Carmel Ruhamah
"I weave my world from quiet wonders—warm laughter, crimson dreams, and the beauty of stories waiting to be told."
Status: Studentka historie, brigádnice
v kavárně
Kasta: Třetí
Provincie: Midston
Věk: 22 let
Datum narození: 16.3.
Výška: 173 cm
Váha: 58 kg
Barva vlasů: Tmavě hnědá
Barva očí: Zelená
Vzdělání: Středoškolské - studuje vysokou
Oblíbená barva: Béžová, bílá, rudá (cherrywood)
Charakter
Carmel Ruhamah je dívka, která vás na první pohled upoutá něčím těžko popsatelným – snad to jsou její hluboké zelené oči, které dokážou odrážet radost i melancholii, snad jemnost, se jakou se pohybuje. Její dlouhé, tmavě hnědé vlasy jí splývají volně po zádech jako hedvábná opona a zvýrazňují její pronikavé oči. Carmel má štíhlou, vysokou postavu, možná by se dala popsat jako trochu kostnatá. I tak ale neuvěřitelně jemná a něžná. Její přirozená elegance není okázalá; je to spíš něco, co kolem ní vnímáte, když vejde do místnosti. Možná za to může její klidné, ale sebevědomé držení těla, možná úsměv, který rozdává spíš šetrně. Má obličej s ostrými rysy. Nosík a tváře má poseté pihami a na rtech většinou jemný úsměv. Ráda se usmívá, když má ale i nemá důvod. Carmel je velmi spojená se svou rodinou. Její matka Nathalie a otec Laurent představují dvě různé, ale stejně podstatné části jejího zázemí. Matka, praktická a srdečná, je tou, kdo Carmel naučil jemnosti a péči o druhé, zatímco otec jí předal lásku k přemýšlení a zkoumání. Její dvě mladší sestry, jsou pro ni víc než jen rodina – jsou jejími nejbližšími kamarádkami. Céline, trochu rebelka, Carmel často přivádí k smíchu, zatímco mladičká Coco, nesoucí jméno podle známé módní návrhářky je jemná a kreativní, přesně jako Carmel. Rodina je pro ni celkově dost důležitá, ovšem navzdory hlubokému vztahu k rodině Carmel hledá vlastní cestu. Studuje historii na univerzitě a zaměřuje se na období Tudorovců. Tento fascinující kus minulosti ji přitahuje svou dramatikou, intrikami a silnými osobnostmi, které ho utvářely. Ráda si představuje, jaké by to bylo žít v té době, co by nosila, jak by jednala, a především – jaké příběhy by vyprávěla. I svou kočku – Anne pojmenovala podle Anny Boleynové. Anne je mazlivá, ale jen tehdy, když sama chce, a Carmel to respektuje. Občas má pocit, že její kočka odráží její vlastní povahu – nezávislou, ale hluboce oddanou těm, které má ráda. Historie pro ni ale není jen suchým předmětem; je to živá kronika, v níž nachází odpovědi na otázky o světě i o sobě samé. Carmel má ve své hlavě tisíce příběhů – o mocných panovnících, utajených milostných aférách i osudech obyčejných lidí, jejichž hlasy se v dějinách ztratily. Historie jí nabízí útěk i inspiraci a Carmel cítí, že se díky ní stává součástí něčeho většího. Když zrovna nepracuje na univerzitních úkolech, věnuje se své práci brigádnice v malé kavárně. Už když ji viděla hned věděla, že se tam jednou vrátí. Zdi obrostlé břečťanem, vůně čerstvě namleté kávy a tiché mňoukání které ji nabízí rozptýlení od stresu studia. Ta práce jí přináší zvláštní radost; ráda sleduje hosty a hádá, jaké mají příběhy. Její kolegové si ji oblíbili pro její klidnou povahu a smysl pro humor. S hosty se chová vždy s úctou, ale ne vtíravě. Má schopnost naslouchat a svým způsobem dokáže být tou osobou, která na okamžik zlepší den. Práce v kavárně pro ni ale není jen obživou – je to i způsob, jak se naučit něco nového o lidech a o sobě samé. Ve volném čase Carmel ráda uniká