Leonardo.jpg
frame4.png

Leonardo Salvador Xavier Piñera

Status: Král
Země: Chiliguay

Věk: 24 let

Datum narození: 3.3.

Výška: 187 cm

Váha: 84 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Hnědá

Oblíbená barva: Černá, stříbrná, jantarová
Vzdělání: Soukromé v paláci

Face Claim: Federico Massaro

Stav: Svobodný

Děti: Žádné


Rodina: Otec Salvador (mrtvý), Matka: Delfina, Mladší sourozenci: Eduardo a Valentina


Zájmy: Rodina a přátelé, četba knih, tanec, alkohol, příležitostná cigareta, hra na kytaru, společnost krásných žen, šerm, auta, plavání, posilování, běh, jízda na koni, jachting, procházky na pláži ať už sám, nebo v ženské společnosti, nebo s Vanillou

Vlastnosti: Nedůvěřivý, zodpovědný, neústupný, provokativní, nevyzpytatelný

Charakter

Leonardo, nebo-li jak mu také říkají jeho blízcí a rodina Leo je 187 cm vysoký a nikdo by se nechtěl dostat pod jeho ruce. Vzhledově je podobný svému tátovi, ale na první pohled máte pocit, jako by Vás chtěl zastrašit. Má krátké hnědé vlasy, hnědě až skoro černé oči, ostře řezaný obličej, který po většinu času zdobí lhostejný, soustředěný, nebo provokativní výraz a také na jeho tváři je patrné několika týdenní strniště, které má elegantně zastřižené. Málokdo má příležitost vidět jej se skutečně usmívat. Tedy, před dvěma lety to bylo zcela běžné vidět jeho spokojený a usměvavý výraz v obličeji, ale jisté okolnosti jej přiměly postavit si kolem sebe neviditelnou pevnost. Kromě jeho rodiny, skutečných přátel, nebo nějaké události, která mu dá důvod k úsměvu je skutečně vzácné vidět jej se usmívat. Jeho tělo je svalnaté a vypracované hlavně díky mnoha a mnoha hodinám v posilovně, nebo si sem tam skočí zaplavat. Co se jeho povahy týče, pak je celkem složité se v něm vyznat. Rád si povídá skoro o čemkoliv, když má dobrou náladu a pokud jí nemá, potom nemluví a jen se věnuje svým povinnostem, které mu byly přiděleny jeho matkou, jelikož jednou usedne na trůn, jako král Chiliguaye namísto ní. Před dvěma lety jeho milovaný táta podlehl boji s rakovinou, kterou měl diagnostikovanou několik let a to jej donutilo pomáhat jeho matce více než kdy dříve a to neprospívalo tomu faktu, že neměl již tolik času na svou přítelkyni Clotilde a tohle byl taky jeden z mnoha důvodů proč se hádali a jejich vztah už nebyl tak pevný, jako dřív. Ovšem to, proč se jeho chování tak rapidně změnilo byl ten fakt, že díky tomu, jak se Clotilde zachovala a jeho to prostě zlomilo a přimělo jej to, aby si kolem sebe vytvořil onu zeď za kterou jen tak někoho nepustí. Tím méně ženy. Ty jsou pro něj zdrojem pobavení a tělesného uspokojení. Na to, aby znovu hledal pevný stabilní vztah se po tom všem necítí. Povinností má tedy mnohdy víc jak dost, ale jsou i dny, kdy jdou povinnosti budoucího panovníka bokem a on se věnuje svým soukromým záležitostem. Má i několik zájmu, jako je kromě trávení času s rodinou, nebo přáteli, četba knih, tanec, hra na kytaru, společnost krásných žen, šerm, auta, plavání, jízda na koni, jachting, procházky na pláži ať už sám, mnebo v ženské společnosti, nebo s Vanillou což, jak většina lidí ví je jeho lama, která je jeho nejoblíbenějším mazlíčkem a spousty dalších zájmů následuje. Pokud na sobě nemá zrovna oblek, pak rád nosí normálně pohodlné kalhoty, trička, nebo někdy i košile. No prostě to v čem se cítí pohodlně a příjemně. Co je ovšem jedinou věcí, kterou neustále nosí při sobě, je zbraň, kterou má vždy šikovně ukrytou, aby jí nikdo neviděl dokud není potřeba, aby jí ukázal na světlo. Miluje zbraně a vše kolem nich, ale nikdy by nevystřelil úmyslně. Přítomnost zbraně je spíše k zastrašení než, aby jí skutečně někdy použil. Jediné místo, kde s ní skutečně střílí je jen a pouze na střelnici.

