Isaiah na první pohled upoutá výškou a kšticí pískových vlasů, které mu, jako správnému umělci, většinou trčí do všech stran. Když se posadí za klavír, utichají sály naplněné hudebními nadšenci i smetánkou. Obstojně umí zahrát i na housle, klarinet, lesní roh nebo violoncello, i když osobně má za to, že hezké ženě cello sluší mnohem víc než jemu. Pro legraci se naučil na ukulele a baví tím svoji sestru Má pěkný basový hlas a umí zpívat, ale ne tak dobře, aby byl jeho absolutní sluch absolutně spokojený, a tak se k tomu většinou nenechá přemluvit. Může za to perfekcionismus. Když neskládá vlastní skladby, aranžuje známé kousky pro různá seskupení nebo doprovází orchestry a jednotlivce. K tvoření ho inspirují staří mistři, které rád poslouchá nebo o nich čte, nebo zajímavé skladby modernějších žánrů, které upravuje do klasického stylu. A další nápady hledá v přírodě, především dobrým zdrojem je pro něj oceán. Tam často chodí běhat se svým černým newfounlandem Frederikem. Pochopitelně ho pojmenoval po Chopinovi. Dostal ho od maminky, když mu bylo šestnáct, prý aby za klavírem neztloustnul. Od té doby je Fryderyk jeho nejlepší kamarád. Když ale jede někam daleko vystupovat, musí ho nechat u rodičů. Většina filharmonií totiž ze slintajícího šedesátikilového bafana není nadšená. Isaiah není velký extrovert, ale trávit čas ve společnosti mu nevadí. Mezi kolegy má pár blízkých přátel a spoustu známých. Občas se taky zastaví za svými bývalými profesory na kus řeči. Okruh zájmů má poměrně omezený, ale ve svém oboru má opravdu přehled. Taky rád spolupracuje s mladými hudebníky. Hostuje ve školních orchestrech a pořádá workshopy. Jeho maminka na něj v poslední době trošku dotírá, kdy se konečně usadí. Isaiovi by to nevadilo, ale má problém najít si na koukání po děvčatech čas. Je mu hloupé rozhlížet se mezi kolegyněmi a do jiného kolektivu se moc často nedostává.