do světa svých zálib. Skicování jí pomáhá zachytit její pohled na svět. Miluje jemnost a detail, a když kreslí, zdá se, jako by na chvíli zapomněla na vše kolem. Její kresby často zůstávají v zásuvkách, sdílí je jen s těmi, kterým opravdu důvěřuje. Další její vášní je poezie. Má ráda klasická díla, ale stejně ji oslovují i moderní básníci, jejichž slova mají schopnost otřást její duší. Literární vkus Carmel odráží její osobnost – je to kombinace romantiky, přemýšlivosti a určité melancholie. Ovšem ráda i sama vezme tužku a papír, aby se i ona sama trochu umělecky vyjádřila. Její styl psaní a témata jsou však především euforická, pracují s tím, co dělá celý život. Hledá krásu v maličkostech. A pak je tu pečení. Carmel by mohla celé hodiny míchat těsto, ochutnávat a upravovat recepty, dokud nedosáhne dokonalého výsledku. Vůně čerstvě upečeného chleba nebo dortu je pro ni symbolem domova a bezpečí. Pečení jí pomáhá vyrovnávat se s náročnými dny a najít vnitřní klid. Hlavně ho ale využije ve své kavárnické branži. Jestli byste se jí ale zeptali, jestli je na svůj kulinářský um vděčná, její odpověď by dozajista zněla ano. Navzdory tomu, jak klidně a harmonicky působí, Carmel není bez chyb. Má tendenci být někdy příliš nedůvěřivá. Její touha po vlastní dokonalosti ji občas zdržuje, protože se bojí udělat chybu. Na druhou stranu je ale schopná reflexe; ví, že se musí učit být k sobě, a i k ostatním laskavější, a postupně na tom pracuje. Ovšem vždy když někoho potká, zkrátka potřebuje trochu času. Carmel má celkově složitý vztah k sociálním interakcím. Miluje chvíle, kdy může být sama se svými myšlenkami, ale také si váží svého malého kruhu přátel, kterým může důvěřovat. A těch vážně moc není. Není tou, kdo vyhledává velké večírky, ale pokud se jí někdo blízký zeptá, připojí se a užije si to. V její společnosti je snadné cítit se klidně, protože Carmel nikdy nesoudí a vždy naslouchá. Když mluví, dává si pozor na slova – nechce nikomu ublížit ani vzbudit dojem, že něco ví líp než ostatní. I její slabost pro detektivní příběhy se často promítá i do jejího každodenního života. Ráda analyzuje situace, hledá vzorce a klade otázky, které by ostatní možná ani nenapadly. Detektivky jsou pro ni způsobem, jak trénovat svůj mozek, a zároveň možností uniknout do světa plného napětí a záhad. Je ale i svým vlastním způsobem romantik. Věří na osud a na to, že v životě má vše svůj smysl, i když ho někdy odhalíme až časem. Její vztah k lásce je snový a zdrženlivý zároveň – nechce se spokojit s ničím menším, než je hluboké spojení, které překoná všechny překážky. Možná právě proto je stále svobodná; čeká na někoho, kdo se stane nejen partnerem, ale i přítelem. Naivní? Ano. Ale co čekat od studentky období středověku plné zakázané lásky a velkých romantických gest. Od toho se však ona trochu distancuje. Miluje i jen malé činy a slůvka. Vlastně cokoli a ona je schopná vás zasypat hromadou lásky a něhy. Celkově je Carmel osobnost, která se dá jen těžko zaškatulkovat. Je klidná, ale uvnitř v ní hoří plamen vášně. Je pečlivá, ale dokáže být impulzivní, pokud ji něco skutečně zaujme. Její život je mozaika – každý kousek představuje jiný aspekt jejího já, od historie a literatury po kávu a poezii. Carmel si je vědoma, že svět není dokonalý, ale svou přítomností ho dělá o něco krásnějším. Její příběh se stále píše, a i když ona sama možná někdy pochybuje o jeho smyslu, ostatní ho vnímají jako inspiraci.
