Narodila se zcela do běžné rodiny. Dobře běžné, aspoň pro ní titul baronka nikdy moc neznamenal. Jelikož to nebyl její titul, ale ten se kterým se svým dvojčetem narodili. A jak už je zmíněno dříve Eden má dvojvaječné dvojče bratra Ethana. Někdo by čekal, že už od narození budou zcela nerozlučná dvojka, ale opak je pravdou. Spíš než dvojčata připomínají mladšího a staršího sourozence. Možná bylo tím už jaké povahy každý z nich byl. I když do šestého roku života to spíš vypadalo, že jsou doopravdy jako vejce k vejci. To se zlomilo rok poté, co oba se začali chovat svým způsobem Eden věčně uplakaná a hlasitá, Ethan tichý a klidný. Pokud by to člověk měl zaobalit měla láskyplné a lehké dětství s rodinným zázemím. Ale i přes blahobyt pobývala od malička s bratrem v jednom pokoji, takže neustále rvačky, křik a pláč. Většinou teda pláč jejího bratra, kdy si Eden z jeho knížek udělala papír na skládání vlaštovek a jiných výtvorů z papíru. Nikdy si nelámala hlavu tím, že její bratr brečel. Vždy totiž říkala, že si to zaslouží a proč? Věděla, že tajně rodičům žaloval, že chodí Eden na sušenky a tak mu to jednoduše vracela ničením věcí, co má rád. Kéž by člověk mohl říct, že se jejich vztah měnil, jak se stávali rok od roku starší ba naopak někdy se to umělo vyhrotit do extrémů i době, kdy rodiče usoudili, že by každý z nich měl mít vlastní pokoj. Eden nebyla škodolibé dítě jen jednoduše jí chyběl její bratr, který spíš byl introvertem, který netoužil po pozornosti své sestry. Až časem nějak pochopila, že musí na to jinak a tak od nenávisti to přišlo do příměří. Příměří, kdy společně v posteli sledovali různé seriály či si společně četli knihu. I když těm moc nedala a tak je časem vyměnila spíš za učebnice cizích jazyků. Když byla na střední škole s bratrem si vybudovali koníček sázky a to se s nimi táhle až na vysokou školu. Kdy už každý z nich studoval vlastní obor. I když mohli mít domácí vzdělání Eden upřednostňovala spíše veřejné a tak bratra stáhla sebou. Měla za to, že mu to prospěje a nepletla se. Během let vysoké školy se rozhodla pro studium cizích jazyků, které jí bavilo snad odjakživa a zde si začala i uvědomovat, jak je fajn žít lehce obyčejný život. Ale pořád to nebylo dost k tomu jakou měla představu, představu něco dokázat nebo být někým koho si člověk zapamatuje jinak než poutavým vzhledem. Proto docela přemýšlela, co bude dělat po dokončení školy. Ale osud s ní měl docela jiné plány a jaké? Když jednoho večera s bratrem byli na svém sedánku v pokoji rýpl si do ní, že by rozhodně nehodila do selekce. Už jen protože je velmi lehkovážná nic nebere vážně a u některých věcí doslova nevydrží. Věděla, že jen rýpe, věděla, že ví jedno, že je vytrvalá a ráda dokazuje opak. Možná proto se lehce nechala vyprovokovat k vyplnění přihlášky. Rozmar, hloupost. To jí napadlo, když do odeslala a nemohla vzít zpět. Ale jako vždy se snaží si udržet vnitřní klid.