top of page

Killian Niklaus Ackerman

Status: Palácový malíř
Kasta: Pátá

Provincie: Angeles

Věk: 23 let

Datum narození: 9.3.

Výška: 186 cm

Váha: 70 kg

Barva vlasů: Tmavě hnědá

Barva očí: Zelené


Vzdělání: Základní

Oblíbená barva: Borovicová zelená, oříšková

Stav: Svobodný
Děti: Žádné

Rodina: Otec Johannes (50 let), matka Odila (48 let), sestra Kirsa (16 let), bratr Taddar (15 let)

Face Claim: Jacob Rott

Zájmy

Vlastnosti

“If I could say it in words, there would be no reason to paint.”

3eff706685f57cefd98a45350dda952c.jpg

Charakter

Minulost

Killian, Nik, Klaus... To byly tři způsoby, jak se nechal oslovovat. Moc přátel však neměl, nebo spíš žádné. Nestýkal se moc s lidmi, většinu času maloval obrazy pro šlechtu a královskou rodinu a když měl volno, tak procvičoval sochařství. Jeho angličtina nebyla zdaleka perfektní, ale už ji zdatně ovládal. Bohužel mu zůstal silný německý přízvuk, kterého se nejspíše nezbaví. Po mnoha letech si našetřil na auto, které si hýčká. Vždycky je měl rád a konečně měl něco, co bylo jen jeho. Naučil se, že krást je špatné. Naučil se, že lhát je špatné. A to jen díky Marie, která se ho od patnácti ujala. Killian byl tichý, bylo na něm vidět, že se jeho minulost vleče s ním, jako stín. Bál se tmy, každou noc musel mít rozsvícenou lampičku, jinak míval noční můry o svém bratrovi. Rád poslouchal hudbu a i cvičil, protože měl rád pocity při tom, když už nemohl a všechno ho bolelo. Surfovat se naučil až v Angeles a to bylo jedno z koníčků, které měl v létě. Miluje západy slunce, levandule a dobré italské jídlo. Jeho nálada se většinou pohybuje na bodě mrazu. Jeho pocity viny a úzkosti ho tíží každý den. Je ale dobrý lhář, proto své pocity spíše skrývá. Když už se ocitne ve společnosti, hraje si na frajírka, co měl každou, i když vlastně žádnou dívku ještě ani nepolíbil. Součástí jeho masky je taky to, že rád provokuje ženy. Každý by si mohl říct, proč se snaží zapůsobit na ostatní. On sám to moc nevěděl. Nejspíš aby se s nikým doopravdy nesblížil, ale přitom aby ho měli všichni rádi. Ve skutečnosti je to také velký snílek. Hrozně rád by se do někoho zamiloval, cítil se chtěný. Ale věděl, že by se kvůli tomu musel otevřít, musel by tu osobu bránit a to už jednou zpackal. Je i odvážný, procestoval celou zemi, nemá problém se postavit všemu, pokud nejde o policii, těm se obloukem vyhýbá, i když nemá proč. Je velmi temperamentní, ve všem by rád měl pravdu a nebojí se bojovat za to, co mu přijde správné.