Minulost
Byl to chladný jarní den, kdy první sluneční paprsky pronikaly do nemocničního pokoje, když se Carmel narodila. Šestnáctého března před dvaadvaceti, skoro třiadvaceti lety v menším městě na jihu Midsonu. Jedné z větších provincií Illee. Už jako dítě byla zvláštní kombinací klidné introspekce a zvědavého zkoumání světa. Její rodiče Nathalie a Laurent jí dali do vínku nejen lásku k poznání a smysl pro rodinu, ale i krásné jméno. Její rodiče si pro ni vybrali jméno s významem – Carmel znamená "zahrada" a Ruhamah "milosrdenství". Nathalie, průvodkyně v Midsonském muzeu, v ní probudila zvědavost a zájem o příběhy. Laurent, historik zaměřující se na středověk, jí už od malička vyprávěl o fascinujících událostech a lidech, kteří utvářeli svět. Byla vždy klidným dítětem už od začátku. Dítětem, které většinou vydrželo dlouho tiše pozorovat svět kolem sebe, místo aby plakalo nebo vyžadovalo neustálou pozornost. Nathalie a Laurent v ní od prvních dnů viděli odraz obou svých povah – matčina laskavá jemnost a otcova neústupná vůle se v ní proplétaly jako dvě strany jedné mince. Carmel měla šťastné dětství plné teplých letních večerů strávených na zahradě, kde s otcem hrála různé slovní hry nebo zkoušela napodobit ilustrace z dětských historických knih. Už tehdy v ní rostla touha porozumět nejen minulosti, ale i lidem kolem ní. Ve svých pěti letech dostala sestru Céline. Carmel, tehdy ještě dítě, přijala svou novou roli starší sestry se směsicí zvědavosti a nejistoty. Brzy však zjistila, že ji péče o mladšího sourozence těší. O tři roky později se narodila další sestra, Coco. Carmel se stala malou ochránkyní obou dívek. Byla to ona, kdo jim později četl pohádky a kdo je utěšoval, když se hádaly nebo bály tmy. Rodinné pouto, které se v těchto letech vytvářelo, zůstalo neotřesitelné i v dospělosti. Když jí bylo šest let, rodina se přestěhovala do většího města. A to přímo do Haustonu. Hlavního mětsa Midsonu. Hlavně aby její maminka měla blíž do práce a celkově aby pro sebe její rodiče získali lepší pracovní příležitosti. Tato změna byla pro Carmel výzvou, ale zároveň ji otevřela novým zkušenostem. Nový dům Carmel byl plný vůní a zvuků staré stavby na předměstí, kde její rodina bydlela. Dům s vysokými stropy, vrzajícími podlahami a velkou knihovnou se stal jejím prvním světem, kde mohla volně objevovat. Už od raného věku trávila hodiny nad knihami, které jí četl otec. Byl to právě Laurent, kdo jí poprvé přiblížil příběhy z historie – příběhy o odvážných ženách, prokletých králích a osudových událostech, které formovaly svět. Carmel nasávala každé slovo a brzy se naučila sama číst, což její objevování světa jen urychlilo. Ve škole byla vždy tichá a pilná. Spolužáci ji často považovali za "tu chytrou holku", ale Carmel si nikdy nepřipadala nijak výjimečná. Spíše, než pozornost se snažila najít si pevné místo ve světě, který byl někdy až příliš hlasitý a chaotický. Jedna z jejích učitelek, dějepisářka – učící nečekaně její oblíbený předmět, paní Rousseauová, v ní probudila ještě hlubší zájem o historii. Možná že i tato žena ve středním věku (v té době) je právě důvodem proč je Carmel teď tam kde je. V dospívání Carmel prožila několik významných momentů, které ji formovaly. Školní léta pro Carmel celkově znamenala první kontakt s větším světem. Byla zvídavá, ale spíš tichá, často ponořená do svých myšlenek. Učitelé ji měli rádi pro její pečlivost a inteligenci, i když si občas posteskl, že by mohla být aktivnější ve třídě. Carmel si však držela odstup – ne snad proto, že by ostatní děti neměla ráda, ale protože jí dělalo problém navázat povrchní přátelství. Přesto se jí podařilo najít několik dobrých kamarádek, se kterými sdílela lásku k literatuře a umění. Na střední škole se Carmel začala více zajímat o historii, především právě o období Tudorovců. Objevila fascinující příběhy o moci, lásce a zradě, které ji uchvátily svou složitostí. Právě v této době se rozhodla, že se chce věnovat studiu historie. Měla ale i jiné zájmy – poezii, literaturu a