top of page

Raphaella Eloise Blanchete

Status: Princezna

Země: Francie
 

Věk: 19 let

Datum narození: 5.3.

Výška: 155 cm

Váha: 49 kg

Barva vlasů: Blond

Barva očí: Hnědá​


Vzdělání: Soukromé v paláci

Oblíbená barva: Růžová, bílá, modrá

 

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Maminka Elle, taťka Pierre, bratr Malik a Noell, strýček a tetička, milované sestřenky
 

Face Claim:  Lyolya Baranova

Zájmy

Vlastnosti

"The only way to achieve the impossible, is to believe that it is possible."

ce520259208c48a624a37138240b6bf9.jpg

Charakter

Minulost

Jestliže někdo někdy potkal mamku Raphaelly, tak ho jistě nepřekvapí, kolik toho její dcera podědila. Má stejně krásná, sladká očka hnědé barvy, která působí tak veselým dojmem, že by se nejeden začal usmívat jen díky pohledu do nich. Stejné mají i plné rty sladce růžové barvy, a i dost podobné nosíky. Raphy po své mamince není ani příliš vysoká… ba je spíš na tom výškově úplně stejně. Když se pak podíváme na jejího otce Pierra, vévodu původem z Normandie, je nám jasný celý zbytek. To právě po něm má vlasy blonďaté a barvu kůže světlejší než matka. Celkově to jsou všechno kukuče, co umí skvěle psí očka. Raphaella není složité povahy. Vlastně byla už od dětství klidnou dívkou, co si ráda hrála, četla anebo chodila s maminkou za ruku a dělala s ní vše, co chtěla. Roky strávené mezi milující rodinou z ní udělaly neuvěřitelně laskavou dívku, co by se pro své blízké roztrhala a cizincům by kdykoliv nabídla pomoc, i když by jí to mohlo stát mnohé. Její laskavost má ale i svá úskalí. Jestliže by se někdo rozhodl Raphu využít a zneužít její důvěřivosti, měl by to velmi snadné, protože ona věří, že lidé jsou dobří, i když by to mělo být pouze v nitru, a nechala by ho. V životě se několikrát spálila, měla důkazy, že lidé mohou být prostě zlí a stejně tomu nikdy neuvěřila, a tak by nebylo složité jí nakrmit lžemi, kterým by bez pochyby věřila. Naštěstí má kolem sebe zdravé jádro, jak v rodině, tak i v přátelích, které je schopné jí zbavit hmyzu, co se k ní přilepil. Jeden by si myslel, že se za dobrotivost pouze skrývá, že svou sladkostí lidi mate a nechává je, aby jí opečovávali, starali se o ní a vyřizovali nepříjemné záležitosti. Jenže taková vskutku není a nikdy by nikoho vědomě nevyužívala. Občas se zkrátka doopravdy narodí člověk, jež je v jádru tak čistý, nevinný a milý. Velký vliv na to mají i rodiče, kteří všechny své děti vychovávali tak, aby se milovali, byli hodní ke svému okolí a každému, kdo si to alespoň trochu zaslouží. Raquelle se dokonce extra snažila o to, aby její dcera vyrůstala s dostatečným sebevědomím, které jí v mládí tolik trápilo, a aby si věřila ve všem, co bude kdy chtít dělat. A podle snahy se i učinilo a s otcovým optimismem to vytvořil báječnou kombinaci na to, aby měla zdravé sebevědomí a s tím i tolik lásky, kterou by mohla šířit. Díky jejímu dobru si o ní lidé mnohdy myslí, že je tupá, a i když by nikdy netvrdila, že je génius, tak by zároveň neřekla, že by kvůli trochu dětského ducha a laskavosti měla být někým pitomým, se kterým je nutné mluvit jako s tříletou holčičkou. Samozřejmě, i tak hodný člověk má své mouchy, a mezi ty Raphaelliny určitě patří to, že si příliš nedělá starosti a má sklony k tomu být lehkomyslná a nebere ani důležité záležitosti příliš vážně. Kolikrát se jí stalo, že podcenila situaci anebo si přišla pozdě. Zkrátka si nikdy nic z ničeho nedělá. A ačkoliv to jejímu okolí může drásat nervy, jí to nijak zvlášť nevadí. Ačkoliv se zdá, že Raphy není ani trochu vhodná pro politiku, opak je tak docela pravdou. Umí sloužit jako mírová vlajka, utěšitel hádek, a především ráda přichází s řešeními, která jsou nejlepší pro veřejné blaho všech. Jednou by klidně ráda byla diplomatkou, i když si vždy snívala o pohodlném, rodinném životě, jež vede její maminka. S tím, jak velký má blízký rodinný kruh, tak miluje i jinou společnost. Na počet kamarádů by jí nestačily prsty, a na to, kolik by si jich ještě ráda udělala by nestačily prsty celé rodiny. Díky tomu miluje snad všechny společenské akce, které jí dopřávají konverzovat a tančit. Tanec patří mezi její největší koníčky, ať už jde o klasické tance či vrtění se v klubech. A přesto to není její nejoblíbenější. Miluje zpěv a krásný hlas zdědila po mamince… a narozdíl od ní se ho nebojí nechat slyšet. Mohla by být klidně slavnou zpěvačkou, ale je jí příjemnější si prozpěvovat pro chodbách domova anebo v karaoke barech, kde její hlas září. Pokud se cítí na to, že bude raději v klidu doma, tak si ráda čte, dělá keramiku anebo například hraje deskové hry s kakaem v ruce. A pak je tu velká dvojka koníčků. Prvním z nich je zahradničení, protože se už jako malá plazila v květinách její maminky, a s rostoucím věkem jí pomáhala, až si na to zvykla jako na největší formu relaxu, kde s maminkou může probrat cokoliv. A to stejné platí o pečení, protože byla se zbytkem rodiny krmena dortíky. Možná právě po nich je tak sladká. Pokud chce trávit volný čas s tatínkem, nejraději spolu vyrazí na procházku, po níž mohou probrat cokoliv, najíst se čímkoliv jim cestou přijde vstříc a nasmát se tak, jak jen dva lidé, co mezi sebou mají skvělý vztah mohou. Pokud by to nebylo jasné, Raphaella se narodila do rodiny, která jí miluje a kterou ona může hrdě milovat taktéž. Ti nejlepší rodiče, skvělý strýc s tetou a sestřenky, jež vždy vnímala spíše jako své sestry, jak je má ráda. Mimo to má ale i dva pravé sourozence. Polokrevního bratra Malika, jenž je sice ovlivněn ještě cizí kulturou, ale pořád je to pořádný Francouz, a dále má ještě dalšího staršího brášku - Noella. Oba dva své bratry zbožňuje jak jen může. Raphy je sladký človíček s velkým srdcem, jež se nemůže dočkat, až se otevře ještě více lidem.

