top of page

Lilly Clarke

Status: Zahradnice
Kasta: Sedmá

Provincie: Allens

Věk: 21 let

Datum narození: 20.3.

Výška: 166 cm

Váha: 50 kg

Barva vlasů: Kaštanově hnědá

Barva očí: Modrá


Vzdělání: Základní

Oblíbená barva: Všechny

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Rodiče: Rodiče: David (50) & Sophie (48) , Sourozenci: Lorenzo, Hortenzie, Rose a Laura, rodiny jejich sourozenců a prarodiče

Face Claim: Liza Kovakenko

Zájmy

Vlastnosti

"Možná je tolik druhů lásky, jako je odstínů modři na nebi."

ad5e777ff4506b0daf1ed529a171b20e.jpg

Charakter

Minulost

Lilly je mladá dívka vypadající křehce, sladce, zakoukaná, žijících jen ve vlastních snech. Lilly má dlouhé vlasy, hnědé jako kaštany padající ze stromů na podzim. Pronikavé modré oči jako pomněnky, nad nimiž jsou dlouhé husté řasy. Pod očima je posazený nosík jako malý knoflíček, kolem kterého je rozeseto pár malých pih připomínajících souhvězdí. Plné, růžovějící rty, kterým vdechly barvu pivoňky. Je dívkou menší, drobnější postavy, možná trochu vyhublé vzhledem k její sedmé kastě, kde nemají velký příjem jídla. Neví se komu je podobná, jestli své pravé matce nebo snad otci. Ráda nosí krátké šaty veselých a výrazných barev. Stejně tak ráda používá výrazné barvy při líčení, kterého si tolik nedopřává, proto má jemné rysy ve tváři. Má svůj vlastní osobitý styl. Lilie je symbolem čistoty a tak by se dala popsat i samotná Lilly. Dívka čistá, nezkažená okolím a lidmi. Na jejích rtech lze nalézt častý úsměv, kterým obdarovává všechny kolem sebe. Snaží se být ke každému milá a laskavá. Je lidem nápomocná, často pro lidi kolem sebe bývá oporou, snaží se je pochopit a pomoci jim v nesnázích. Dívka naslouchající, empatická, soucitná, která vyslechne, poradí a utěší. Občas však až moc ostatní upřednostňuje sama nad sebou samou. Nesoudí lidi na první pohled, snaží se je prvně poznat a v každém hledá to dobré i kdyby to měl být pouze kousíček dobra. Ráda se směje a s ostatními vtipkuje, je veselá a plná radosti. Člověk se s ní nudit nebude. Je pro ní těžké lidi nějak ranit. S každým se snaží být trpělivá a vytrvat, protože trpělivost přináší ovoce. V hloubi duše je tak trochu naivní. Možná z toho důvodu by pro ní nemuselo být těžké naletět podvodníkům. Snaží se na všem vidět to hezké. Občas i tahle veselá dívenka má své dny, které nejsou nejlepší, kdy má chuť stát se mě neviditelnou, zalézt do kouta a poplakat si nad tím, že svět není takový jaký by měl být. Ona se ho však snaží vidět očima takový jaký by mohl být a být odvážná i přes svoji jemnou stránku. Představuje si ho lepší. Po většinu času se také ztrácí ve svých vlastních myšlenekách. Celý svůj život trávila spoustu času venku a tak jí vždy fascinovalo už jako malou holčičku když v období jara začalo kvést plno květin, zeleniny a ovoce. Ze začátku nechápala, proč to tak dlouho trvá, byla netrpělivá a zklamaná. Rodiče se jí to pokusili vysvětlit a malé Lilly to postupně začalo docházet. O to víc se do zahrádkářství a pěstování zamilovala. Zamilovala si starat se o květiny, jak potom mohla sledovat jak se z poupátek stávají překrásné květiny. Každé vypěstování znamenalo úspěch, z kterého se potom radovala. Jakoby to byla ona kdo květinám vdechl nový život. Miluje tu rozdílnost každé květiny a také tu různorodou barevnost a vůni. Ostatním to přišlo zvláštní, ale ona se ráda hrabala v hlíně a pěstovala. A tak jednou dostala i své vlastní nářadíčko. Chová lásku také ke zvířatům všeho druhu, a určitě alespoň k těm, které mají na jejich farmě. Občas s nimi ráda mluví i když ví, že jí nerozumí, prostě se jim svěřuje, protože ví, že oni její strasti a trápení nikomu nepoví a nikdy jí neopustí. Nedělá to však před lidmi, aby si o ní nemysleli, že je bláznivá. Při práci si ráda pobrukuje a zpívá. Skládá si své vlastní texty na papír, kam si zapisuje slova a k nim si vymýšlí i svou melodii. Hudba jí dělá šťastnější. Vždy si přála naučit se hrát na nějaký hudební nástroj, ale nikdy žádný neměla k dispozici. Baví ji také nacházet vyhozené nepotřebné věci, které nikdo už nevyužije a sama se z nich pokouší udělat něco nového k využití. Ráda si také prohlíží stará rodinná alba a fotky v nichž jsou všechny vzpomínky a když si je prohlíží, ještě více to ty vzpomínky uchované v její hlavě oživí. Často také leží zasněná čtoucí si nějakou knihu, v kterých se často ztrácí. Nejraději má ženské romance, kde si užívá romantiky, kterou by jednou také chtěla prožít, pohádky v nichž dobro vítězí nad zlem a poezii. S lidmi okolo sebe vychází velmi dobře, nejradši ovšem tráví čas se svými rodiči jež pro ní vždy byli příkladem a svýma několika sestrami s kterýma si také velmi rozumí a mají společné záliby. Díky jejímu vzhledu i chování by o ní člověk mohl říct, že je to krásná víla bez křídel s mocí rozdávat úsměvy a radost i přesto, že víly neexistují. Je to jednoduchými slovy dívka snažící se vidět svět lepším, plným barev, doufajíc, že i ona prožije svojí pohádku.

