top of page

Katarzyna Agnieszka Leszczyńska

Status: Princezna
Země: Polské království
 

Věk: 20 let

Datum narození: 16.11.

Výška: 175 cm

Váha: 56 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Zelená​


Vzdělání: Soukromé v paláci; Královské gymnázium ve Varšavě

Oblíbená barva: Růžová, černá
 

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Bůh, rodiče Aleksander a Grażyna, bráška Maksymilian

Face Claim: Nicola Cavanis

Zájmy

Vlastnosti

"For God has not given us the spirit of fear; but of power, and of love, and of a sound mind.”

299328798_630377208334246_6331378898417887190_n.jpg

Charakter

Minulost

Katarzyna se může pochlubit (ale neudělá to) štíhlou postavou, čistou jako její jméno. To přece jen znamená cudná a čistá. Obličej jí lemují dlouhé hnědé vlasy a zdobí ho výrazné zelené oči a krásný úsměv. Vzhled získala kompletně po své mamince, královy geny ji v tomhle směru zřejmě ani nepozdravily. Nediví se tomu. Nikdy nedokázal ocenit, že prvorozenou je dcera. Vyrostla v dostatku. V podstatě si mohla žít podle svého gusta a jediné, co ji svazuje, jsou společenské konvence a titul. Vždy je řádně upravená, ať už má na sobě róbu, nebo tepláky. Spíš ale platí ta róba, šaty obecně. Kdo by řekl, že žena, která tak často chodí na podpatcích, bude milovat kromě tance taky fotbal? V Polsku je to dost oblíbený sport a ona jde s davem a současně hezky příkladem. Říká se, že její veselé já ji nikdy neopouští, ale pokud ano, stále se nenaučila dupnout si. Záleží jí sice na tom, aby ji ostatní brali vážně a vážili si jejího názoru, ale toho jen úsměvem zkrátka nedocílí. Umí se sama za sebe postavit, ale jakmile král zvýší hlas, stáhne se a poslušně všechno odkývá. Vztah s Bohem je pro ni důležitý jako vztah s rodinou i jinými lidmi. Možná dokonce ještě více, protože lidé přicházejí a odcházejí, ale on ji nikdy neopustí. Nejen kvůli tomu si hodně cení svého těla i duše a nemá v plánu se sama jen tak někomu věnovat. Sní si o dokonalé pravé lásce jako z pohádky, i když tuší, že tak snadné to ale nebude. I kdyby na ni někde čekal princ na bílém koni v podobě kuchaře s černým pejskem, nikdy to král nedovolí. Nedává na první dojem, proto nebývá příliš často zklamaná. Nejdříve povinnosti, potom zábava – tohle motto ji naučilo, jak pracovat rychle a přitom pečlivě. Hlavně ji to naučila máma. Poslouchat a pracovat. Miluje tanec nebo jen pozorování hvězd ze svého místečka v zahradách. Občas si k tomu vezme vínko a přemýšlí o maličkostech, ráda sní. Případně si tam přibere svoje kamarádky a tráví večery drbáním všeho a všech. Už v dětství si vypěstovala zášť k neoslazenému čaji, když ho pila poprvé. Bratr si z ní vystřelil a posolil jí ho, odmítá se s tou chutí setkat už jen z principu. Nikdy si s ním moc dobrý vztah nestačila vybudovat. Trávila čas častěji s mámou než s bráškou. Miluje polské jídlo. Polské vafle jsou nejlepší sladká pochoutka, kterou člověk může jíst, a za tím si stojí.

