top of page

Miranda Griffin

,,In a world of fleeting shadows, be the quiet light that listens, learns, and loves.."

9ef181b857c300afb98b610b3ab16a0d.jpg
IMG_4273.png

Stav: Svobodná
Děti: Žádné


Vlastnosti: šprtka, obětavá, posluchač, empatická, kreativní, zvídavá, sečtělá, tvrdohlavá

Zájmy: čtení knih, psaní detektivních povídek, Sherlock Holmes, Tim Burton, kočky, jídlo, klavír, král Maxmilian

 

Rodina: Otec George (50 let) , Matka Juliet (48 let) , kocour Princ (9 let)

 

Faceclaim: Marie Grippon

Status: Studentka psychologie
Kasta: Třetí

Provincie: Tammins


Věk: 23 let

Datum narození: 14. 7.. 

Výška: 163 cm

Váha: 55 kg

Barva vlasů: Tmavě hnědá

Barva očí: Modrá


Vzdělání: Vysokoškolské vzdělání - dokončené bakalářské studium

​Oblíbená barva: Bílá, červená

Charakter

Mira není osobou, kterou by bylo možné jen tak snadno přehlédnout ani v přítomnosti nějaké větší skupiny lidí. Její bledá pleť, která jako by nespatřila slunce po dlouhá léta, září mezi ostatními jako maják. Člověk by se skoro vsadil, že ji rodiče schovávali v temné místnosti, kam nepronikne ani malá  škvírka světla.  Drobná, téměř křehce působící postava je výsledkem genů z matčiny strany. Právě od ní zdědila přirozeně štíhlé až špejlovité tělo, které je v jejich rodině obzvláště častým poznávacím znamením. Mira tak na první pohled vypadá, jako by jí dělalo problémy zvednout třeba i jen porcelánovou vázu z poličky, natož aby unesla školní židli, kterou by musela vláčet po schodech až do třetího patra. Holka by může být ráda, když vůbec obleče ačkovou podprsenku bez toho, aby si ji musela vycpat ponožkami. Její rty, plné a dosud nepolíbené, mají něžnou růžovou barvu, která v kontrastu s její pletí dodává na pocitu nevinnosti. Jediným polibkem, který kdy okusila, byla nevinná pusa od klučiny ve školce ze skupiny kuřátek, zatímco ona chodívala k beruškám. Vzpomínka, která je pro dívku příjemnou a humornou nostalgickou historkou o krásné zakázané lásce, plánování svatby a hraní si na tatínka a maminku trvající tři dny, než ho na pískovišti zaujala zase jiná Maruna. Díky svým tmavým vlasům, které si už léta nechává zastřihávat do krátkého mikáda s hustou ofinou, by mohla vypadat jako princezna z pohádky. Dala by se však přirovnat také k čarodějnici, což ještě umocňuje fakt, že její rodina už několik let bydlí v domě na okraji města, hned vedle starého hřbitova. Tento dům, starý a ošuntělý, je místem, které by většinou lidí bez váhání obešla obloukem, ale pro Míru se stal už před několika lety domovem. Asi byste stěží našli zvědavější potvoru, než je právě Miranda. Zájem je ve vztahu mezi dvěma lidmi důležitým aspektem a tím svým se kolikrát doptává i za oba. Koneckonců, jde o sečtělého introverta. Introverti se celkově řadí mezi převážně naslouchací typy, kterým kousek té empatie rozhodně nechybí. Mira má pár přátel, kterým se věnuje a tráví čas v jejich společnosti ráda. Většina z nich jsou lehce extravagantnějšího rázu, či mají koníčky, které ona považuje za neobvyklé a zajímavé. Nemá jich ale moc. Vystačí si s menší skupinkou, ve které je spokojená a šťastná. Ona sama pak představuje roli všímavého posluchače, který vždy pomůže když může a je plně loajální. Právě tyto vlastnosti ji přivedly i ke studiu psychologie, které se začala věnovat už během studie gymnázia. O své obětavosti ví a nejednou se na ni v minulosti spálila. Od svých devatenácti let si dává sakra velký pozor, koho k sobě hodlá pustit a všímá si každé reakce, než k tomu rozhodnutí i dospěje, neboť