Minulost

Narodil se rok po svatbě krále Chiliguaeye Salvadora a královny Delfiny. Tudíž, jak je Vám nejspíše jasné, tak právě tenhle chlapeček, který dostal jména Leonardo Salvador Xavier se díky privilegiu prvorozeného potomka s „modrou“ krví v ten moment stal budoucí panovník země. Díky svému postavení byl nejsledovanějším dítětem v zemi a ať už na sobě měl na veřejnosti oblečeno cokoliv, nebo byl díky všude přítomným paparazzi zachycen na fotce, nebo nějakém videu s nějakou hračkou, hned se braly obchody útokem jen proto, aby matky dětí mohly flexit na internetu s fotkami svých dětí, že mají něco, co měl samotný Leonardo. No jemu to bylo zcela jedno, protože i přesto, že ode dne, kdy jej poprvé ukázali lidu, byl neustále pod drobnohledem paparazzi i tak si dětství užíval a byl šťastný se svými rodiči a širokou rodinou, ale tři roky po jeho narození oznámili jeho rodiče světu zprávu, že do jejich rodiny přibude další člen a skutečně o pár měsíců později se narodil Leonardův mladší bratr Eduardo. Z počátku byl malý Leo rád, že má sourozence, ale po pár týdnech, co ho měli doma začal zjišťovat, že to zase až tak super není, protože pozornost lidí padala spíše k novorozenci, než k němu samotnému, a tak kdykoliv byli mezi lidmi, vymýšlel malý Leo cokoliv jen, aby byla pozornost zaměřena na něj. Čím byl, ale starší tím více měl bratra raději a dokonce na něj někdy svedl nějakou tu rozbitou vázu na chodbách. Když mu bylo pět let, narodila se jeho nejmladší sestra Valentina, ke které už od mala byl ochranářský. O rok později se započala jeho soukromá výuka, kde se učil číst, psát, počítat a základy etikety, ale čím byl starší tím více učiva mu přibývalo. Dějiny země a ostatních zemí, diplomacie, politika, cizí jazyky a podobně. Když jeho učitelé odešli a on tak měl chvilku času, věnoval se svým věcem, nebo kroužku šermu, hry na kytaru, nebo jízdě na koni a v pubertě se také snažil trávit čas se známými a kamarády. Samozřejmě i pomáhal tátovi a učil se tak, co vše je potřebné a také stejně jako jeho sourozenci i on jezdil s rodiči na většinu oficiálních návštěv. Ovšem jen jedna návštěva Francie mu zůstane navždy vryta do srdce a moment, kdy se poprvé skutečně zamiloval do dívky jménem Clotilde, která hostům při královské hostině hrála na housle. Nejprve se věnoval jídlu a vnímal tóny hudby houslí, která se linula sálem, ale v momentě, kdy jeho pohled zabloudil k tmavovlasé dívce v rozvlátých bílých šatech, která stála na menším stupínku a hrála jim. Celou dobu, co Clotilde obohacovala onu královskou hostinu hrou na housle z ní nespouštěl pohled a když sem tam i ona zabloudila pohledem k němu, nezapomínal jí věnovat jeden ze svých úsměvů a jakmile dohrála, tleskal stejně jako ostatní a pohledem dívku vyprovázel z místa, kde stála a nechal jídlo jídlem, omluvil se a vstal od stolu jen proto, aby následoval kroky mladé houslistky, kterou nakonec vyprovodil ze sálu a dal se s ní do řeči. Zjistil, jak se jmenuje a nezapomněl ani na to, aby pochválil její výkon, který u hostiny podala. S Clotilde si povídali dokud mu nezavolala jeho sestra na telefon, že odjíždí na hotel a museli tak jejich povídání ukončit, ale ve Francii měli strávit ještě jeden den a on Clotilde poprosil, zda by se nemohli kolem třetí hodiny odpoledne sejít pod Eiffelovou věží a poté, co Clotilde souhlasila se s ní rozloučil a s úsměvem na rtech opustil místo, kde spolu byli. Od rodičů si vyslechl, jak neslušné bylo, že tahle zmizel, ale on stejně myslel jen na to, že se zase uvidí s houslistkou, takže to jen přešel. Další den se spolu skutečně sešli pod Eiffelovou věží a s tmavovláskou strávil celé odpoledne, dokud se nemusel vrátit na hotel a následně se i se svou rodinou vrátil do Chiliguaye, ale s Clotilde byli v kontaktu přes mobilní telefon a kdykoliv měl čas, zaletěl si na víkend do Francie, nebo zařídil, aby na víkend přicestovala ona za ním. Rok na to se Clotilde přistěhovala k němu do paláce a jejich vztah tak nabyl oficiálnosti a celý svět tak rázem věděl, že Leonardo a Clotilde tvoří pár. Leonardo se cítil po boku tmavovlasé Francouzky spokojeně a šťastně a věděl, že ona na tom není jinak a svou lásku si dávali vzájemně najevo byť jen pohledy. Ale po nějakém čase se nad jejich vztahem začaly stahovat pomyslná bouřková mračna a sem tam z nich pršelo méně a jindy zase hodně. Komunikace mezi nimi byly minimální a řešení problému, co mezi nimi byly se jim také dařilo zdárně řešit