Killian se narodil v Německu v malém městě Cochem. Městečko má okolo pět tisíc obyvatel. Jeho rodiče se živili jako umělci. Byli to kouzelníci, nebo jak by se dalo říct, intrikáři. Killian se od malička učil různé kouzelnické triky a to hlavně tak, aby věděl, jak má obrat lidi. Tehdy to ještě moc nechápal. Nevěděl, co je tak špatného na tom, když někomu vezme peníze. Bral to jako součást kouzelnického triku. Jeho rodiče ho vychovávali bez jakéhokoliv vnímání, co je špatné a co je dobré. Díky krádežím si nežili nějak moc špatně, ale také ne úplně nejlépe. Dalo by se říct, že vždycky měli co do pusy a peníze na oblečení. Killian trávil své dny krádežemi a to ho po čase přestalo bavit, protože se už několikrát stalo, že se na to přišlo a než stihl utéct, okradený mu dal co proto, aby se to znovu neopakovalo. A když přišel zbitý domů, rodiče mu ještě přidali, protože nepřinesl žádné peníze. A tak probíhalo jeho celé dětství, co si pamatoval. Nepamatoval si, že by si někdy hrál s hračkami nebo hrál kopanou s ostatními dětmi. Když mu bylo sedm let, narodila se mu mladší sestra Kirsa. Se sestrou neměl nikdy dobrý vztah, byla úplně opačné povahy, než on. Vše si plánovala, vždy organizovaná. Zato Killian byl spíše chaotický a nikdy nevěděl, co kam položil. Často mezi ním a sestrou vznikaly hádky, a jejich rodičům se to nelíbilo, proto je začali rozdělovat. Jeden byl zavřený v dětském pokoji, druhý venku na zahradě. A takto se střídali, proto se často nepotkávali. Jeho sestra byla v kouzlení mnohem zdatnější, proto i viděl, jak se k ní rodiče chovají úplně jinak, než k němu. Po Kirse se mu narodil bratr, Tadday. Jeho si Killian ihned zamiloval. Byli si hodně podobní a on byl rád, že má vedle stejně velkého nešiku, i když o osm let mladšího. Během jeho let puberty se toho moc nedělo. Stále chodil krást, stejně jako jeho sourozenci a rodiče, spíše přežíval každý den. Bylo pro něj těžké dál pokračovat v tom, co ho rodiče naučili, protože si začal uvědomovat, že je to špatné. Toužil po tom, aby mohl malovat. V jedenácti letech se poprvé dostal k barvám, a i když v tom nebyl nikterak dobrý, velmi ho to bavilo. Proto tajně maloval po nocích s malým světýlkem, jen aby to rodiče nezjistili a on se to naučil. Pamatoval si jeden teplý den, byl nejspíš červenec, ten rok oslavil patnáct let. Přišel domů, protože často chodil ven za jednou dívkou, která se mu moc líbila. Byli velmi dobří kamarádi, její jméno bylo Sofie. Další den byl odhodlaný, že ji řekne, že k ní něco cítí, neměl však nikdy příležitost se k tomu dostat. Jakmile vkročil do domu, všechno bylo vzhůru nohama. Slyšel svou křičící matku, která si ve spěchu balila věci. Killian moc nechápal, co se děje, ale jakmile pochopil, přeběhl mu mráz po zádech. Dřív, než se stihl vzpamatovat, popadl ruku svého bratra a utíkal s ním pryč přes zadní dvorek do lesa. Doléhaly k němu policejní sirény, proto se rychle s bratrem ukryl do lesa pod nějaké kořeny. Naštěstí u sebe měl nějaké peníze, ale nevěděl, co se bude dít dál. Někdo totiž anonymně udal jeho rodiče a všichni věděli, že přes takové udání se nedostanou tak snadno, zvlášť jestli je usvědčí. Děti by byli umístnění do dětského domova a to nemohl dovolit. Přečkali společně celou noc v lese a až ráno se rozhodli, že půjdou do chudinské čtvrti, aby nevzbuzovali nikde pozornost. Chtěli si jen někde ukrást jídlo, protože Taddar měl velký hlad. Když se tam dostali, Killian poručil Taddarovi, aby zůstal na místě a že on sežene jídlo. Bratr ho však neposlechl a mezitím, co byl pryč, tak se vypařil pryč. Jakmile se Killian vrátil s jídlem, nikde bratra nemohl najít, proto začal panikařit. Jeho bratrovi bylo sedm let, takže Killian věděl, že ještě nemá rozum. Když uslyšel výstřel z pistole, veškerá krev mu zamrzla v žilách. Ihned vtrhl do uličky, ze které se ozval výstřel a uviděl svého bratra od krve. Chlapec se k němu rozběhl a přitom sledoval, jak se jeho tělíčko řítí k zemi. Když se k němu dostal, přesunul si Taddara do náruče a hleděl na jeho ránu v břiše. Rozhodl se, že ji přitlačí rukou, aby zastavil krvácení. Přitom se mu řítila jedna slza za druhou po tváři. Na pomoc mu přispěchala nějaká těhotná žena, která ihned zavolala sanitku. Killian sledoval, jak jeho bratr ztrácí vědomí. Věděl, že pokud nepřijedou teď, nejspíš umře. Každá vteřina se mu zdála dlouhá několik minut, jakoby by byl v nějakém zpomaleném filmu. Když sanitka přijela a odvezli si jeho bratra pryč, přijela ještě policie. Killian vystrašený a celý od krve zpanikařil a rozhodl se, že uteče. Nevěděl, co se bude dít s jeho bratrem, ale věděl, že to všechno je jeho chyba. Ani nevěděl, kdo ho střelil a proč. Tyhle otázky by si mohl pokládat celý život. Ten den se ještě umyl v jezeře, ukradl cizí oblečení a rozhodl se, že peníze, které má, tak použije na to, aby se dostal do Ameriky. Za skoro všechny peníze koupil letenku a vyrazil. Když byl v Angeles, bylo to pro něj jako jiný svět. Neuměl anglicky, neměl žádné zázemí. Naštěstí se mu poštěstilo a dostal práci malíře v paláci. Jedna komorná, Maria, se ho ujala, naučila ho anglicky a on se zdokonalil v malování natolik, že už si ho v paláci nechali. Od té doby žil s Mariou a držel se spíše od ostatních dál. Tento rok si ale slíbil, že si najde alespoň přátelé. O svém bratrovi do teď neví, jestli žije nebo ne. Každý den si tuto otázku pokládá a tak nějak doufá, že je někde v pořádku.

bottom of page