ví, že by se pro druhé rozdala a sebe a své potřeby má tendence upozadit. Zbožňuje jídlo. Je to část z ní, která je na první pohled možná překvapující. Láska prochází žaludkem a dle psychologických studií se člověk při jídle cítí šťastnější. Ona je toho rozhodně důkazem. Pokud člověk hledá jakýkoliv způsob, jak jí udělat radost nebo hledá způsob, jak se jí zavděčit, pak má na to jednoduchou jednoslovnou odpověď. Preferuje sladké před slaným. Vybíravá však není. Pokud by před ní nepostavili misku ananasu, po kterém jí bolívá jazyk, je to jedna velká chodící popelnice, bezedná jak kelímek z fastfoodu. Je ujetá na vonné svíčky, které si doma skladuje na poličce a je jimi poté provoněná celá místnost. Mezi její největší nedostatky patří bezpochyby tvrdohlavost. I když nemá problém si vyslechnout i pohledy druhých, zřídka na danou věc nemá svůj vlastní názor a toho se drží zuby nehty. Přesvědčit ji o něčem jiném je nad lidské síly a je asi potřeba nějaké autority, ke které vzhlíží, aby zatnula čelist a nechala to plavat. Je háklivá na situace, kdy o druhého projeví zájem, stará se a dotyčný sklouzává k ostatním. O ty se totiž momentálně nezajímá. Nicméně hned při prvním takovém konfliktu je odhodlaná si o tom v klidu promluvit, neboť komunikace řeší mnoho problémů a nikdo z nás není dokonalý. Je normální, že každý vnímáme situace jinak, každý jsme jinak emočně nastavený a důležité je s tím umět pracovat. Nesnáší pohyb. Sporty celkově jsou nejspíše její největší slabina, ona sama si přiznává, že není pomalu schopná uběhnout ani třicet metrů bez nadávání a urejpaných poznámek. Říkejte si všichni co chcete, ale raději pět hodin matematiky s goniometrickými funkcemi jak jedna hodina tělocviku. To by jí zajímalo, k čemu jí v životě bude, že vyšplhá několik metrů na tyči a udělá stojku o zeď. Zbytečný. Zvlášť když jí to nejde. Má ráda svůj klid a ticho. Tomu přizpůsobuje i své koníčky, u kterých je často sama a vyčistí si u toho mysl. Mezi takové patří například hra na klavír. V její rodině je i mnoho hudebníků, její strýc je dokonce uznávaným houslistou ve filharmonii. Ona sama takové budoucnosti asi dvakrát nelahodí, přesto vnímá hru jako způsob relaxace. Hra ji uvolňuje a pro svou pečlivost je Mira schopná zahrát jakoukoliv skladbu s nevídanou lehkostí. I malbu by řadila spíše ke koníčku než že by s ní chtěla směřovat k někam výš a vydělávat si na tom na profesionální úrovni. Na co je ale skutečně hrdá, tak na psaní detektivních povídek s obvyklým hororovým nádechem. A to i přesto jak romanticky založenou osobou Miranda vlastně je. Na svá díla má blog, na kterým má už za tu dobu i několik věrných čtenářů. Je obrovským milovníkem koček. Sama má macatého lenivého briťáka, kterého pojmenovala Princ. Chtěla mu dát nějaké významné jméno a určit jím tak i jeho osobnost. Ten je jejím oddaným společníkem už devět dlouhých let. Kromě kocoura má ve svém životě však Mira ještě jednoho oblíbence. Je velkým fanouškem královské rodiny, zejména pak krále Maxmiliana. Tyto platonické sympatie, které odstartovala fyzická přitažlivost, její vkus a několik rozhovorů a bulvárních článku, chová už od svých deseti let, co jí přešlo plánování svatby s Robertem Downey Jr., v roli Sherlocka Holmese. Ta role byla naprosto úžasná a i když k němu nějaké ty city stále chová, ani zdaleka nejsou tak velké jako její vytvořené představy o králi. A nepopírá, že je to i kvůli tomu, že král na rozdíl od onoho dokonalého a vtipného herce není už pěknou sumu let pod květináčem.

