Zakari.jpg
frame4.png

Zakari Dallas / Diederik Larsen

Status: Kněz
Země: Dánsko

Věk: 32 let

Datum narození: 16.8.

Výška: 178 cm

Váha: 74 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Modrá

Oblíbená barva: Zelená
Vzdělání: Středoškolské

Face Claim: Alexander Dreymon

Stav: Momentálně zaslíben Bohu

Děti: Zatím ho žádné nenašlo

Rodina: /


Zájmy: Karty, holky, dobré pití, jízda metrem nebo vlakem, vyhlídky, zábavné show, drama

Vlastnosti: Výmluvný, potížista, zábavný, sarkastický, rád flirtuje, horká hlava, pro ostré slovo nejde daleko

Charakter

Zakari byl vždycky potížista, ale byl to ten typ potížisty, na které holky letí a pak litují, že mu kdy naletěly a daly všanc své srdce. Vysoký, svalnatý, hnědé vlasy, vousy, průzračně modré oči a hlavně ten pokřivený úsměv a typický smích, kterým si snadno získal pozornost přihlížejících. Krom hezké tvářičky byl ale vždy i velmi výmluvný. Jak už kvůli tomu, aby se vymluvil z kdejakých dětských průšvihů, tak i kvůli tomu, aby se sjel zadarmo taxíkem, nebo strávil noc s pohlednou plavovláskou a tím získal i bonusový nocleh. Jeho život byl jeden velký mišmaš a chaos, ale přesně to, co představoval jeho život, se odráželo i v něm samém. Neschopný vydržet na jednom místě, zapustit kořeny, zamilovat se, usadit se. Nic z toho jej nikdy nelákalo a stále neláká. Není na dlouhodobé vztahy a ani se nesnaží udržovat nějaká skutečně hluboká přátelství. Život funguje jednoduše. Když se dostatečně nebojíš a dokážeš si získat kontakty, tak se ti teprve otevírá brána do skutečného života.

Vždy miloval cestování, poznávání nových věcí, kultur, učení se novému jazyku. Když chce, tak dokáže skutečně hodně, protože není ani v nejmenším hloupý, ale problém je v tom, že se mu musí skutečně chtít. Myslí převážně na sebe a na to, jak mít z různých věcí co největší užitek. Celé dětství totiž strávil splňování představ někoho cizího a svou etapu dospělosti bere jako moment, kdy se karta obrátila. Jen on sám si může splnit své sny a dosáhnout svých cílů. I proto se nebojí říct, co si myslí, a i když by to do něj mnozí neřekli, snaží se v rámci možností jednat férově. S lidmi se snaží jednat narovinu, a pokud jde o ženy, vždy vědí, že od něj můžou čekat jen jednu noc a nic víc. Když něco slíbí, dodrží a snad i proto příliš slibů nedává. Nemá v lidi důvěru a nerad se svěřuje se svými záležitostmi. Raději si s lidmi popovídá nad existencí chrousta, než aby řešil své životní osudy. Nenávidí, když jej lidé soudí a znehodnocují jeho způsob života, ale současně si je vědom toho, že s tím nic udělat nemůže. Je takový, jaký je a už se za to naomlouval dost.

Je to ten typ člověka, který je schopný se během hodiny sbalit a během druhé hodiny být na cestě do Paříže jen s pár nezbytnými věcmi a s dolarem v kapse. Nebojí se výzev a o to víc má radši, když jej lidé dokáží překvapit. To, že se rozhodl vystupovat jako kněz Diederik Larsen, byl opět jeden z jeho spontánních nápadů, který ani nebyl myšlen ve zlé víře. Prostě se stalo a následky svého rozhodnutí si pořádně uvědomuje až nyní. Zvlášť když nezná ani jednu modlitbu, v kostele byl jen v rámci turismu nebo jako uklízečka a jeho jediný vztah k Bohu se rovná tak provolávání jeho jména, když pozná někoho skutečně nesnesitelného a nechce být sprostý před malým dítětem. Život je ale jen jeden, a když už to osud chtěl, tak snad ten několikaměsíční celibát vydrží, popřípadě si zahraje na zhýralého dánského kněze, než pak zase práskne do bot a odjede třeba do Berlína, aby si osvěžil své základy němčiny.

