top of page

Maddison Ava Griffits

Status: Chovatelka motýlů a můr
Kasta: Sedmá

Provincie: Atlin

Věk: 21 let

Datum narození: 11.5.

Výška: 163 cm

Váha: 54 kg

Barva vlasů: Černá

Barva očí: Hnědá


Vzdělání: Základní

Oblíbená barva: Všechny

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Kamarádky Monroe, Matilda, Marine a jejich domovník Beckett

Face Claim: Raluca Elena

Zájmy

Vlastnosti

"Keep your temper."

89e92ffc9ebd525e01f46f3ce2db91d7.jpg

Charakter

Minulost

Nepřehlédnou Maddy na ulici není vůbec těžké. První, co je na ní jasně viditelné, jsou barevné stíny, co se pohybují snad po všech možných škálách, a to i jak po šíleně neonových, duhově barevných či i více přirozených… zkrátka vždy dokáže vykouzlit něco neobyčejného. Jen málokdy ji jde vidět bez očních stínů barevností podobným motýlím křídlům, ale jestli to náhodou nastane, dohání to alespoň křiklavou rtěnkou. Maddy se nezkrásňuje pouze make-upem, ale i septum piercingem nebo piercingem v uších na různých místech anebo také tetováním v podobě modrého motýla morpha na hrudi. Co se týče toho, co jí bylo dáno geneticky, tak podědila rovné, černé vlasy, plné, krojené rty, krásnou postavu s vytvarovanými boky, nepříliš velkou výšku či to, co má na sobě Maddy nejraději… velká očka lahodně čokoládové barvy, která jsou ohraničená nádhernými, černými řasami, a jsou něčím, do čeho není vůbec těžké se zakoukat. Maddy neví, jestli je její nos spíše matky anebo otce, jestli vypadá úplně jako svoje babička anebo jestli by někdo volal jméno jejího dědy hned jak by jí spatřil. Někdy jí to samozřejmě mrzí, že neví, po kom je, ale snaží se takové myšlenky potlačovat a říkat si, že je zkrátka svá. Co se povahy týče, Maddy je spíše horká hlava, co se s ničím příliš nepáře, povídá to, co má na jazyku a díky posměchu z dětství se dokáže bránit dokonale slovně. Někdy by možná měla více přemýšlet, než něco jen tak plácne, ale jak se říká, mluví tak, jak jí zobák narostl. Je i cílevědomá, protože si umí prokecat cestu, což je i jeden z důvodů, proč si dokázala sehnat svou vysněnou práci, i když není tak úplně kvalifikovaná. Maddy není zlá, ba naopak s ní bývá zábava a ke svým blízkým je milá, ale občas jí chvilku trvá, než se kompletně otevře do hloubky před cizími lidmi. To dokáže na lidi často působit nepřátelsky, i když to tak často ani nemyslí. Záleží zřejmě na tom, jak dobře si s někým sedne a v jaké je zrovna náladě. Každopádně se vždy alespoň snaží, aby lidem kolem ní bylo příjemně. Mezi ty nejzřejmější koníčky samozřejmě patří líčení, kterému se věnuje od chvíle, kdy se jí dostalo do rukou. Během let se v něm zlepšila a dokonalé linky by si udělala snad i o půlnoci. Make-upem tak trochu kryje svůj strach z toho, jak jí lidé vidí… což je také jedna ze slabin, kterou raději drží pod pokličkou, protože si tak připadá více zranitelná. Maddison miluje jak strávené večery s kamarádkami, tak i poklidné večery s vínem, hrami a pizzou. Kdyby mohla, naučila by se ráda hrát na bicí nebo klavír, ale jediné, co se naučila, je hra na kytaru, přes kterou si ráda vybíjí přehnané emoce. Díky fotografování zase může zachytávat zajímavé momenty a vzpomínky, jež si chce uchovat a nikdy nezapomenout. Pokud má čas, občas si jde zaběhat s písničkami v uších a ignoruje celý svět. Jestliže si má ale vybrat něco lepšího ve sportech, je to plavání, jak rychle sem a tam, potápění se anebo i jenom cákání či pouze klidné ležení na vodě. Pokud je ovšem něco doopravdovou zálibou, jíž se rozhodla věnovat život, je to péče o housenky motýlů, můr a jejich dospělců. Neví, co jí na tom tak fascinuje, jestli náhodou to, že má motýl možnost se měnit či to, že je většinou obdivován pouze v dospělosti, ale o housenkách už se tolik nemluví. Podle Maddy se totiž dá najít krása i tam, kde se neočekává, jako například u můr, jež jí zprvu děsily o trochu víc, ale nakonec se do nich stejně zamilovala. Ono je to těžké, když se vám do rukou dostane například přástevník medvědí nebo takový lišaj vrbkový. Je tedy patrné, že koníček Maddy je zároveň i její prací, kterou neobyčejně miluje. Pracuje v zoo, přesněji v motýlím domě, v němž žije velká kupa motýlů i můr. Ačkoliv by se zde mohlo vše zařizovat tak nějak samo, mít přímo majestátní kousky chce spoustu času, práce, piplání a lásky. Nevynáší to mnoho peněž, to vůbec ne, ale když je člověk šťastný a osud z vás už stejně udělal sedmou, tak proč si to alespoň neužít? I když je Maddy bez biologické rodiny, tak má alespoň tři sestry, se kterými si zároveň pomáhají. Monroe je jako ta nejstarší, taková nejpraktičtější hlava rodiny, Matilda je šílená prostřední sestra, co miluje vaření a Marine je ta sladká, nejmladší. A Maddy je… něco mezi tím vším jako ochranářská sestra, co brání před posměchem i neštěstím. A v životě dívek je ještě někdo velmi důležitý - jejich domovník. Ačkoliv si z něj neustále dělají legraci a téměř nikdy ho neberou vážně, jeho přítomnost a pomoc vnímají a odvděčují se mu tím, že se příliš nesmějí, když ho vidí s nějakou ženou, co se snaží nabalovat… anebo také tím, že pro něj pečou a udržují ho fit. V Maddie je toho ještě mnohem víc, a proto je dobré jí poznat osobně, aby se sama rozhodla, jestli se otevřít či ne.