minimálně. Většinou díky hádce vzrostly. Hádky byly častější a díky tomu, že království před dvěma lety zasáhla velice zdrcující zpráva o tom, že král Chiliguaye zemřel, začala se více a více prohlubovat i propast vztahu mezi Leem a Clotilde, protože Leo se snažil více pomáhat jeho matce s vedením království a s Clotilde se kolikrát viděli až v noci a to se většinou pohádali a na Lea toho bylo prostě moc, ale vše se kompletně zbořilo jednoho dne, kdy seděli on, máma, bratr a sestra u snídaně, ale Clotilde v to ráno u snídaně nebyla. Proč tam nebyla zjistil Leonardo ke konci snídaně, protože se mu povedlo z jeho rodiny vytáhnout, proč jsou nezvykle tiší a všiml si, jak si mezi sebou vyměňovali pohledy. Eduardo mu nakonec ukázal noviny, kde na titulní straně byla vyfocena právě jeho přítelkyně, jak je v náručí jiného muže a líbá se s ním. Nevěřícně se na onen snímek koukal, než se nakonec zvedl, natáhl se pro ony noviny a naštvaně z jídelny skoro až běžel do jejich společného pokoje a stále si říkal, že to snad je jen fotomontáž, ale sotva rozrazil dveře komnaty a spatřil ubrečený pohled Clotilde, sedící na kraji postele, zacítil neskutečnou bolest a vztek. Hodil ony pomuchlané noviny na postel vedle ní a pohledem jí prosil, aby řekla, že to, co tam je není pravda, ale jeho prosby nebyly vyslyšeny a s Clotilde se spolu pohádali snad nejvíce za celou dobu jejich vztahu. Hádka nakonec skončila tím, že Leonardo řekl, že tohle byla pro něj poslední kapka a tímhle se i poslední uhlík jejich lásky uhasil a z komnaty odešel a když se po několika hodinách vrátil, Clotilde a její veškeré věci byly pryč a tohle byl moment, kdy se Leonardo cítil zlomený a začal vzteky vše v komnatě ničit. Několik týdnů nevycházel z komnaty a s rodinou komunikoval minimálně a spíše se snažil sám se s tím, co se v něm odehrávalo poprat, ale většinou jen seděl, nebo ležel v posteli a kouřil cigarety a pil alkohol, jídlu moc nedával a své povinnosti zazdíval a na vše Prostě kašlal. Později se zase pomalu začínal dávat do hromady, ale na veřejnosti se moc neukazoval a když už na veřejnosti byl spatřen, vycházel z nějakého baru a většinou ve společnosti neznámé ženy. Trvalo několik měsíců, než zase začal plnit své povinnosti a začal se zase objevovat na veřejnosti, ale každý si všiml, jak moc se Leonardo změnil a ten usměvavý a veselý princ přestal existovat. Nyní jsou to už dva roky od ukončení vztahu s jedinou dívkou, díky které poznal, jaké to je být zamilovaný, ale zároveň zjistil i tu bolestivou stránku lásky, ale i přes to vše jí přestal nenávidět, ale také jí ani nevyhledával. Jediné, co o ní věděl bylo, že žije v Buenos Aires a studuje na vysoké škole, ale tohle se dozvěděl od své sestry. On sám jí nějak nekontaktuje. Věnuje se teď hlavně svým povinnostem, rodině a občasnému rozptýlení a zájmům, ale těm se věnuje jak jen má možnost, protože před pár měsíci spolu se svou mámou a za podpory většiny hlasů parlamentu podepsal dokument, že i když je zatím svobodný, ujímá se vlády nad královstvím a po pár týdnech od podpisu dokumentu byl Leonardo korunován novým králem Chiliguaye a to i když zatím po svém boku nemá žádnou ženu. Věnuje se tedy svým novým povinnostem a ví, že pokud si nebude jistý jeho máma mu vždy poradí, ale nyní se rozhodl pro svou první oficiální návštěvu v jeho funkci krále a cílem jeho návštěvy a hlavně snaha zajistit klidné vztahy mezi jeho zemí a právě nejsledovanější zemí se tak stala Illea. Díky tomu, že se v tomhle království koná po mnoha letech jejich tradice, které říkají Selekce se rozhodl tam zavítat. Mohl tam poslat jednoho ze svých sourozenců, ale rozhodl se této možnosti ujmout sám osobně a to i když ví, jak moc rizikové to může být. Na to se, ale připravovali už pár měsíců dopředu a spolu s ním tak do Illeye cestuje početná ochranka, která se skládá z těch nejprofesionálnějších mužů jejich země a na vše se pečlivě připravili. Je domluvený s Eduardem na tom, že za dobu jeho nepřítomnosti bude na chod království dohlížet právě on a budou neustále ve spojení. Ostatní věci může řešit pohodlně i z Illeyi. Spolu s Leonardovou maličkostí a početnou ochrankou s ním cestují i dva zaměstnanci, kteří budou mít na starost péči o jeho milovanou lamu Vanillu. Ne, že by nevěřil, že i zaměstnanci v paláci v Angeles by se o Vanillu nezvládli postarat, ale přeci jen jí nechá na starost lidem, které poměrně zná a je na ně zvyklá z domova.

“Šlechetná láska má vždy připravenou závěť.”