Bylo krásné letní odpoledne, když se zrovna českému královskému páru narodila malá holčička, která všechny přivítala na svým hlasitým pláčem, aby na sebe hezky upozornila. Její dětství bylo snad úplně klasické, až na pár hodin etikety navíc, od normálních dětí. Vyrůstala v rodině, kde jí tatínek rozmazloval, maminka ráda poučovala a straší bráška s tak neskutečně velkou sourozeneckou láskou sem tam šikanoval. Často jezdila s rodinou přes letní prázdniny na jižní Moravu, kde to brala jako ráj na zemi, zažívala tak své dětské lásky a dokonce tam poznala svou nejlepší kamarádku. A to na tenisovém kurtu, kde se Bára tradičně po vyčerpávajícím, avšak skvělém tréninku válela a jedna blonďatá dívka za ní přišla s úsměvem na tváři a otázkou, zda by si s ní nechtěla ještě zahrát. A tímto nevinným gestem vzniklo nejsilnější přátelství, které si jen můžete u malých dívenek představit. Společně trénovali, měli náramky přátelství, trávily spolu prakticky celé léto a byly nerozdělitelné. Tedy.. až do doby, než se ty dvě holky, teď už pubertě nepohádaly kvůli jednomu pitomému klukovi, kterému bylo sedmnáct, byl cool a ty dvě patnáctileté holky po něm prostě jely. Jak už to ale bývá, mohla ho mít jen jedna. A Bára to nebyla. Byla to ta nádherná blondýnka, s očima tak jasně modrýma, že se v nich ztrácela i samotná Barbora a která by dokázala okouzlit snad každého muže. A tak přišlo první zlomené srdíčko.. a to dokonce dvojnásobně. Nejen, že neměla kluka, do kterého byla zabouchlá, ale její kamarádka se začala neskutečně měnit. Začala chodit na party a furt se na sebe lepila s tím idiotem, který si jí nevybral a který se princezně začal nechutit každým dalším dnem, co ho znala blíže. Zjistila totiž, že to nebyl žádný too boy, ale slizoun, který vlastně nemá slibnou budoucnost a jediné co umí je vymetat party a flirtovat. A tak se na ně Bára vykašlala. Na oba. Nehodlá se jim vncuvat. Začala se radši opět soustředit na svůj milovaný koníček tennis a začala opět trénovat na klavír, jako tomu bylo dříve. V tuto dobu také vyhrála první obří tenisový turnaj, který jí vyšvihl hodně vysoko a dal jí hodně pozornosti. Tady princezna zjistila, že velká pozornost nebude něco, co bude v životě chtít. Patnáctý rok života pro ní byl vlastně neskutečně zlomový okamžik. Díky všem těm turnajům různě po světě zjistila, jak úžasné je cestování, poznávání jiných zemí, seznámí se s jinými delegacemi a kulturami. V tento moment zjistila, jak miluje cestování a na jakou univerzitu hodlá zavítat, až dostuduje svou soukromou střední. A ze všeho toho cestování plynul čas neskutečně rychle. Tak moc, že do Česka se pořádně vrátila až v sedmnácti letech, kde se opět sblížila se svou kamarádkou. Ne však tak, jak chtěla. Ta holka za ní jednoho dne přišla s brekem a když Bára uslyšela, jak se její život rozpadá kvůli jednomu muži, nemohla jí uvěřit. Nešlo jí vstřebávat to mlácení, sex bez souhlasu a ponižování a i přes to všechno strach od něj odejít. Chtělo se jí brečet s ní, chtělo se jí toho muže rozdrtit na prach a vysát. Ale to udělat nemohla. Jediné co mohla bylo pomoct své milované kamarádce, a to se také stalo. Nebylo to lehké, ale vše se vyřešilo a po tom snad až nekonečném přemlouvání se s ním konečně rozešla a nahlásila ho. A o ostatní se už postarala policie. Tato traumatizující zkušenost však v princezně zanechala blok, který nešlo rozbít. Stranila se jakékoliv fyzického kontaktu s muži a navazování milostných vztahů pro ní bylo něco nepředstavitelného. A bylo tomu tak do doby, než ve svých devatenácti letech na charitativní akci v její milované Africe poznala 26 letého Slováka, který měl stejnou lásku k Africe jako ona a do kterého se bezmezně zamilovala. Strávila s ním nespočet nocí, kdy si jen povídali, provokovali se a došlo i k letmým dotekům, které jednou zapříčinili polibek, a poté další, a další. K ničemu jinému však nedošlo.. nebyl to ten správný čas, nikdy nebyla správná chvíle. Tento tajný vztah-nevztah trval rok, než byla poslána Bára ze dne na den poslána do háje s posranou esemesku, že by jim to kvůli věku nikdy neklapalo a on někoho našel. A to už jí srdce zlomilo opravdu. Tahle událost jí do sebe dostatečně uzavřela. Začala se soustředit pouze na své vysokoškolské studium a zakázala si jakékoliv milostné vztahy z muži. Tohle jí prostě stačilo. A když jí rodiče dali nabídku jít do Selekce? Vyprskla smíchy a kontaktovala, že přihlášku rozhodně podávat nebude, ale mileráda se tam podívá, neboť tam byla jen jednou v životě a sledovat tak vzácnou tradici pro ní bude potěšením. A tak se sbalila zařídila si studium na dálku a odletěla ze své malé země zase do ciziny.