Všechno to začalo v srpnu, když se rodiče Maddy poznali. Nebyli do sebe zamilovaní, to vůbec ne, ale horká letní noc je zatáhla k sobě, a jak to taky mezi mladými lidmi bývá, ulehli spolu do postele, kde si chtěli užít pouze chvilku vášně. Během půl hodiny byl plod, z něhož Maddy vyrostla, počat a o dva měsíce později i objeven. Mladí rodiče tou zprávou byli šokováni a pociťovali emoce co nejvíce vzdálené od radosti, kterou nezačali cítit ani za těch zbylých sedm měsíců, zatímco si Maddison hověla v břiše. Byli chudí, nechtěli spolu být a v jejich dítěti viděli pouze jedno – překážku v budoucnosti. Bylo jim tedy jasné, co udělají, až přijde jejich dcera na svět. Jak plánovali, tak se i stalo, a pár dní po porodu už bylo malé novorozeně uloženo do dětského domova. Pracovníci odhadovali, že se jí někdo rychle ujme. Byla krásné miminko s velkými kukadly, které si nebylo těžké zamilovat. Bezdětné páry se jí mohly ujmout a vychovat jí jako svou vlastní. Mohl se jí vzít někdo, kdo by jí dal rodinu a domov. Jenže začátky Maddynina života nebyly lehké a ani hezké. Nikdo se nenašel, nikdo z ní neudělal svou dceru a ona byla odsouzená k životu v dětském domově, aniž by komukoliv mohla říct mami nebo tati. Musela se stát sedmou, i když měla být pátou. Měla mít jiný život, ale osud pro ni nachystal jinak. Když rostla, nechápala to. Nevěděla nic o svém původu, o tom, proč nebyla pro rodiče dost vhodná a ani to, proč jí nechtěl někdo jiný. Mohla se utápět ve smutku, ale rozhodla se si život řídit sama a nenechat ho ovládat kýmkoliv jiným. Navíc jí to přišlo nesmyslné. Dělat ze sebe chudinku, protože život nebyl fér? Nebyl fér k žádnému dítěti, které poznala. Znala děti, co měly milující rodinu a stejně o ní přišly. Znala děti, co musely od své rodiny odejít, protože se o ně jejich rodiče nestarali a pokud ano, nebyla to dobrá pozornost. A tak usoudila, že i když nikdy nebude bohatá a prožije život chudě, je lepší nevědět nic, kašlat na minulost a soustředit se na budoucnost, v níž pro lidi, co se na ní vykašlali, není místo. A přece nebyla sama. Stala se součástí party dívek, jejichž jména začínala všechna na M. Maddison, Monroe, Matilda a Marine. Uličnice, které si rozhodly krutý život užít i na nepříliš radostném místě, a které si spolu hrály na silné bojovnice, jež bojovaly proti zlu v podobě vychovatelek. Maddi, Moni, Mati a Mari měly své osobité začátky, jiné důvody, proč se ocitly v dětském domově, ale věděly jedno. Nikdo jiný jim rodinu nedá, takže si jí budou muset udělat ony. A tak se staly sestrami, nerozlučnými družkami, které si s rostoucím věkem uvědomovaly, že jejich šance na adopci klesají víc a víc… až jim to nakonec pomalu začalo vyhovovat, protože si budoucnost vysnily spolu. Dny, trable a všechen smutek se Maddy snažila zaplnit aktivitami, jež jí mozek zaměstnávaly natolik, až skoro na nic jiného neměla místo. Mezi takové aktivity by se dalo počítat trávení času s kamarádkami, hraní na kytaru, což se naučila od jedné z tet, či hraní Monopoly až do zbláznění. Ale když jí bylo osm let, objevilo se něco, co jí život obrátilo vzhůru nohama. Housenky. Na pozemku domova dětí, kde Maddy vyrůstala, rostlo snad až moc klejichy, na kterou motýli kladou svá vajíčka. A z vajíček se líhnou larvy v podobě housenek. A i když kamarádky utíkaly pryč od hýbajících se válečků zelené barvy a ona se snažila hrát s nimi, aby nevybočovala, něco jí na nich přeci jen fascinovalo. Zeptala se jedné z tet, zdali si je může nechat jako mazlíčky, a po krátkém výzkumu jí bylo dopřáno (pouze ovšem v malém množství). Její první dospělec byl bělásek a její srdce se do něj zamilovalo. Chtěla si ho nechat, starat se o něj dál, jako to dělala s jeho larvou, ale jakmile mu oschla křídla, odletěl. A ona kvůli tomu plakala celé dny. Během