kreslení. Tyto aktivity jí pomáhaly vyjádřit emoce, které často skrývala před okolním světem. Někdy si přála být otevřenější, ale zároveň si uvědomovala, že její citlivost je i její silou. Jednou z klíčových zkušeností byla školní výměna ve Velké Británii, kterou absolvovala ve svých šestnácti letech. Měla možnost navštívit Londýn, Stratford-upon-Avon a dokonce i Hampton Court. Stála v síních, kde kdysi chodili Tudorovci, a pocítila zvláštní propojení s minulostí. Bylo to, jako by se jí na chvíli otevřely dveře do jiného světa. Po návratu z výměny začala psát svůj první delší příběh inspirovaný tím, co viděla a prožila. Když jí bylo devatenáct, její rodina pro ni k narozeninám adoptovala sibiřskou kočku Anne. Pokud už Carmel znáte tak nečekaně ji pojmenovala podle Anny Boleynové. Toto přírodní plemeno je mohutné, krásné a odolné – ji vždy připadalo že symbolizuje Annu jako silnou ženu, která čelila nepřízni osudu. Carmel se s kočkou okamžitě sblížila, a Anne se stala nejen mazlíčkem, ale i jejím společníkem na dlouhé večery plné učení a čtení. Kočka, která si s nikým jiným moc nerozuměla, vždy našla cestu k Carmelinu klínu, kde spokojeně přivírala oči. Bylo to období, kdy si Carmel uvědomila, že některé vztahy se budují tiše, bez zbytečných slov. Když se blížilo období maturit, Carmel čelila těžké volbě – rozhodnout se, kam budou směřovat její kroky dál. Bylo to období plné stresu, ale zároveň naděje. Nakonec se rozhodla pro studium historie na univerzitě, která nabízela specializaci na britské dějiny. Přijetí bylo splněným snem, ale také začátkem nového života daleko od domova. Přesun do univerzitního města byl zpočátku náročný. Carmel musela zvládnout nejen akademický tlak, ale i to, že byla poprvé opravdu sama. Naštěstí našla útočiště v malé kavárně poblíž univerzity, kde si brzy našla brigádu. Práce v kavárně jí umožnila navazovat kontakt s lidmi a zároveň se naučit nové dovednosti. Milovala vůni kávy a ruch, který tam panoval, a i když se občas cítila unavená, byla vděčná za to, že si může přivydělat a zároveň nasávat atmosféru města. Studium historie bylo pro Carmel nejen náročné, ale také nesmírně obohacující. Milovala přednášky o politických intrikách a kulturních změnách, které formovaly svět. Nejvíce ji však bavila práce v univerzitní knihovně, kde mohla trávit hodiny studováním starých textů. Knihovna se pro ni stala druhým domovem – místem, kde mohla být sama sebou, obklopena tichem a příběhy minulosti. Carmel si také vytvořila blízký okruh přátel, se kterými sdílela nejen akademické zájmy, ale i radost z obyčejných věcí – společných večeří, herních večerů nebo výletů do přírody. Přesto si často nacházela čas jen pro sebe, aby mohla skicovat, číst nebo péct. Pečení pro ni bylo formou meditace – proces, který ji uklidňoval a přinášel radost nejen jí, ale i těm, kterým své výtvory dávala ochutnat. Dalším z jejích největších zážitků byla pro Carmel cesta do Anglie na konferenci o Tudorovcích. Byla to její první akademická akce, kde mohla představit svůj výzkum a naslouchat ostatním. Měla možnost setkat se s lidmi, kteří sdíleli její nadšení pro historii, a získala nové kontakty i inspiraci. Tento zážitek jí dodal sebevědomí a utvrdil ji v tom, že je na správné cestě. V osobním životě Carmel zažila i několik zklamání. Jedním z nich byl vztah, který skončil dříve, než začal. Byla to zkušenost, která ji naučila, že i bolest může být cennou lekcí. Uvědomila si, že je v pořádku si dát čas, než se někomu otevře, a že některé věci nelze uspěchat. Možná právě proto v ní vyrostla taková nedůvěra. Ostrý kontrast k její mladistvé děvčenské naivnosti. Nyní, ve svých dvaadvaceti letech, Carmel pokračuje ve studiu, práci a objevování světa kolem sebe. Její minulost ji formovala do podoby mladé ženy, která je stejně tak silná jako citlivá. Její příběh není o dramatických zvratech, ale o postupném budování vlastní cesty – o hledání rovnováhy mezi tím, co chce, a tím, co potřebuje, a o lásce ke světu, který je plný příběhů, čekajících na své vyprávění.