Mira není osobou, kterou by bylo možné jen tak snadno přehlédnout ani v přítomnosti nějaké větší skupiny lidí. Její bledá pleť, která jako by nespatřila slunce po dlouhá léta, září mezi ostatními jako maják. Člověk by se skoro vsadil, že ji rodiče schovávali v temné místnosti, kam nepronikne ani malá  škvírka světla.  Drobná, téměř křehce působící postava je výsledkem genů z matčiny strany. Právě od ní zdědila přirozeně štíhlé až špejlovité tělo, které je v jejich rodině obzvláště častým poznávacím znamením. Mira tak na první pohled vypadá, jako by jí dělalo problémy zvednout třeba i jen porcelánovou vázu z poličky, natož aby unesla školní židli, kterou by musela vláčet po schodech až do třetího patra. Holka by může být ráda, když vůbec obleče ačkovou podprsenku bez toho, aby si ji musela vycpat ponožkami. Její rty, plné a dosud nepolíbené, mají něžnou růžovou barvu, která v kontrastu s její pletí dodává na pocitu nevinnosti. Jediným polibkem, který kdy okusila, byla nevinná pusa od klučiny ve školce ze skupiny kuřátek, zatímco ona chodívala k beruškám. Vzpomínka, která je pro dívku příjemnou a humornou nostalgickou historkou o krásné zakázané lásce, plánování svatby a hraní si na tatínka a maminku trvající tři dny, než ho na pískovišti zaujala zase jiná Maruna. Díky svým tmavým vlasům, které si už léta nechává zastřihávat do krátkého mikáda s hustou ofinou, by mohla vypadat jako princezna z pohádky. Dala by se však přirovnat také k čarodějnici, což ještě umocňuje fakt, že její rodina už několik let bydlí v domě na okraji města, hned vedle starého hřbitova. Tento dům, starý a ošuntělý, je místem, které by většinou lidí bez váhání obešla obloukem, ale pro Míru se stal už před několika lety domovem. Asi byste stěží našli zvědavější potvoru, než je právě Miranda. Zájem je ve vztahu mezi dvěma lidmi důležitým aspektem a tím svým se kolikrát doptává i za oba. Koneckonců, jde o sečtělého introverta. Introverti se celkově řadí mezi převážně naslouchací typy, kterým kousek té empatie rozhodně nechybí. Mira má pár přátel, kterým se věnuje a tráví čas v jejich společnosti ráda. Většina z nich jsou lehce extravagantnějšího rázu, či mají koníčky, které ona považuje za neobvyklé a zajímavé. Nemá jich ale moc. Vystačí si s menší skupinkou, ve které je spokojená a šťastná. Ona sama pak představuje roli všímavého posluchače, který vždy pomůže když může a je plně loajální. Právě tyto vlastnosti ji přivedly i ke studiu psychologie, které se začala věnovat už během studie gymnázia. O své obětavosti ví a nejednou se na ni v minulosti spálila. Od svých devatenácti let si dává sakra velký pozor, koho k sobě hodlá pustit a všímá si každé reakce, než k tomu rozhodnutí i dospěje, neboť ví, že by se pro druhé rozdala a sebe a své potřeby má tendence upozadit. Zbožňuje jídlo. Je to část z ní, která je na první pohled možná překvapující. Láska prochází žaludkem a dle psychologických studií se člověk při jídle cítí šťastnější. Ona je toho rozhodně důkazem. Pokud člověk hledá jakýkoliv způsob, jak jí udělat radost nebo hledá způsob, jak se jí zavděčit, pak má na to jednoduchou jednoslovnou odpověď. Preferuje sladké před slaným. Vybíravá však není. Pokud by před ní nepostavili misku ananasu, po kterém jí bolívá jazyk, je to jedna velká chodící popelnice, bezedná jak kelímek z fastfoodu. Je ujetá na vonné svíčky, které si doma skladuje na poličce a je jimi poté provoněná celá místnost. Mezi její největší nedostatky patří bezpochyby tvrdohlavost. I když nemá problém si vyslechnout i pohledy druhých, zřídka na danou věc nemá svůj vlastní názor a toho se drží zuby nehty. Přesvědčit ji o něčem jiném je nad lidské síly a je asi potřeba nějaké autority, ke které vzhlíží, aby zatnula čelist a nechala to plavat. Je háklivá na situace, kdy o druhého projeví zájem, stará se a dotyčný sklouzává k ostatním. O ty se totiž momentálně nezajímá. Nicméně hned při prvním takovém konfliktu je odhodlaná si o tom v klidu promluvit, neboť komunikace řeší mnoho problémů a nikdo z nás není dokonalý. Je normální, že každý vnímáme situace jinak, každý jsme jinak emočně nastavený a důležité je s tím umět pracovat. Nesnáší pohyb. Sporty celkově jsou nejspíše její největší slabina, ona sama si přiznává, že není pomalu schopná uběhnout ani třicet metrů bez nadávání a urejpaných poznámek. Říkejte si všichni co chcete, ale raději pět hodin matematiky s goniometrickými funkcemi jak jedna hodina tělocviku. To by jí zajímalo, k čemu jí v životě bude, že vyšplhá několik metrů na tyči a udělá stojku o zeď. Zbytečný. Zvlášť když jí to nejde. Má ráda svůj klid a ticho. Tomu přizpůsobuje i své koníčky, u kterých je často sama a vyčistí si u toho mysl. Mezi takové patří například hra na klavír. V její rodině je i mnoho hudebníků, její strýc je dokonce uznávaným houslistou ve filharmonii. Ona sama takové budoucnosti asi dvakrát nelahodí, přesto vnímá hru jako způsob relaxace. Hra ji uvolňuje a pro svou pečlivost je Mira schopná zahrát jakoukoliv skladbu s nevídanou lehkostí. I malbu by řadila spíše ke koníčku než že by s ní chtěla směřovat k někam výš a vydělávat si na tom na profesionální úrovni. Na co je ale skutečně hrdá, tak na psaní detektivních povídek s obvyklým hororovým nádechem. A to i přesto jak romanticky založenou osobou Miranda vlastně je. Na svá díla má blog, na kterým má už za tu dobu i několik věrných čtenářů. Je obrovským milovníkem koček. Sama má macatého lenivého briťáka, kterého pojmenovala Princ. Chtěla mu dát nějaké významné jméno a určit jím tak i jeho osobnost. Ten je jejím oddaným společníkem už devět dlouhých let. Kromě kocoura má ve svém životě však Mira ještě jednoho oblíbence. Je velkým fanouškem královské rodiny, zejména pak krále Maxmiliana. Tyto platonické sympatie, které odstartovala fyzická přitažlivost, její vkus a několik rozhovorů a bulvárních článku, chová už od svých deseti let, co jí přešlo plánování svatby s Robertem Downey Jr., v roli Sherlocka Holmese. Ta role byla naprosto úžasná a i když k němu nějaké ty city stále chová, ani zdaleka nejsou tak velké jako její vytvořené představy o králi. A nepopírá, že je to i kvůli tomu, že král na rozdíl od onoho dokonalého a vtipného herce není už pěknou sumu let pod květináčem.