Karo.jpg
frame4.png

Karo Drake

Status: Osobní strážce prince Camerona
Kasta: Druhá

Provincie: Angeles

Věk: 28 let

Datum narození: 26.5.

Výška: 185 cm

Váha: 90 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Hnědá

Oblíbená barva: Hnědá, olivová, šedá
Vzdělání: Vysoká škola - obor Bezpečnost a obrana

Face Claim: William Tyler

Stav: Vdovec

Děti: 1


Rodina: Syn Maeron (3 roky), matka Edwine (51 let), otec Carmichael (zemřel), manželka Ellana (zemřela na rakovinu před 2 lety)


Zájmy: Lyžování, plavání, horská turistika, jízda na koních, tetování (sebe i jiných), práce s keramikou

Vlastnosti: Trpělivý, pracovně svědomitý, loajální, má tendence zatajovat informace, které mohou ublížit, v osobním životě nedochvilný, nepořádný až chaotický

Charakter

Ačkoliv ve svém osobním životě preferuje ležérní, uvolněnou módu, v práci je vždy perfektně oděný do padnoucího, na míru šitého obleku, pod kterým má neprůstřelnou vestu (a pokud smí, nosí svou zbraň, skrytou v pouzdře pod sakem). Preferovaná barva celého oděvu, včetně košile, je černá, neboť se nejlépe hodí k jeho postavení, ale o výjimečných dnech jej můžete potkat i v něčem více hřejivém. Pokud tedy olivově zelený oblek a bílou košili za hřejivé odstíny považujete. Pod lopatky dlouhé, vlnité vlasy hnědé barvy má skoro vždy stažené dozadu a oříškovýma očima bedlivě pozoruje okolí, zda jeho princi nehrozí nebezpečí.

Povaha jeho práce mu nedovoluje se příliš bavit s účastnicemi selekce či dalšími zaměstnanci paláce, ale vůči svému chráněnci se vždy snaží být otevřený a upřímný, pokud nemá svými zaměstnavateli nakázáno jinak. Když už s někým prohodí slovo, jeho chladná a kalkulující tvář se rozplyne do úsměvu. Rád se baví a slovo “nuda” není v jeho slovníku. Svého prince podporuje ve všech ztřeštěnostech, které si jeho hlava vymyslí - nejen, protože je to jeho práce, ale protože se na svého chráněnce částečně dívá i jako na svého přítele. Koneckonců, tráví s ním víc času, než doma.

Přestože na selekci nemá nejlepší názor, otevřeně proti ní nevystupuje. Bere ji jako tradici, se kterou se nějakým způsobem musí vypořádat. Hlavně z bezpečnostního hlediska si nemůže pomoci a nebrat ji jako hrozbu, tudíž osobně preferuje, když se jeho chráněnec drží od vybraných dívek dál.

Z respektu ke svému chráněnci se učí i znakovou řeč, neboť i v okamžicích, kdy princ potřebuje svůj klid, svůj mír, může nastat okamžik, kdy se s ním musí umět dorozumět. Za ty roky by řekl, že ji umí dobře, ale vždy se najdou mezery.

Ačkoliv není zrovna nejlepší otec a tenhle svůj nedostatek si uvědomuje, má problémy dát rodinnému životu prioritu. Vlastně ani moc nechce. Necítí se na to, že by byl schopen vychovávat dítě a tak bere za určitou jistotu to, že je tu vždy jeho matka, která se o syna postará. A vůbec, dívat se na vlastního syna, jak vyrůstá do podoby jeho zemřelé ženy? Ne, obává se, že to by nezvládl.

Minulost

Kde jen začít… znáte takové ty typické frajírky, co mají absolutně pohodlné dětství a tak si na všechny kolem, kteří neměli v životě stejné štěstí, vyskakují a cítí se, že jsou lepší, než oni? Dospívání Kara by se dalo definovat přesně takhle a možná ještě hůř. Pokud někdy nastala hodina, kdy by měl pocit, že se mu v jeho životě něčeho nedostačuje, musel to být maximálně tak okamžik, kdy mu otec něco zakázal. Byl, zkrátka, perfektně rozmazlené dítě. Sebevědomé, egoistické, inu, určitě byste našli vhodná slova, jak ho popsat, a vůbec byste ho neurazili, kdybyste tvrdili, že byl nevychovaný, nevycválaný a drzý floutek, který si, jak se říká, nevidí do huby.

Mnoho z toho se změnilo poté, co jeho otec zemřel - bylo mu tehdy sedmnáct a byl uprostřed dalšího životního období plného vzdoru k systému, pravidlům, zákonům… a monarchie se v jeho očích mohla jít vycpat. V pozdějších letech jeho matka vždycky tvrdila, že ta nejtragičtější událost v jejím životě byla zároveň tou nejšťastnější, neboť odklonila jejího jediného syna od života za hranou zákona, plného násilí a drog.

Nakonec se mu povedlo zúročit zkušenosti, které nasbíral počas dospívání, a to v jeho studiu. Zodpovědnost za matku, škola, a také nová láska, Ellana, jej donutily dospět. Karo se ženil mladý, ve svých devatenácti letech. Jeho vyvolená byla sice o dva roky starší, ale ani jednomu z nich tento drobný věkový rozdíl nevadil. Pevné rodinné zázemí mu dovolilo rozvíjet se a nalézt své opravdové zájmy a koníčky. Ellana mu ukázala keramiku, on ji naučil užívat si venkovní aktivity. Ellanina láska k umění jej inspirovala natolik, že toužil zachytit její kresby navěky a tak se naučil zacházet s jehlou a inkoustem. Perfektně se doplňovali. Ale žádné štěstí netrvá věčně.

Ačkoliv Karo získal své vysněné místo uprostřed samotného srdce paláce, jako osobní strážce prince, jeho milovaná žena vážně onemocněla, a přestože se z nemoci dle všech lékařů dostala, již nikdy na tom nebyla fyzicky tak dobře, jako před ní. Zanedlouho po uzdravení se jim narodil syn, Maeron, a vše se zdálo krásné - alespoň, dokud se nemoc nevrátila a tentokrát nebylo nic, co by Ellanu zachránilo před věčným spánkem.

Od Ellaniny smrti uběhly již dva roky. Karo stále vykonává své povinnosti svědomitě, ačkoliv jej mrzí, že nemůže trávit se svým synem tolik času, kolik by si přál. Jako památku na svou ženu si nechal potetovat celou pravou paži, která nyní obsahuje tolik jejích kreseb, kolik se na jeho končetinu vešlo.

"Na životě miluji zejména tu rozmanitost - každý den mne nasere někdo jiný."