Kalle se narodil jako šťastné děťátko sic do chudších poměrů, ale to láskyplné rodiče. Jeho rodiče byli z jeho narození nadevšechno nadšení, protože Kalle měl mít ještě jednoho staršího sourozence, ale ten umřel kvůli špatným doktorům, kteří byli po tom co se to dostalo ven vyhozeni. Ale Kalle dostal všechno co potřeboval a především byl zdravý jako rybička. Jak už bylo řečeno, nevyrůstal zrovna jako princ na měkoučké podestýlce, ale i tak se jeho rodiče snažili dělat všechno proto, aby byl spokojený. Bydleli v malé dřevěnce, kde bylo dost často chladlo, takže museli mít dost velkou spotřebu dřeva, což samo o sobě stálo taky dost peněz. A pak jídlo, oblečení, prostě všechno potřebné na což jejich ne moc velké úspory nedokázali vyhovět. Ke všemu v jejich oblasti byli aby se zahřáli dost potřebné kozešiny, které však stáli také dost peněz, kold pro tři lidi s málo příjmy. Ale i tak si dětství užíval. Sice tak jak mu to podmínky dovolovali, ale užíval. Hrozně rád si z jeho otcem hrál s dřevěnými meči, které jeho otec dokázal vyrábět. Vlastně dělal mnoho nádherných věcí ze dřeva, na které dokázal dělat aji nádherné ornamenty a znaky. Ale prodej už se mu tak nedařil. I přes všechnu lásku, kterou do výroby vložil se objevilo málo, hodně málo lidí, které by zaujal. Ale malému Kallemu se nadevšechno líbili a rád si s nimi hrál. A vůbec také rád svému otci pomáhal. Teda spíše nepomáhal, protože lezení po stolech v jeho dílně nikdy nebyla božská pomoc, vlastně vůbec. Ale Kalle rostl a byla myšlenka... Potřebuje do školy, ale jak? Jeho rodiče nad tím dost dlouho uvažovali a nakonec se odhodlali oslovit ředitele, se kterým jeho otec chodil kdysi do školy. Nakonec po dlouhém smlouvání došli k nabídce, že Kallyho přijmou s podmínkami, že jeho otec udělá do školy věci, které jsou potřeba. Bez obnosu peněz. Kallyho rodiče dost uvažovali. Dřevo bylo drahé, ale jejich syn byl nadevše. Nakonec s tou nabídkou souhlasili, i přesto, že jeho otec měl co dělat, aby všechno udělal. A tak Kalle začal chodit do školy. Z jeho třídy ho dost dětí obdivovalo, i když drtivá většina z nich měla světlé vlasy, on nějakým způsobem vynikal. Možná to bylo i jeho světlou pokožkou nebo barvou vlasů, která působila jako bílá. Vlastně aji u těchto dětí se setkal s přezdívkou, kterou si pamatuje do dnes. Často si společně hráli, občas se dokonce i pošťuchovali, ale skoro vždycky z něj udělali "sněhového krále". Vlastně když nad tím teď tak přemýšlel působilo to dost vtipně, ale zároveň hrozně roztomile. Ale zatím co si usměvavý klučík procházel kamarádstvími a malými usměvavými dětmi, později se ten stejný chlapec ukázal bez úsměvu s chladným výrazem ve tváři. Dětská zlomyslnost byla krutá, což pochopil, když na něj začali házet nejrůznější narážky. A to už doopravdy vtip nebo hra nebyli. Začal si to brát až moc k srdci a tak se z něj stal někdo uzavřený, chladný, ale zase dost chytrý. Věděl, že jednou bude chtít pomoct lidem, zařídit jim lepší život, a podobné věci. Jednoduše měl jiné priority, než ti ostatní. A bylo to špatně? Ne! Tak čas plynul a on procházel dětstvím. V pubertě došel k tomu, že láska je jen jakási iluze a více se uzavřel před světem. A i když se ukázalo mnoho děvčat, žádná z nich si jeho srdce nezískala. Každou z nich poslal do háje. Dokonce ho začali obdivovat i kluci. V jeden moment se k nim měl více, než k děvčatům, ale to se změnilo. Vlastně potkal jednoho kluka. Pomalu už si nepamatuje jeho jméno, ale asi to bylo něco na L? No jednoduše jeho teenagerovské já se zabouchlo. Asi každý ví, že v tomto období je to více než lehké. Ale po nějaké době se dostali k tomu, že ho jen využíval. Kallyho to ještě více zlomilo a stalo se, že na pár dní úplně zmizel ze světa. Ne dobře úplně ne, ale ze školy ano. Jakmile se vrátil, vrátil se s tím, že všechny začal ignorovat. Nikoho nevnímal, neposlouchal. Měl jednoduše svou hlavu. A pak přišlo rozhodování co chce dělat. Nakonec zkusil jít na cestu diplomata, která rozhodně nepatřila mezi ty nejlehčí, ale stála mu za to. Ukázalo se, že má vážně dobré výsledky v hodně oborech. Dost učitelů na něj mohlo koukat s otevřenou pusou a ani tak nepochopili co to za studenta mají. Ale i tak se semtam objevila nějaká ta rebélie, která je v každém člověku. Občas si udělal z ostatních nějaký vtípek, někdy i z učitelů. Ale vždy se mu to podařilo ututlat. A pak nastali ty poslední ročníky školy neboli diplomatická akademie. Bylo to to nejtěžší, protože záleželo na jeho budoucnosti. Všechno viselo na teňoučkém vlásečku, který se nesměl přetrhnout jinak by bylo po všem. Doslova. A do písmene. A pak. Podařilo se mu to. A aby toho nebylo málo když s ní začal, nevypadalo to dobře. Ale netrvalo to dlouho, než ho lidi začali vyhledávat. A po pár měsících si ho předvolala samotná královská rodina. Docela se toho bál, ale když zjistil o co vlastně jde nesmírně ho to potěšilo. Královská rodina si všimla jak vyhledávaným se stal a tak mu dali nabídku k postu královského diplomata. A on bez váhání přijmul. A ještě ta práce dost vynášela, takže mohl svým rodičům dávat nějaké částky. Samozřejmě, že se jim to moc nelíbilo, ale nakonec to nechali být a přijmuli to. A teď ho poslali do Illey. Byl z toho unešen, protože ho zajímalo jak to bude vypadat v cizí zemi. Sice je tam poslán zejména kvůli politiky, ale i tak se rozhodl tam vydat dříve a zkusit zajistit.. dobrou reputaci. Teda pokud se mu to podaří, ale bylo by to asi to nejlepší co by mohl udělat.