Haechan, takové jméno dostal první syn královského páru, tehdy ještě korunního prince Jaemina a jeho manžela Jena. Jeho jméno doslovně znamená plný slunce. A minimálně v dětství toto jméno bylo pro malého prince naprosto přesné. Byl jedno velké usměvavé sluníčko. Rád se s každým dával do řeči, pořád se smál, byl otevřený a plný radosti. Vždy si s nadšením hrál se svými mladšími sourozenci, vymýšleli spolu všechny možné vylomeniny a Haechan jim jako velký bráška ukazoval svět. Vyrůstal obklopen láskou, oba rodiče jej velmi zbožňovali. Král Jaemin navíc svého syna s radostí rozmazoval, takže Haechan byl zvyklý, že vždy získal vše, co si přál. Když se začínal Haechan vzdělávat, měl trochu problém dodržovat pravidla. Dříve mu vždy vše prošlo a nemusel nikoho poslouchat. Nějakou dobu bylo jeho vzdělávání celkem boj pro všechny učitele. Haechan ale brzy zjistil, že mu učení jde vlastně samo, a že se nemusí tolik snažit, aby došel k výsledkům, které od něj byly požadovány. V té době také začal poznávat pravidla, která musel jako princ dodržovat, protože s rodiči začínal navštěvovat společenské události. Nová Asie si přála vidět budoucnost země, a tou by měl být jednou právě Haechan. A tak se musel princ naučit chovat jako pravý královský potomek. Nicméně Haechan si v sobě vypěstoval v dětství silnou svobodomyslnost, která se s nástupem puberty začala chtít projevovat víc a víc. Zpočátku se tato vlastnost projevovala v Haechanovi dost podobně, jako v královi Jaeminovi, když byl mladý. Trval na výběru vlastního stylu oblékání, výběru zájmů a střední školy. S ničím z toho nebyl nijak zvlášť velký problém, Jaemin i Jeno se svým dětem snažili často vyjít vstříc, aby jim umožnili alespoň rámcově normální dospívání. Všem ale nastavili jasné hranice, které nesměly překročit. Haechana ale lákalo překračovat i tyto hranice. Jelikož byl vychováván k tomu, že z něj jednou bude král, jeho ambice se spojila se svobodomyslností a umanul si, že jako král by si jednou mohl dělat vše, co se mu zlíbí. Když zjistil, že jeho bratranec Max se stal králem ve 14 letech, velmi mu záviděl. Samozřejmě ne fakt, že přišel Max tak brzy o otce, na to měl princ Haechan své táty až moc rád. Ale také si přál získat korunu, protože v jeho mysli si král mohl dělat vše, co chtěl. Zpočátku se i proto snažil svému otci vysvětlit, že jelikož jsou královská rodina, tak mají možnost vést svůj život tak, jak sami chtějí. Brzy mu ale došlo, že Jaemin i Jeno jsou v tomto nesmlouvaví a vidí královský život jinak, než Haechan. Že vidí jen povinnosti, ale ne výhody, které by, alespoň dle něj, měl královský život přinášet. Princ si proto schválně vybral střední školu v Thajsku, kterou navštěvoval kdysi jeho pradědeček Yongqin a poté i jeho syn, bývalý král Donghe. Chtěl být co možná nejdále od hlavního města, aby si mohl dělat to, co se mu zlíbí. Díky své extrovertní povaze a schopnosti plynule se domluvit v thajštině, si našel rychle mnoho přátel. Z internátu se vykrádal skoro každou noc na párty a diskotéky, kde si s přáteli užíval alkohol, tanec, kouření a všelijaké další lidské neřesti. Brzy se jeho noční výlety začaly objevovat ve všech Novoasijských médiích, čímž se o jeho chování dozvěděli jeho rodiče. Jaemin, který svého prince stále trochu viděl jako to malé sladké sluníčko, byl zpočátku mírný. Vysvětlil Haechanovi, že chápe, že si chce užívat svůj mladý život, ale, že musí myslet na zodpovědnost, kterou vůči této zemi má. A takto se situace opakovala několikrát. Jaemin byl pokaždé velmi mírný a pořád věřil, že se korunní princ s věkem zklidní a vše bude v pořádku. Jeno nebyl tak optimistický a navrhoval, že by k Haechanovi měli být přísnější. Když Haechan dokončil střední školu, byl přijat, stejně jako jeho otec, na nejlepší Univerzitu v celé Nové Asii – univerzita Yonsei v Seoulu v Jižní Koreji. Ano, i přes ty všechny ty noci, které princ trávil na diskotékách, se mu podařilo splnit složité přijímací zkoušky na tak skvělou univerzitu. Zvolil si jako hlavní obor mezinárodní vztahy, ale zároveň se nechal přijmout na obor, který byl již nějakou dobu jeho asi největší vášní – hudba. Na nějakou dobu se zdálo, že princ konečně dospěl. Věnoval se studiu, psal texty a hudbu a trávil spoustu volného času u klavíru. Pak se v princi ale opět něco zlomilo a opět se začal chovat jako nezodpovědný puberťák. Přeskakoval hodiny, několikrát byl vyhozen od zkoušek, nedodával seminární práce, pil a trávil noci po barech. Jen tak tak zvládl projít bakalářské zkoušky a odstátnicovat. Ačkoli měl původně plán, že si udělá i magisterský titul, neměl nyní motivaci k ničemu dalšímu. Jaemin se snažil zjistit, co se s jeho synem stalo, ale Haechan se uzavřel vůči všem. Jediné, co z něj jednou jeho mladší bratr dostal, byla jedna věta; „Vypadá to, že ani princ nemůže mít všechno, co chce.“ Jeno už měl chování svého syna taky tak akorát dost. Viděl, že se kvůli Haechanovi jeho Jaemin velmi trápí. Navíc média viděli v korunním princi velkou senzaci, takže ho sledovali prakticky na každém kroku a většinou právě v barech. Nakonec rozhodl, že Haechan, stejně jako každý muž v Nové Asii, nastoupí na povinný vojenský výcvik. Doufal, že pravidelná disciplína pomůže ke zlepšení chování jejich syna. To Haechana dost překvapilo a doufal, že Jaemin bude proti, jenže král souhlasil. Proto se princ rozhodl, že svým rodičům navrhne, aby ho nechali odletět do Illei, aby jim dokázal, že se umí chovat a nepotřebuje žádný vojenský výcvik, na který opravdu za nic na světě nechtěl nastoupit. Získal tak asi poslední šanci na nápravu, nebo na to, aby se svěřil či vyrovnal s čímkoli, co ho trápí a odmítá se s tím svěřit