top of page

Sandra Leroy

Status: Dcera
Kasta: Druhá

Provincie: Denbeigh

Věk: 21 let

Datum narození: 5.4.

Výška: 176 cm

Váha: 59 kg

Barva vlasů: Blond

Barva očí: Modrá


Vzdělání: Soukromé

Oblíbená barva: Modrá, růžová, bílá

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Rodiče: matka Andrea (52 let), otec Lucas (42 let)

 

Face Claim: Amalie Snøløs

Zájmy

Vlastnosti

"We all eat lies when our hearts are hungry."

9b3932b147986e8be4e396474d472885.jpg

Charakter

Minulost

Blonďaté lokny, blankytně modré oči a plné tváře hotového anděla. Osud byl k Sandře štědrý jak v rámci majetku, tak i z hlediska jejího vzhledu. Vždy patřila mezi ty přitažlivé a krásné dívky, a pokud k tomu člověk připočetl ještě její bohatství, vycházela mu dokonalá partie. O nápadníky neměla Sandra nikdy nouzi, ale jak říkala její matka, proč se vázat, když má člověk mnoho možností. Vztah jejích rodičů byl odjakživa spíše vztahem obchodním. Její matka bere muže jako podřadné pohlaví, které je dobré leda tak k uspokojení potřeb a případnému oplodnění a stejný názor měla i ohledně svého manžela, který byl spíš hezkou trofejí než rovnocenným partnerem a vzala si ho jedině kvůli politickému působení. Žena bez rodiny přeci jen pro mnohé lidi není příliš důvěryhodná. Narození Sandry tak bylo zcela plánované a rozhodně očekávané, narození chlapce totiž nepřicházelo ani v nejmenším v úvahu. To, že je ale Sandra spíše po svém otci než po své matce, se ukázalo velmi brzy. Vzhledem jakoby mu z oka vypadla, což na škodu nebylo, ale to, že charakterem odpovídá rovněž spíše otci, už na škodu rozhodně bylo. Ani v nejmenším nebyla tak důvtipná a schopná jako její matka. Naopak byla spíše dětinská, lehko se nadchla pro každou hloupost a o to snadnější pak bylo jí namluvit prakticky cokoli. Jak by řekl básník, Sandra nikdy nebyla nejostřejší tužkou v penálu a její matka jí to dávala vždy patřičně najevo. Díky útlocitné povaze ji mnozí odmalička zneužívali, jen aby dosáhli vlastního prospěchu a ona hodně dlouho nedokázala rozlišit mezi pravými a falešnými přáteli. Obecně to, že není nejbystřejší, o sobě moc dobře ví a taky jí to patřičně vadí. Nenávidí, když nerozumí tomu, o čem lidé mluví, když nechápe humor nebo vtip. Často takové chvíle bere jako útok namířený proti ní a jako prostou snahu ji znemožnit. Sama má mnoho zájmů, ale už moc dobře ví, že lidé velmi neradi poslouchají o tom, jaký odstín rtěnky jí přijde lepší, nebo co je a není dobré pro pleť. Nebo třeba to, jaký nový recept onehdy zkusila. Lidé v jejím okolí ji prostě berou jako hlupačku a naivní husičku a ona se rovněž naučila vnímat samu sebe jako ne příliš chytrou ženu, kterou prostě zajímají nedůležité věci. Její matka to ostatně vystihla během jejích osmnáctých narozenin, kdy se radovala z nové kuchařky - byla by z tebe dokonalá žena v domácnosti. Nevinně vyznívající věta, ale pro Sandru velmi jasný prostředníček, kterým jí matka říkala, že je ostudou všech žen. Neschopnost dcery vyznat se v ekonomice a politice, nebo dokonce její neschopnost pořádně číst a psát, protože dyslexie je podle jejího mínění jen výmluva pro líné děti. Vztah Sandry a její matky by se dal tak velmi lehko označit jako skutečně nefungující, ale dostatečný natolik, aby svou dceru nadále finančně podporovala. Představa, že by jí Sandra dělala ostudu tím, že se jí nedaří, totiž byla skutečně nesnesitelná. Oproti tomu s otcem si Sandra vždy rozuměla a skutečně ho miluje, i když taky moc dobře ví, že z jeho strany nikdy žádné zastání nepřijde. Sandra je důvěřivá, ale stejně tak, pokud se jí znelíbíte, tak vás okamžitě škrtá ze svého seznamu i ze života. Nedává druhé šance, a když něco chce, tak předpokládá, že to i dostane. Ne pro ni mnohdy není odpovědí, zvlášť když ne přichází od lidí s nižším postavením. Stejně jak ona sama nemá ráda, když se na ni někdo dívá svrchu, sama to dělá velmi často a mnohdy dokáže v zápalu říct věci, které vážně ani nemyslela. Když se dostane pod tlak nebo je ve stresu, často propadne panice a hněvu, kterým zahltí své okolí, i když ji to později mrzí. Dřív mluví a jedná, než přemýšlí a často zapomíná brát v úvahu pocity druhých. Špatně se vypořádává s vlastními pocity, které obvykle dusí v sobě, ale pokud se se Sandrou spřátelíte, tak vám dojde, že je to vlastně hodná holka, i když může působit tak, že je jako z jiné planety s názvem planeta zbohatlíků. Mnoho věcí, které jsou ve skutečnosti něčím nadstandartním, totiž bere jako samozřejmost. Pro lidi, na kterých jí záleží, by ale skutečně udělala cokoli, jenže takových lidí moc není. Ze všeho nejvíc zbožňuje svou kočku Kleopatru, i když musí brát prášky, protože je na kočky alergická. Vzhledem vztahu k matce, se stále snaží, aby se osamostatnila, ale nemá dostatek odvahy k tomu, aby se o to skutečně pokusila a šla si stoprocentně za svým. Má tendenci utíkat, když se jí nedaří a nerada riskuje. I když působí, že je sebevědomá a na ničem jí nezáleží, ve skutečnosti o sobě dost pochybuje a moc dobře vidí, o kolik jsou ostatní lepší než ona. Ze svých pocitů se obvykle vypisuje formou básní v angličtině nebo ve francouzštiny. Nadání pro jazyky je tím jediným málem, co její matka uznává jako alespoň malou formu nějakého talentu. Nadání pro pečení má totiž každá druhá hospodyňka a její dcera by měla mít rozhodně na víc. Když už nic, tak od ní alespoň očekává, že se dobře vdá a dá jí alespoň o něco inteligentnější a schopnější vnoučata.

