Charakter

Henriette na první pohled vypadá jako naprosté neviňátko. Oči modré jako studánka a andělská tvář značící nevinnost z jejích rtů. Jemné rysy a hubená postava. Dlouhé světlé vlasy v barvě zářícího Slunce na obloze. Vždy plná úsměvů. Je velmi klidná a většinou vydrží zůstat klidná i v situacích, kdy už ostatním rupají nervy. S tím se také pojí její mluva, která je vždy přesně jako pro princeznu bez jakýchkoliv sprostých slov. Ovšem pokud někdo překročí hranici její trpělivosti, nejde pro taková slova daleko a nebojí se je vyslovit. Není to tak obvyklé, ale nikdo neříká že se to nemůže stát. Zvykla si na svět dívat přes růžové brýle. Věří, že každý na světě je dobrý. Jen to dobro bylo v některých lidech trochu pohřbeno kvůli tomu, co všechno si zažili. A díky tomu může být vytaženo zase na světlo. Proto nesoudí člověka na základě jednoho setkání, kdy nezapůsobí úplně dobře. Dává lidem nespočet šancí, i když kvůli tomu často skončí zraněná ona, v tomhle je nepoučitelná. Dala by se považovat za společenského tvora, který bez nějakého problému dokáže navázat konverzaci s každým nehledě na pohlaví nebo snad věk a na ostatní rozdíly taktéž nehledí. Bavila se už s kdekým a o čemkoliv. Její přirozená společenskost jí získává přízeň lidí kolem sebe. Je oblíbená mezi přáteli i ve společnosti, kde se snadno a rychle zapojuje do rozhovorů a navazuje nové vztahy. Nevadí jí pozornost druhých. Co se týče vztahů, věří na pravou lásku i když jí zatím nenašla. Ovšem podle její teorie na ní čeká nějaká druhá polovička, otázkou je však, jestli jí najde. Se svojí rodinou má dobré vztahy, i když s bratrem moc času netráví stejně tak jako se svým otcem, především s matkou, kterou má ráda, ale nesdílí s ní stejné názory. Její výchova jí naučila noblesu a eleganci, které jsou patrné v jejím chování a vystupování. Slušná a elegantní. Navzdory svému královskému původu má v sobě citlivou a empatickou stránku. Dokáže porozumět potřebám druhých a je ochotná pomáhat těm, kteří to potřebují nebo třeba i pouze vyslechnout co mají ostatní na srdci. Nikdy se jen tak kvůli něčemu nevztekala a rozčílit by jí nebylo snadné, stejně jako jí smazat úsměv z tváře, zato rozesmát jí a vidět jí s úsměvem na tváři nebylo nic těžkého. Je to živá dívka, která se ráda baví. Dokáže si stát za svým názorem, i když ne vždy se ho snaží prosadit. Nemá ovšem ráda, když jí někdo považuje jen za loutku, která bude se vším souhlasit a má jí za hloupou husičku. Když se jí chce, umí se ozvat. Nepohrdne ničím novým, a když si něco usmyslí, snaží se dojít do zdárného, úspěšného konce. Když se něco nepovede, nijak přehnaně to nehrotí. Nemusí přeci všechno skončit dokonale. Zůstává především věrná i zálibám, které má a nemusí za každou cenu začínat něco nového, raději se zdokonaluje v tom co už alespoň trochu ovládá. Věnuje se jízdě na koni, drezuře a má svého vlastního koně. Miluje ten pocit, který v ní vzbuzuje i obyčejná jízda na koni, jako kdyby mohla létat. Hraje taktéž golf a ráda chodí plavat. V oblibě má hru na klavír, tanec a vyšívání, jak se pro správnou princeznu sluší a patří. Velice ráda čte knihy a ztrácí se v příbězích, kde hlavní hrdinové bojují s draky a jinými nadpřirozenými bytostmi, ale nepohrdne ani četbou pro ženy, jejíž nejmilejším dílem je Pýcha a předsudek. Většinou u toho popíjí čaj s mlékem, který zbožňuje. Radost jí také přináší květiny o které se stará, nebo slunečné, rozkvetlé jarní dny provoněné květinami, které se probouzí k životu. Užívá si chvíle kdy jí sluníčko hřeje na kůži a ona se toulá po přírodě, popřípadě po zahradách paláce. Ve svém životě má ráda pořádek, plány jsou pro ní důležité a všechno se snaží mít naplánované stejně tak jako své povinnosti princezny bere velmi vážně, občas by se dalo říci, že to až přehání. Henriette je princezna, kterou by kdokoli mohl označit za naivní dívku, která se ve světě lehce ztratí, stejně tak jako nudný stereotyp princezny, ale ona se považuje za nevinného snílka co si užívá života a dělá si radost z maličkostí.