Reed se narodil matce samoživitelce do šesté kasty ve městě San Antonio, jedno z největších v provincii Midston. Jeho dětství bylo všechno jen ne pěkné a klidné. Vyrůstal v malém mobilním domku v jedné z horších částí města. Tam, kde bylo hodně šestých a sedmých na pokraji chudoby. Jeho matka pracovala v jednom bistru a tak akorát si vydělala na to, aby je oba tak nějak uživila. Že by byla dobrou matkou by se říct nedalo, spíš opak. Na alkohol a cigarety si vždycky peníze našla, Reedovi dávala za vinu celou jeho existenci - on svého otce nikdy nepoznal. Cadence, když se opila tak nejednou vztáhla ruku na něj. Vzhledem k jaké části města vyrostl tak to nikdo neřešil. Ve škole jej považovali za nadprůměrně inteligentího, otázka byla jestli ty děti ožralů nebyly spíš pod průměrem. Známky měl dobré a ůdajně se mohl dostat daleko. To se nestalo. Kvůli matce utíkal často z domu a zdžoval se v problematických partách, což mu už docela brzy zajistilo reputaci grázlíka. V šestnácti vykradl jeden obchod a to už ho chytili. Kvůli tomu se dostal do nápravného zařízení pro mladistvé a také dostal jeden černý puntík do trestního rejstříku. V tom zařízení by se dalo říct, že se opravdu napravil. Pomohly mu hodně sezení s terapeutem. Ten mu navrhl se přihlásit do armády.. A tam se nějakým zázrakem dostal. Byl mladý, statný a zdravý. Ideální kandidát. V armádě našel cosi, co hledal celou dobu. Rodinu, a jistý režim a klid, který nikdy jako dítě neměl. No a k tomu jako bonus získal i druhou kastu, což bylo něco o čem se mohlo mladíkovi z šestky jen zdát. Mezi dalšími vojáky si udělal spoustu přátel, kteří se stali jeho bratry ve zbrani a byli za sebe ochotní položit život. Výcvik byl náročný, ale zvládal jej s grácií. Pak se mu naskytla příležitost přihlásit se na výcvik pro strážce do paláce. Splňoval všechny podmínky a vybrali jen jako jednoho z patnácti, které vzali na výcvik. Ten byl ještě náročnější než ten vojenský a i přes to se nechtěl vzdát. Když jej dokončil tak, zbývalo jen čekat na povolávací rozkaz. A ten přišel před třemi lety. Tak dlouho je už v paláci ve službě. Svou práci má rád a nemůže si stěžovat. Sice jej stále straší bubáci z minulosti, ale už s nimi dokáže ží, hlavně po té co před dvěma lety jeho matka zemřela. Jediné čeho se teď obává je přicházející Selekce a spousta šlechtičen, o jejiž bezpečí se bude muset starat.