Narodila se jako třetí dítě. Nebyla plánovaná, rodiče už další dítě nechtěli, ale nakonec se přeci jen rozhodli malou Amelii mít. Ze začátku šlo všechno dobře. Hrála si se svými sourozenci, stejně tak je provokovala a hádala se s nimi. Ve své starší sestře často vídala svůj vzor a chtěla být jako ona, jejich povahy ovšem byly až moc rozdílné. Zatímco její starší sestra si hrála s panenkami a snažila se nějak zkrášlovat, Amelia radši trávila čas venku, kde vyváděla blbosti. Lezla na stromy nebo tam, kam neměla. Nejvíc milovala skákání do jezera z jedné skály, kterou měli za barákem. Když vyrostla do nějakého většího věku, matka si usmyslela, že je na čase, aby už konečně dospěla a začala se od sebe starat. Jenže její snahu brzy vzdala. Pochopila, že z její dcery nikdy nebude správná dívka, která se bude líčit, pěkně oblékat a bůhví co dalšího. Přišla tedy fáze srovnávání. Matka i otec neustále srovnávali Am s její straší sestrou. Byla chytřejší, hezčí, rozumnější a tak dále. Nikdy neudělala nic dobře. Bylo jedno, kolik měla jedniček ve škole, stačilo, aby přinesla špatnou známku a už bylo doma zle. Nikdy nepochopila, kde se to v nich vzalo a proč jí to dělali. Ovšem věděla, že jakmile dokončí střední, bude se snažit vypadnout z domu. Nastoupila na vysokou školu, pořád tak nějak doufala, že jim ukáže, jak dobrá ve skutečnosti je, ale to se nestalo. Pokaždé si našli něco, co bylo špatně. Byl to její vzhled, mluva, chování nebo partner. Začala si uvědomovat, že jim se nikdy nezavděčí. Jakmile dokončila vysokou, přijali ji na místo dvorní dámy princezny. Z nich se hned staly kamarádky, měly společné zájmy a rozuměly si. Byla to po dlouhé době žena, kterou ve své blízkosti dokázala snést. Nikdy se jí nesvěřila s tím, jak to doma má, nechtěla narušovat to přátelství, které mezi sebou měli. Milovala tu práci a věnovala se na jí na 110%. Ale ani palác nedokázal z dívky dostat její náturu, takže se často objevovala v bulváru nebo si o ní špitaly ostatní zaměstnanci paláce.