Práce prostitutek je uspokojovat své klienty. A tak z jedné noci plné potěšení jedné mladé prostitutky a jejího klienta vznikl plod. Jakmile žena odhalila své těhotenství, věděla, že život prostitutky se nedá skloubit s výchovou dítěte. Už tak stačilo, že jí dítě, které porodí zničí tělo a vytahá břicho. Namísto lásky cítila pouze nenávist k tomu malému tvoru rostoucímu v jejím břiše. Snažila se tedy plodu všemožnými způsoby zbavit. Potratit se jí ovšem nepodařilo. A tak s prvními vycházejícími paprsky slunce, první jarní den přišla na svět malá holčička, jejíž křik se rozléhal okolím. Každý člověk by pociťoval k malé holčičce s velkýma modrýma očičkama lásku, jenže nenávist její matky se k malému miminku ještě zvětšila. A tak zmizela z jejího života a čerstvě narozené miminko zůstalo pohozené venku v přírodě. Narodit se v zimě, zřejmě by holčička umrzla a nepřežila den. Malá dívenka však měla obrovské štěstí a byla objevena jedním farmářem, který jí přinesl domů do rozpadlého domečku, který se stal jejím domovem. Zprvu byla hodně oslabená, ale nakonec se jí podařilo zabojovat a přežít. Manželský pár netušil, kdo holčičku pohodil venku, kdo jsou její praví rodiče a proto se jí rozhodli pojmout za svou a vychovat jí jako svoji vlastní dceru. Hned věděli jak malé děvčátko pojmenují a tak miminko dostalo své jméno po květině jež byla symbolem čistoty a k němu připojila příjemní rodiny, která se jí ujala. Lilly Clarke. Přesto, že nežila v nejlepších podmínkách jako sedmá, už v dětství jako malá holčička musela začít pomáhat s domácností a prací venku na farmě, měla překrásné dětství, na které doteď ráda vzpomíná. Trávila spoustu času venku hrající si s okolními dětmi a svými sourozenci. Často se potulovali někde venku po lese, kam chodili třeba sbírat borůvky, z kterých jim potom jejich babička upekla výborný borůvkový koláč, který všichni milovali. Nežila v příznivých podmínkách v teplém domečku plném hraček a krásných tapisérií. Není známo jestli by takový život měla, kdyby byl znám její otec nebo by ho měla ještě horší se svojí matkou. I tak, ale byla spokojená se svojí sedmou kastou i když to není nejjednodušší. Naopak skoro žádné hračky neměla a tak si je musela vyrábět sama nebo si je dokonce pouze představovat. Nemohla zažít zážitky jako jiné děti, že by chodila do kina, parků, zoologických zahrad nebo se povozit na kolotoči. Lilly si však vždy poradila a život si už od dětství dělala šťastnějším sama, stejně jako jí v tom pomáhala její rodina. Ani nástup do školy jí život neznepříjemnil. Ráda se učila novým věcem. Postupně z malé veselé holčičky, vyrostla krásná dívka pořád tak trochu s duší dítěte, kterou si v sobě zachovala. A přesto, že její život nebyl nijak bohatý, nemohla by si stěžovat, protože jí přišel až moc bohatý a krásný. Často dělávala věci, které jiné děti nedělali, pěstovala květiny a přišla domů umazaná celá od bláta, koupala se v jezeře, pobíhala se zvířaty a pletla věnečky z pampelišek. Nikdy se nedozvěděla, že je pouze adoptovaná, lépe řečeno nalezená, rodiče se rozhodli Lilly o jejím příchodu nic neříct, aby jí zbytečně netrápily i když by možná měli jí to říct. Oni se však báli, že by jí tímto přiznáním ztratili a tak ji nechali žít v nevědomosti. Její život v dospělosti se nijak moc nezměnil, stále byla tou zasněnou dívkou až na to, že jí přibily povinnosti, které však dělala ráda. Také se často starala o děti ze vsi a především ty, které byly jejího bratra, kterým vyprávěla fantasijní pohádky. Byla prostě uzavřená ve svém městečku. A i když tak byla spokojená jejím snem bylo jednou se podívat a možná i začít pracovat jako zahradnice v Angeleské botanické zahradě o které slyšela že je krásná, plná květin a líhnoucích se motýlů. A potom jim přišla ta pozvánka. Dvěma sestrám z jejich rodiny, protože její mladší sestra Rose zrovna dovršila tak svých jednadvacátých narozenin. Neměly důvod proč nedávat přihlášku a tak jí společně vyplnily a odevzdaly. Lilly se sice moc nechtělo opouštět svoji rodinu, ale nebylo pochyb, že by jim to jistojistě pomohlo a navíc měla zromantizované představy o paláci a moc chtěla navštívit královské zahrady a navíc třeba by tohle byl začátek její vysněné pohádky.

bottom of page