Sandřin život by mnohým připadal jako pohádka a současně jako jedno velké klišé, které bylo už nesčetněkrát zfilmováno. Bohatá rodina, pozemky všude možně, vlastní ostrov a neustálé návštěvy zahraničí. Co si Sandra zamanula, to vždy měla, byť přeci jen nikdy neměla to, co je pro mnohé rodiny samozřejmé. Její rodiče s ní nikdy netrávili příliš mnoho času. Ostatně její matka se neustále věnovala obchodu, investicím a politické kariéře, která jí rovněž hodně vynášela a její otec se věnoval modelingu a své dobročinné sbírce na záchranu papoušků. Sandru ve výsledku vychovaly chůvy a následně i internátní školy v zahraničí. Vždy měla to nejlepší, ať už se jednalo o vzdělání nebo o poslední značkovou kabelku. Peníze pro její rodinu nebyly nikdy problém a ani v budoucnu pro ně problémem ani nejspíš nebudou. Sandra se nikdy nemusela zajímat o nic, co souviselo s rodinným obchodem. Vlastně se nikdy nemusela zajímat o nic skutečně důležitého, protože dle její matky na to prostě nemá a byla by jen ztráta času a peněz, kdyby svou dceru pustila k něčemu důležitějšímu. Obecně svou dceru bere spíše jako zklamání, protože nikdy neprojevila žádné vlohy pro to, co její matce přijde doopravdy důležité. Tedy vlohy pro ekonomii, obecně počty, politiku či jakékoli vědní obory. Sandra byla jednoduše dítě, u kterého převážily geny otce, ale pokoušet se o jiné dítě brala její matka jen jako ztrátu času. Na Sandru tak ve výsledku přestaly být kladeny jakákoli očekávání už od útlého dětství a zůstalo jí jen připsané zklamání matky a kreditní karty bez limitu, které měly nejspíš nahradit veškerou mateřskou lásku. Když tak chtěla na víkend do Paříže, prostě sedla do soukromého tryskáče a letěla. Chtěla poníka, měla ho. Chtěla suši, šéfkuchař jí ho připravil. V tomto prostředí, kdy pro ni každý vždy vše udělá a její kamarádi to mají zrovna tak, vyrostla odmalička. I na internátní škole pro mladé dívky ve Francii patřila mezi ty nejbohatší žačky a tím pádem s ní tak bylo i nakládáno. I mezi bohatými existují privilegia pro ty ještě bohatší, a když je má, proč by je nevyužívala. Když máte ale všechno, nakonec vás to začne nudit, i když tohle říkají obvykle jen a pouze boháči. Sandra vždy zkoušela něco nového i kvůli tomu, aby objevila nějaký skrytý talent a konečně dokázala matce, že není zas tak úplně k ničemu. Plavání, zpěv, hudba, tanec, kolo, výlety. Nakonec se omrzí všechno, i dobročinné sbírky a další projekty, které mají pomoci těm méně šťastným. Na samaritána si nejde taky hrát dvacet čtyři hodin denně a z vlastní vůle žít v chudobě, protože jiní takové štěstí neměli? To by byla neskonalá hloupost. Po střední škole sice nastoupila na vysokou školu, ale z osobních důvodů nakonec odešla a vydala se po stopách svého otce a začala se věnovat modelingu a amatérsky herectví. Momentálně se dokonce snaží rozjet vlastní návrhářskou značku, byť od toho také postupně ustupuje. Co se týče milostného života, tam to má Sandra stejně barvité a přelétavé jako v profesním životě. Málokdo ji dokáže zaujmout a o to méně mužů ji dokáže i skutečně uspokojit. Naopak muži ji zase vnímají spíše jako trofej a velmi snadno vydělané peníze a luxus, který jim může poskytnout. Přihlášku do selekce se rozhodla vyplnit jen proto, protože nebyl důvod k tomu, aby to neudělala. Vdávat se samozřejmě nehodlá a představa kralování ji láká o to míň. Jediným důvodem, proč selekci považuje za alespoň trochu zajímavou, je možnost seznámení se s princi a dalšími zahraničními hosty a jejich následné ohodnocení jak například v rámci tělesného vybavení, tak i vzhledem k jejich šatníku, který by mohla klidně vylepšit. Nakonec, její deník by jistě ocenil další zápisky, zvlášť zajímavý jí přijde nejmladší z princů, který selekci ani nepořádá, ale když už tam bude, tak proč ne? Nakonec stejně půjde jen o chvilkovou zábavu, než půjde zase o dům dál.

bottom of page