Minulost

Zakari se narodil do lepší rodiny v Angeles, jenže se vždy jednalo o lepší rodinu jen na první pohled. Matka byla za zavřenými dveřmi alkoholička a otec se jí nikdy nedokázal pořádně postavit, natož pak podpořit své děti, které u matky příliš lásky nenašly. Naopak na své potomky tlačil v rámci školy a dosažení co nejlepších výsledků. Sám byl lékařem a bylo pro něj důležité, aby i jeho dvě děti dosáhly těch nejlepších výsledků a dobře prezentovaly jeho pokřivenou rodinu. Zakari, jakožto nejstarší z obou dětí, měl povinností vždy o něco více, zvláště když nedosahoval zdaleka tak skvělých výsledků jako jeho mladší bratr v disciplínách, kterých si otec považoval. Sport a další aktivity, které nesouvisely s vědomostmi, byly nepodstatné a zbytečné. Zakari to snášel dlouho, ale jeho povaha a prudká nátura nakonec zvítězily. Měl tehdy nastoupit na medicínu, ale tam jej nikdo nikdy neviděl. Bylo úsměvné, že to, že syn vlastně nestuduje a jen si bere peníze, které mu otec posílá, bylo odhaleno až po celém roce domnělého studia. To, kde nezdárný syn vlastně ale je, se však otci nikdy zjistit nepodařilo a ostatně o to ani nestál. Zakari byl vymazán z rodinné paměti stejně rychle, jako když se rozhodl, že opustí svůj dosavadní život a domov.

Díky vydělaným penězům a penězům od otce, které bral jako to jediné, co mu jeho rodina za celou dobu dala, se rozhodl začít cestovat a projíždět nejednu neznámou krajinu. Díky svému přirozenému talentu pro jazyky a obecné výmluvnosti pro něj nebylo nikdy těžké dorozumět se a sehnat si nějaký kšeftík. Jediný, s kým ještě nějakou dobu udržoval kontakt, byl jeho mladší bratr, ale nakonec ani tento kontakt a poslední svázání se starým životem postupem času vymizel.

Svůj život žil dost nespoutaně. Hlavním motem bylo se řádně pobavit a bylo jedno kde a s kým, díky tomu se dostal i do slušných potíží, jako když si málem vzal prostitutku, která se k němu přichomýtla v jednom pochybném baru, nebo když se omylem octl přímo ve středu jakési sekty. Nebo tehdy, když si na chvíli zahrál v jednom zahraničním filmu, aniž by věděl, že se vůbec jedná o nějaké natáčení. Jeho životní zážitky by jistě stály za sepsání, ale to by je musel s někým sdílet. Přátelé, ženy, to vše je pomíjivé a on neměl nikdy čas k tomu, aby se snažil zapustit kořeny a někde se usadit.

O tom, že by se někdy vrátil do své vlasti, nikdy neuvažoval. Procestoval skoro celý svět a zrovna domovina jej ani v nejmenším nelákala. Systém kast, zaostalý způsob uvažování a neustálé problémy jak s vládou, tak i s rebely a pak ještě ta šaškárna zvaná selekce, kvůli které je na panny pohlíženo jako na nějaké zbrusu nové zboží, které je připraveno jen k tomu, než do něj princ zajede svým jistě rovněž posvěceným nářadím.

Osud si ale hraje vlastní hry a tak nebylo ani až tak překvapivé, když nakonec skončil usazený v letadle z Dánska, které mířilo právě do jeho vlasti. To, že bude, ale sedět v kněžském taláru skutečně nečekal. Celý omyl by ale při tom vysvětlil velmi snadno. V Dánsku si našel práci coby pomocná síla do domácnosti na jedné farnosti, odkud měl zdejší kněz, který byl rovněž nějaký šlechtic z bohaté rodiny, odletět do Illei a být hoštěn v průběhu selekce. Postarší kněz si však na poslední chvíli zlomil nohu a jeho zdravotní stav rozhodně žádné cestování neumožňoval. Zakari měl jen donést dopis, jelikož kněz neuznával moderní technologii, na poštu s omluvou, že musí pohostinnost královské rodiny odmítnout. Už při cestě na poštu se mu v hlavě zjevil dost troufalý plán, ale představa, že se přeci jen bude procházet po paláci a válet se v pěkně luxusních peřinách, byla až příliš lákavá, než aby ji se svou povahou a nulovým smyslem pro bezpečí, odmítl.

"Don't be ashamed of who you are that's your parents job."