těch dní se cítila strašlivě, snad protože jí motýl opustil jako tehdy její rodiče. Dávala si to za vinu, že snad něco udělala špatně anebo se chovala nevhodně. Až po týdnech jí došlo, že motýli nejsou jako její rodiče a že jí opouštějí, aby mohli žít svůj život. Naučila se od nich, že občas člověk musí nechat jít, a že odchod je přirozený. A to už se se svým osudem smířila úplně. Od té doby ukecávala tetičky, aby si mohla nechávat víc a víc housenek najednou. A protože ty nezabírají tolik místa a jsou na výchovu prakticky nenáročné, pokud si vše Maddy zvládla zařídit sama, z dobrého srdce jí chtěly zvednout náladu, a tak jí bylo povoleno. Život v dětském domově nebyl příliš veselý, ale když přišla dospělost, přišlo něco mnohem horšího. Práce, hledání bytu, vydělávání peněz, se kterými se nikdy neučila zacházet… nebýt kamarádek, asi by to nezvládla. Nakonec si kamarádky se jmény od M našly společný byt v domě, ve kterém je domovník muž jménem Beckett. S dívkami to měl těžké, protože se chtěly bavit, dělaly hluk a užívaly si svobody, kterou jim odchod z domova poskytl. A navíc, dělat si legraci z autorit, to bylo jejich. Jejich nevraživost by asi zůstala, nebýt jedné párty, která se trošku zvrhla díky opilému ex Marine, jež začal vyvádět a zběsile řvát. Jediný, kdo jim dokázal pomoct byl Beckett a ačkoliv už to vypadalo, že je z bytu vyhodí i se vzteklým bývalým, ukázalo se, že i domovník, co na ně od začátku nedával, má dobré srdce. A tak si k sobě našli cestu, a ačkoliv si to nikdo z nich nechce přiznat, Beckett se stal něco jako taťkou čtyř dívek, které potřebují někoho, o koho se budou moct opřít. Jinak, kromě žalu z minulosti, by si Maddy nikdy nedovolila stěžovat. Vždyť se jí splnil sen! Vášeň k motýlům s věkem jenom rostla a když nadešel čas, stalo se něco úžasného. Místní zoo přidala motýlí dům, ve kterém žijí jak motýli, tak i můry. A i když Maddy nikdy nestudovala, o chovu toho věděla víc jak leckterý entomolog. Někdo po nich přece jenom uklízet a umývat musí, někdo jim musí dopřávat stravu a hýčkat jejich kukly. A tím někým je Maddy, jež vychovala tak krásné a vzácné motýly i můry, že s nimi zoo mohla začít obchodovat, dělat přednášky a předávat odborníkům či známým sběratelům. Možná se to zdá jako lehká práce neobnášející žádnou dřinu, opak je ale pravdou. Ono starat se o takové množství, učit se sama, aby věděla, jak si poradit a vystupovat na besedě, pomáhat při ošetřování těch drobečků… vždy je co dělat a po hodinách se to občas zdá jako péče o velký počet dětí, co mají velkou kupu speciálních potřeb. Když přišel Maddy a jejím kamarádkám dopis s přihláškou k selekci, ani jedna z nich neváhala ani sekundu a začaly se hecovat, která z nich to zvládne vyplnit jako první. Nebyl důvod to nevyplnit, byla to jenom legrace. A tak podala přihlášku k selekci. Jednou z nejpodstatnějších částí minulosti Maddy je den, kdy se jí děti smály kvůli tomu, jak vypadá. Byla to jedna z šikan, co zažila. Od té chvíle se necítila ve své kůži dobře a chtěla jí všemožnými způsoby zakrýt. A tak objevila sílu líčení. Ano, sice se jí lidé i smáli, že vypadá jako klaun, ale ona se do své vášně zamilovala. Bylo to jako malovat si motýlí křídla, jež by jí pomohla uletět daleko od posměchu. Navíc to celé působí jako štít zatímco pravé já zůstane nedotčené. Celý život makala tvrdě, aby si našetřila na alespoň trochu kvalitní produkty a dalo to spoustu času, aby se zdokonalila v technice, všechno jí přineslo z ovoce, z něhož těží dodnes. Život Maddy nebyl med a ani nikdy nebude, protože i když je to práce milovaná, pořád je v sedmé kastě, a to její finanční stránku nikdy nezlepší. Ona se ale se smíchem ráda bere dál bez ohlížení na rodiče, co jí opustili, chudobu, hlad, posměch a škádlení prudiče Becketta.

bottom of page