top of page

Prescott Nicholas Martens-Owens

Status: Princ

Země: Belgie
 

Věk: 24 let

Datum narození: 1.5.

Výška: 187 cm

Váha: 82 kg

Barva vlasů: Blond

Barva očí: Modrá


Vzdělání:  Soukromé v paláci

Oblíbená barva: Hnědá a meruňková

Stav: Svobodný
Děti: Žádné

Rodina: Mamka Tess & táta Nick, dvojče sestra Hazel a další sourozenci, prarodiče, tetičky a strejdové, sestřenice a bratranci

Face Claim:  Nick Vogt

Zájmy

Vlastnosti

"Maybe we only see what we want to see."

17cf98363cf40d24fd8bf80b5ea6d25a.jpg

Charakter

Minulost

Prescott, kterému nidko neřekne jinak než Scotty, je nejstarším z několika dětí Martensů-Owensů, které mělo možnost pochytit úžasnou generickou kombinaci svých rodičů a které získalo to nejlepší z obou světů. Na první pohled nelze přehlédnout, že u něj zvítězily spíše geny ze strany mámy, po které zdědil světlé blond vlasy jako zářící paprsky slunce, které si nechává delší, má je po ramena, ale občas je zkrátí nebo změní barvu, dále taky bledší pleť. Ovšem nelze přehlédnout, že ho neobešly ani geny ze strany jeho táty. Například modré oči jako moře, v kterém by se člověk mohl utopit, ostře řezaná čelist, plné rty a vysoká, vysportovaná postava aniž by se o ní musel nějak snažit. Hned na první pohled je jasné do jaké rodiny mladý Prescott patří. Avšak nepodobá se svým rodičům pouze svým vzhledem, ale i charakterem a svojí osobností. Lze spatřit veselé jiskřičky v jeho očích, stejně jako kdysi u jeho rodičů. Má rád svůj klid, ale především je extrovertní někdy možná až příliš ukecaný a rád si povídá s ostatními lidmi. Nedělá mu problém si tedy najít přátelé, kterých má opravdu mnoho, ale i on má svůj okruh přátel s kterýma se vídá. Tím, že je komunikativní se mu hodně věcí usnadňuje, než kdyby byl uzavřený do sebe a introvertní. Užívá si pozornosti a společnosti lidí. Nedělá mu problém s ostatními vycházet. Je pro jakoukoli srandu, umí si jí udělat dokonce sám ze sebe a na jeho rtech lze často nalézt veselý úsměv, který zdědil po svém tátovi a rozhodně s ním nešetří. Občas chodívá do fitka, aby si udržel dobrou postavu, ale mnohem radši má skupinové sporty, jako třeba fotbal nebo basket. Má v sobě adrenalin, takže se občas vrhá do některých věcí bez přemýšlení i když se tohle snaží krotit. Občas ovšem člověk v životě riskovat musí. Po tátovi zdědil lásku ke střílení, lukostřelbě a boxu, který třeba provozuje doma ve své tělocvičně když si potřebuje vybít vztek. Po máme zase zdědil lásku ke koním a jezdectví. Jak se říká, nejkrásnější pohled je z koně. Rád si také vyrazí do přírody na nějakou túru, kde si nechává pročistit myšlenky, navíc lásku k přírodě opět sdělil díky svému tátovi a tomu, že je rodiče brávali jako malí stanovat do lesa pod stan nebo dokonce spali i pod širákem. Stejně tak ho vedla jeho máma k hudbě, a i když do ní není zase tolik zapálený, naučil se hrát na piáno. Ani voda mu není daleká a má svojí vlastní loď na které plachtí. Zajímá se také o umění, především o literaturu, knihy a čtení. Ovšem rád má také umění jako obrazy, sochy, fotografie a divadla. Rozhodně to není žádný kulturní barbar. Miluje především staré knihy a rád si do nich dělá poznámky. Také se vzdělává ve francouzštině, což je jeden z jazyků, kterými se u nich doma mluví a jeho oslovil právě tento, úplně ho okouzlil. Rád se učí novým věcem a především historii, která ho zajímá a o níž taktéž rád čte. V pubertě ho také chytla architektura, kterou později začal studovat, byl úplně uchvácen různými stavbami. Postupně se k jeho zálibám přidalo také vaření a pečení. Není to sice pro chlapa úplně typická záliba, ale on rád kuchtí, zamiloval si to také kvůli jeho lásce k belgické čokoládě, těm nejlepším vaflím na světě a také delikatesním hranolkám. Je velmi pyšný na svoji zemi. Ke svým mladším sourozencům je velmi ochranářský, a své sestry velmi rád učí a chrání je vlastním tělem, nedal by na ně v životě dopustit, kdyby se nějaké z nich něco stalo, jistě by si to dlouho vyčítal. Také je velmi pracovitý a snaží se mít všechny své povinnosti splněné a věnovat se jim naplno, tak nejvíc jak to jde. Snaží se chovat zodpovědně a být praktický jako většina Belgičanů. Rozhodně je také charismatický. Úplně nejbližší je mu jeho dvojče, jeho sestra, která je jeho taková druhá polovina, bez které by to prostě nebyl on, bylo by to jakoby ho půlka chyběla i když ho občas vytáčí k nevydržení.