Malá prvorozená princezna Kasia se narodila čerstvému králi a jeho ženě během příjemného podzimního podvečera. Mladý král, který toužil získat syna, nebyl z dcery nikterak nadšený. Jeho interakce vůči ní byly omezeny na minimum a prakticky s ní čas trávila máma nebo chůva, případně babička. Vždy to ale v té rodině vypadalo celkem podivně. Jako by s Katarzynou bylo něco špatně, když se nenarodila jako princ. V té době tak titul korunního prince připadal jejímu bratranci, synovi otcovy sestry. Dívce občas přišlo, že i ona by svému otci měla říkat Veličenstvo namísto táty, protože i jako rodič byl striktní jako pravítko v sešitě školáků. Máma, jak už bylo v polských královských rodinách zvykem, držela pusu a krok, byla poslušná na slovo. Přesně to naučila taky svoji dceru. Vždycky jí to říkala, má být poslušná, pokorná a věřit. Věděla celou dobu, že máma nebyla s králem nikdy šťastná, dokud se nenarodil brácha. Byla za prcka šťastná. Věřila, že teď díky tomu bude král více tátou. V té zemi to byla skoro až potupa, když někdo neměl žádného syna, natož král. Jak rostla, učila se přesně té samé pokoře a poslušnosti, jakou vídala u své mámy. Byl to pro ni jediný ženský vzor, nic jiného neznala. Tedy babička, ale ta na výchově byla úplně stejná. Rodiče a taky titul ji vedli k víře, to byl podle nich jeden z nejdůležitějších pilířů, na kterých celé království stojí. Kasia nebyla nikdy hloupá, věděla, co se o jejich zemi říká. Přesto ve víře našla smysl a považuje se za silnou věřící. Během dětství a puberty se zaměřovala především na studia jazyků, geografie, historie a etikety. Její otec nepovažoval za nutné, aby se učila matematiku, společenské vědy a podobné věci, když je to jen žena a jejím úkolem bude jednou stát po boku muže. Snad nejdůležitější bylo studium jazyků, které potřebovala na nejen diplomatické cesty, ale také pokud se bude jednou vdávat někam do ciziny, což je pro ni hodně pravděpodobné. Sice dostala možnost vdát se z lásky, ale čím důležitější osoba, tím samozřejmě lépe. Kdyby to navíc byl katolík, požehnání krále dostane prakticky okamžitě. Vyrůstala po boku svého mladšího bráchy, ale vždycky jí bylo jasné, že on je ten důležitější. Ne že ho mají rodiče radši, to ne. Tedy… král ho určitě měl radši než ji, ale on si vždycky přál syna a následníka. Čím víc přicházela k dospělosti, začínala objevovat kouzlo sociálních sítí, našla si kamarádky a zkoušela si období rebelky. Bohužel jí díky králi nevydrželo ani týden. Povolil jí sice sociální sítě, ale své kamarádky mohla vídat jen v paláci nebo s doprovodem strážce. Naučila se díky tomu poslušnosti. Naučila se, kde je její místo. Jako dárek k patnáctým narozeninám si směla vybrat, cokoliv bude chtít. Zdá se to jako neskutečná velkorysost jejích rodičů, ovšem ti si spíš chtěli ověřit rozumovou vyspělost mladé princezny. K překvapení všech požádala, aby si mohla vystudovat střední školu jako obyčejný člověk. Tohle očividně stačilo k tomu, aby s ní začali jednat jako dospělým člověkem hodným vlastního názoru. Bratr nebo rodiče, v podstatě byla pořád v blízkosti alespoň jednoho z nich. Začala trávit více času s přáteli mimo palác – především s těmi ze školy, kam opravdu nastoupila. Vyzkoušela si pár učitelů, jestli jsou schopni dát princezně špatnou známku, taky zažila sladkou první lásku. Nic netrvá věčně, v devatenácti se vrátila k běžnému palácovému studiu. Díky maturitě už ale nebyla nucena vysedávat každý den nad knížkami. Do Illey se vydala na diplomatický výlet, zlepšit vztahy mezi zeměmi. To byl oficiální důvod. Pravda byla taková, že ji tam král poslal, aby si našla budoucího ženicha. Pokud se vrátí bez prstenu, najde jí ho on sám. Podle krále je totiž už moc stará na to, aby byla svobodná.

bottom of page