Příběh rodičů Raphaelly je vskutku romantický. Znali se vlastně celé roky před tím, než se dali dohromady, protože Pierre byl už dávno kamarádem staršího brášky Elle, dědice francouzského trůnu. Když se vrátila z Illei, nalezl jí ve stavu, ve kterém to rozhodně nečekal… a to ve 20. týdnu těhotenství. Miloval jí dlouhá léta předtím, ale kdykoliv se kvůli její plachosti bál něco zkusit. A také nechtěl chodit se sestrou vlastního kamaráda, protože mu připadalo, že by to nebylo správné. A tak si myslel, že je pozdě, že je zamilovaná do otce dítěte, a že skončí s ním, protože to mu k ní jediné sedlo. Jenže to tak nedopadlo. Jak viděl její stav, rozhodl se jí být nápomocný, i když za tím nic nehledal a nesnažil se jí balit. Staral se o ní a tahal jí na večeře, do kina anebo třeba jenom na louku, aby měla s kým trávit čas. A tak mezi nimi přeskočila jiskra, kterou si Elle ovšem nechtěla přiznat. Proč by jí miloval? Proč by miloval těhotnou ženu? Docela jim trvalo, než si k sobě našli už definitivní cestu, ale protože se řídili pravou láskou, dopadlo to tak, jak mělo… krásnou, královskou svatbou a spokojeným, šťastným manželstvím plného lásky. Pierre s radostí přijmul roli nevlastního otce Malika a za chvilku se jim narodil ještě druhý syn, chlapeček pojmenovaný podle Vánoc, Noell. A tak si žila spokojená rodinka myslející si, že větší štěstí už mít nemůžou. A stejně po pár letech Elle otěhotněla znovu a tentokrát porodila zdravou, krásnou holčičku, jež dostala jméno podle svého dědečka, milovaného otce Elle a Natea, Rafaela. Hned ode dne jejího narození bylo jasné, že bude milovaným dítětem s životem plného smíchu, radosti a lásky. Jediné, o co se rodiče mohli bát bylo to, aby jejich dcera časem nezpyšněla. Jenže trávením času dobrým způsobem a jenom občasným rozmazlováním to uhlídali. Když Raphaella vyrůstala, byla přesně tím dokonalým dítětem, jež si mnoho rodičů přeje. Ráda si hrála a byla naprosto veselá, na rodičích visela tak akorát, protože vždy byla připravená jít za brášky, sestřenkami, strýcem a tetou anebo prostě dalšími kamarády a byla takovým něžným stvořeníčkem. Časem objevila své vášně společně s tou největší, a to zpěvem… a v té době zhruba také začalo její typické prozpěvování v pokoji, zahradách i chodbách. Jak rostla, její povaha se nijak zvlášť neměnila. Rodiče jí vychovávali tak, aby se milovala, ale nebyla do sebe přehnaně zamilovaná a chránili jí tak, aby se jí ani vlásek nezkřivil. Přehnaná péče a starost vedly k tomu, že se Raphy nikdy neměla šanci ponaučit z vlastních chyb. Mimo to ale vede Raphy život bez nějakých větších pohrom, tragédií a problémů. Je jedním z těch šťastlivců, jimž se smůla na paty zkrátka nelepí a jejichž život je prakticky naprosto dokonalý. Raphaella nikdy neprovedla nic šíleného, nikdy neměla rebelskou éru, kvůli níž by utekla z rodné Francie a cestovala po Evropě, nikdy nezačala ve velké míře pít, nikdy se nezdržovala ve špatné společnosti. Pokud tomu má něco nejblíž, je to asi její záliba v karaoke, kde se příliš nehlídá a ráda si dá i pár sklenek vína nebo několik panáků a s přáteli se zkrátka baví. Mimo to si ani nikdy nenašla lásku, ale to je spíše chyba přehnaně starostlivé maminky, která se snaží, aby byla Raphy co nejvíce chráněná a neopakovala „chyby”, co sama udělala. To je snad její jediná tragédie, osamělé srdce plné lásky, kterou nemá komu dát, ale tak… když se na chvíli oddálí od vlivu rodičů a ochranitelských bratrů, tak kdo ví? To byl také jeden z důvodů, proč se rozhodla jet na diplomatickou cestu do Illei jako před lety její maminka a strýc. A tím hlavním je také to, že si na vlastní kůži osahá práci diplomata na dlouhou dobu v cizí zemi, kde naštěstí nebude sama, ale se svými milovanými sestřenkami. Raphy se nemůže dočkat, až se ztratí v tak velké zemi jako je Illea a těší se i na cestu, na níž určitě pozná spoustu nových přátel.

bottom of page