Večerní máj – byl lásky čas, když se chodbami paláce rozléhal křik vytouženého novorozence princezny Theresy a jejího chotě Nicholase. Hned po něm se vyklubala na svět i jeho mladší sestřička, která rozhodně nechtěla zůstat po zadu a také o svém příchodu dala vědět hlasitým pláčem. Jeho rodiče mu už od narození poskytovali to nejvíc nejlepší zázemí. Jeho dětství by se dalo nazvat přímo pohádkovým, díky pečujícím rodičům, kteří ho učili všem životním potřebám, brali je spát do lesa pod širák nebo pod stan, maminka, která jim zpívala ukolébavky a vyprávěla pohádky, prarodičům, kteří ho už od miminka správně rozmazlovali a dávali mu všechnu lásku, tak i díky své o pár minut mladší sestřičce, s kterou si často hrával a byly taková správná dvojka, každý toho druhého něčím doplňoval, ale jako správní sourozenci se samozřejmě i pošťuchovali. Většinu času také trávili v dětství především spolu a se svými rodiči. Už jako malý si díky své mamince zamiloval koně a jezdectví k němuž ho jeho maminka vedla. Často u nich začal trávit čas a staral se o ně. Bylo mu sedm když dostal svého prvního poníka a dvanáct když dostal svojí klisnu Jupiter, tehdy ještě hříbě. Díky rozhodnutí vyrůstal na ranči místo v paláci i když tam samozřejmě trávil spoustu času u prarodičů, strejdů a tetičky. Stejně, ale nemohl být svým rodičům vděčnější, že se rozhodli žít mimo palác, a tak mohl trávit spoustu času na čerstvém vzduchu v přírodě, kam se často ztrácel. Později k zábavě přibylo i učení, ale ať už byl jakkoliv divný, jeho to bavilo, především historie i když samozřejmě zažil i nudné hodiny, kdy doslova počítal minuty, aby už konečně to mučení skončilo. V pozdějším věku se zkusil začít věnovat jezdectví závodně, ale zjistil, že tohle po své máme nezdědil a není to nic pro něho. S postupem času nacházel nové koníčky, zatímco jiné nechal být protože ho nezaujaly. Začal také trávit čas se svými přáteli a i s těmi jeho milované sestřičky. Během let ho začala brát architektura. Nemohl rozhodnout, protože ho lákalo studovat tolik věcí. Celkově ho zaujalo umění, které se potom rozhodl studovat. Měl tu výhodu, že i když byl prvorozeným synem princezny, nebyl synem jeho strejdy, takže na jeho bedra nespadla tíha následnictví jako na jeho sestřenici, na kterou také dává pozor, ale ne tak moc jako na své sourozence. V sedmnácti potkal svoji první lásku, byla to jeho spolužačka, tichá s brýlemi na nose, to byla dívka jež učarovala jeho srdce. Jenže potom odjela studovat do zahraničí a tak se pokoušeli udržet spolu vztah na dálku a on tomu opravdu věřil. Nebyl snad nikdy šťastnější jako když se mu po studiu vrátila zpět domů, naplánoval snad to nejvíc nejromantičtější požádání o její ruku, jenže když vyslovil tu otázku klečící před ní, ona odmítla. Už to nebyla ta jeho roztomilá dívenka s brýlemi. Úplně mu tím zlomila srdce a zdrtilo ho to. Rozhodl se, že se pokusí jí dostat z hlavy, jenže jeho myšlenky se k ní pořád musely vracet a tak když se oznámilo, že princové Ilei plánují selekci, rozhodl se vyrazit tam jako diplomat za svoji zemi i když už vztahy měli velmi dobré, ale není pochyb, že se tam sjedou i z jiných zemích s kterýma by potřebovaly zlepšit vztahy a navíc tehdy to jeho mámě taky pomohlo na chvíli vypadnout i když ona zažila přeci jenom něco horšího než obyčejný rozchod. A tak se rozhodl vyrazit už trochu dříve do Ilei, aby se mohl podívat znovu do země, kde se narodil a vyrůstal jeho otec a také navštívil své prarodiče a tetu společně se svojí sestrou.

bottom of page