Minulost

Za sedmero horami a sedmero řekami žila byla malá holčička. Už od svého narození dělala svým rodičům, pro které byla těžce vymodleným dítětem, radost. Vedli spořádaný a příjemný život bez starostí a nějakých větších komplikací ve vesnici na kraji Likely. A teď by měla správně přijít ta část, kdy jeden z rodičů tragicky zemře a ten druhý si najde pro dobro své dcery náhradu za tak těžkou ztrátu, která bude ve skutečnosti jen tyranem a neúplná rodina si prožije to nejhorší období svého života. Nic takového si autor téhle pohádky do šuplíku nevymyslel. I když ne tak úplně. Rodina se smrtí něco přeci jen společného má. Byla to totiž hlava rodiny, která rozhodně nevykonávala práci, o které by snilo kdejaké malé dítě natož dospívající puberťák. George Griffin pracoval u pohřební služby a byl ředitelem tohoto netypického podniku. Mira má na incidenty s pohřebáky živé vzpomínky už od útlého věku, neboť by se nezdráhala tvrdit, že její táta byl jediný, který by ze svého dítěte nechtěl mít doktora. Důvod je v rámci jeho práce snad úplně pochopitelný, stejně jako jeho pokus o vtip ve chvíli, kdy kolem nich projela sanitka a její otec prohlásil: ,,Vidíš to Mirinko, právě kvůli nim máš tak malé kapesné.“. Matka dívky měla také do manipulativní tyranky daleko. Nebylo více usměvavého andílka se zlatým srdíčkem, než právě Juliet Griffin. Ta už roky pracovala v květinářství. Nebyla to práce bůhví jak výdělečná, ale vyzáblá žena ji dělala ráda a s láskou, stejně jako se se stejným zápalem starala i o svou rodinu a domácnost. Koncem dívčiných deseti let se rodina přestěhovala do Tammins do malého městečka, kde společně hodlali začít nový lepší život. Rodina si koupila velký barák s terasou sousedící se hřbitovem. Barák to byl starší, ale velmi útulný. Krom toho, dívčina matka si za ty roky našetřila dost na to, aby mohla mít své vlastní květinářství. Tento prostor si pronajala v onom městě jen dvě ulice odsud. Přes den chodívala holčička do nové školy na druhém konci městečka a po ní šla pomáhat své matce do krámu, za což dostávala nějaké peníze na útratu, nebo trávila čas na hřbitově, kde si četla povídky a měla jistotu, že nebude rušena. Mira měla vždycky velkou slabost pro zvířata. Nedělala v nich rozdíly, nejraději však měla kočky. A tu svou dostala od svých prarodičů v den jejích třináctých narozenin. Kocour si ji okamžitě omotal kolem tlapky a dodnes ho považuje za jejího nejlepšího přítele. Nebylo tomu tak, že by přátele neměla. Pár se jich vždycky našlo. Ale co může být víc nevinné než duše zvířete? Pohledy na rodinu byli velmi smíšené. Pro některé byla dívka poněkud divná, někteří ji milovali. Paradoxně byla obzvláště oblíbená u starších zákazníků její matky, pro které byla zlatým dítětem. Mira si tak trochu rozšířila obzory v sousedství a například příležitostně brala brigádu u paní, která již chodit mohla jen omezeně a proto jí dívka doma jednou za čas uklízela za nějaký ten obnos peněz. Jako takový malý bonus dostávala také všelijaké pochutiny a sladkosti, neboť si je paní skladovala pro zvláštní příležitosti a svoje vnoučata, která bydlela několik provincií od ní. K této paní měla holčička vřelý vztah a chodívala k ní ráda. Byly dny, které trávila převážně u ní a povídali si o jejích dnech ve škole i budoucích plánech. Mezi místními dětmi už tak oblíbená nebyla. Jak už to tak bývá, děti bývají zlé a i když si jich brunetka nevšímala, nemůže říct, že její etapa na základní škole nebyla zároveň její nejhorší vůbec. To však obrátilo v její prospěch gymnázium ve vedlejším městě, kam její kroky směřovaly následně. Miranda byla odjakživa pilná studentka. Nedělalo jí problém se poctivě našprtat. Vždy byla učenlivá, čemuž napomáhal i fakt, že jakožto na jedináčka byl na ní vyvíjen i docela velký tlak v rámci její budoucnosti. A i když měla pocit, že její kroky budou směřovat spíše do oblasti žurnalistiky a literatury, finální ročník čtyřletého gymnázia ji přesvědčil o studiích psychologie jakožto budoucí terapeutky. Měla blízké, kteří ji v tomhle rozhodnutí podporovali a s jednou ze svých spolužaček se poté přesunula i na stejnou kolej do společného pokoje. Co se jejích lásek týče, zalíbeních za svůj život již pár zažila. Nicméně tomu pozornost nevěnovala, neboť se zaměřovala hlavně sama na sebe a svá školní léta. Neměla v plánu ve svém městečku zůstávat nadosmrti. Chtěla vycestovat a žít bez dozoru svých rodičů. Být sama sobě svým pánem a rozhodnout se tak, jak by si sama přála a zažít si být na vlastní pěst. Krom toho, už dávno svého vysněného prince na bílém koni ve svých představách měla. A světe div se, byl to opravdu princ z masa a kostí. Korunní princ Maxmilian byl jejím snem už pěknou řádku let, proto není divu, že jakmile přišla zpráva, že vyhlašuje svou Selekci, byla mezi prvními v řadě s vyplněnou přihláškou. Její důvod přihlášení se do soutěže je touha poznat někoho, ke komu tak dlouho vzhlíží a její největší noční můra je, aby se nyní nezklamala. Nebylo by to poprvé, co si vysnila něco, co se skutečnosti nepodobá pomalu ani v základech. A to je celý příběh mladé tajemné introvertní holky s mnoha sny, která si jde pro svou šanci naproti. Ale jak budou řádky knihy osudu pokračovat?

bottom of page