Říkáte si asi, kde se takhle francouzská kráska objevila? Pojďme si nejdříve představit její rodiče. Portiin táta Andre byl už do mlada velmi blízký přítel krále. Vyrůstali spolu už od malička. Andrevova rodina už měla ve francii velmi dlouhou historii a ve Francii je doteď velmi známá a řekněme až profláká. Od Andreho se vždy čekalo že si najde mladou, krásnou a urozenou ženu jakožto lásku svého života. A přesně takovou si našel. Delancy, tmavovlasá šlechtična známá svým překrásným hlasem a rty zvýrazněnými jasně červenou rtěnkou. Vlastně byla přesně ten typ holky, kterou si pro něj rodiče představovali. Ne, dnes tu nemámě žádný příběh o tom, jak si vysoce postavený baron našel chudou dívku z lidu a natajno si ji vzal. Dnes tu máme příběh o pravé lásce mezi dvoumi členy francouzské vrchní smetánky. Své doby byly tihle dva opravdu mediálně sledovaný vztah. A taky měli proč. Byli to opravdu vládci dramat. Jejich četné rozchody a rušené zasnoubení vládly všem novinám. Nakonec to ale dopadlo dobře. Jinak bychom si tady asi o Portie nepovídali. Měli opravdu velkolepou svatbu plnou květin, hudby a tance. A hned rok potom na svět přišla holčička. Isla. Starší sestra Portii. Ne, o té Francie poprvé uslyšela až o pět let později. A řekněme že její narození byla opravdu sláva. Její dětství bylo spojeno s luxusem a bohatstvím, avšak zároveň i s tlakem a očekáváním, které byly spojeny s bytím součástí takto významné rodiny. Portia vyrůstala v prostředí, kde se od ní očekávalo, že bude pokračovat v tradicích své rodiny a udrží vysoké standardy, které s sebou nesla jejich linie. Tedy hlavně díky chůvám, které jí vychovávali. Co se týče jejích rodičů… Rádi se bavili. Společně jezdili po celém světě a bavili se. Bez svých dvou dcer, které zůstávali v jejich rodinném sídle. Zatímco oni se bavili u moře, Isla se svou maličkou sestřičkou zůstávali ve Francii a věnovali se učení a rozvoji. Ne že by si z tohoto ranného dětství odnesla nějaké větší trauma, vlastně si ho moc nepamatuje. Na vztahu s jejími rodiči ji to ale nepřidalo. Portia, jako baronka velké světové velmoci byla samozřejmě vzdělávána soukromě. Rozhodně vzdělání v jejím životě mělo velkou váhu. I když nikdy nebyla úplně studentský typ. Ano, Portia je velmi chytrá holka, ale učení ji nikdy nebavilo. Radši by chodila ven, trhala kytičky a hrála si s Islou. Učit se ale musela, jako každé dítě. Velký zlom v jejím životě ale nastal narozením nejmladšího dítěte její rodiny, Blair. Jejím narozením se umoudřili i jejich rodiče. Trávili s dcerkami více času doma, a i když jejich vztah nebyl perfektní Delancy se opravdu snažila. Nikdy ale neměla ten mateřský pud. Své děti ale ráda brala na různé premiéry, módní přehlídky a různé jiné akce na které se mohla Portia extra vyšňořit. To ji fakt bavilo. Vzít si třpytivé šatičky, belerýnky a nechat si udělat nějaký hezký účes. Navíc se jí líbila ta pozornost. Všichni jim tleskali, usmívali se na ně a rozplývali se nad jejich roztomilostí. Ale rodiče pro ni nebyli rodiče. Oni měli být ti lidé kteří je vychovávají a poučují. Spíše byli ale ti, co je rozmazlovali a dopřávali jim jen co si zamanuli. Výuku a výchovu nechávali prostě ne chůvách. Moc to nechávala. Všechny její dětské kamarádky básnili o tom, jak s maminkou pekli, stavěli hrady z písku a chodili na procházky. Rodiče je ale brali jenom tak kde je uvidí hodně lidí a někdo je vyfotí. Ano, kupovali jim hračky a občas s nimi nějakou hru hráli, ale Portia ani její sestry tu pravou rodičovskou lásku snad v životě nezažili. Chtěla se osamostatnit, co nejdřív. A příležitost se ji naskytla hned v patnácti, kdy byl čas si vybrat střední školu. Neváhala a zvolila možnost internátu. A to na umělecké škole. Portia vystudovala textilní designe. Ostatní její spolužačky se stali módními návrhářkami či modelkami. Co mohla ona? Ona byla sice urozená kráska, ale rodiče ji pracovat neumožnili. Jistě, od mala měla různé photoshooty a rozhovory. Ale ona se chtěla módě věnovat. Ne se jen nechat oblékat. Únik ke světa ji ale poskytla poezie. Musela se vrátit domů a vysokou vlastně i z domova vystudovala. Její první básničky sice za moc nestáli ale popisovali to, jak se cítila. Jako zavřená v kleci. Postupně se ale v psaní začala zlepšovat, psala o všem, co ji napadlo, co ji přišlo zajímavé i nezajímavé. Hodně se po “dostudování“ od rodiny vzdálila. Sice s nimi bydlela ale když měla možnost trávit čas v paláci. Palácové zahrady byly totiž přesně to prostředí, které k psaní potřebovala. Napsala desítky, možná stovky básní a hodiny a hodiny trávila v hudebním salónku. Možná by tenhle její kreativní zasnění život pokračoval nadále, než přišla Selekce. Věděla že její táta za doby trvání té minulé, byl jako doprovod tehdy ještě korunního prince Francie a nynějšího krále, jako zahraniční host. Ta tradice ji vždy tak nějak přitahovala. Ráda si pročítala staré články, módní policie a koukala na staré záznamy jako ostatní koukali na seriály. Líbil se jí ten nápad, že se každá prostá holka může jen tak stát královnou. A tak když byla takhle Selekce vyhlášená, neváhala ani minutu.