top of page

Iseult Morgana Avalon

Status: Studentka
Kasta: Druhá

Provincie: Dominica

Věk: 22 let

Datum narození: 1.1.

Výška: 160 cm

Váha: 58 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Modrá


Vzdělání: Střední

Oblíbená barva: Nemá

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Rhaella (matka, 45), Teagan  (otec, 50), Morgause  (sestra, 23), Afallach (bratr, 22), Mordred (bratr, 22), zbytek je v matrice

 

Face Claim: Kiana Alexis

Zájmy

Vlastnosti

“Zkus mi pustit Mlhy Avalonu a dostaneš jednu mezi oči.”

93f78f181fa14f1af737bcb53ce9e4bc.jpg

Charakter

Minulost

Královna maturitního plesu okouzlí každého bezchybnou pokožkou s právě tím správným počtem pih, svůdnými křivkami, průzračně modrýma očima a svou nezastavitelně odvážnou náturou, která jí neumožní činit jinak, než zcela v souladu s jejím vnitřním přesvědčením a vírou. Divoká a vášnivá, nezkrotná stejně jako husté vlnky, do kterých se jí kroutí vlásky, pokud je nestáhne do dokonalé rovnosti žehličkou. I přes její relativně nízký věk má jasno v tom, co chce ve svém životě dělat a čeho chce dosáhnout. Navzdory svým vysokým cílům není naivní, a odmítá se nechat ošálit prázdnými sliby a slůvky - za každého totiž musí mluvit jeho činy, a toto přesvědčení nejen že pronáší, ale žije dle něj každou sekundu, každou minutu, každou hodinu svého života. Nebojí se říct, co má na srdci, i kdyby to bylo špatně. Pokud si je jistá, neuhne ani o píď. Za své chyby přebere vždy plnou zodpovědnost, jejich následky nese s hlavou hrdě vztyčenou a omluvit se nepovažuje za slabost, ale za ctnost, které není jen tak každý schopný. Ještě raději než omluvu se však snaží své chyby napravit a vůči chybám a prohřeškům spáchaných na ní se učí odpuštění - nejen toho prázdného, kterým někoho umlčíte, ale hlubokého, opravdového, myšleného zcela vážně. Tato praktika jí selhává jen na jednom jediném člověku, a tím je její matka. Na lidech, kterými se obklopuje, si váží jejich vnitřní integrity, spolehlivosti a zodpovědnosti - vlastností, o kterých doufá, že jimi také oplývá. Kromě toho, že chybování jí není cizí, se v ní skrývá mnoho špatných vlastností, ostatně jako v každém člověku. Jako celek ovšem umí být okouzlující, strhující, a když chce, i inspirativní.

Narozená jako nejmladší, později prostřední, a nakonec druhé nejstarší dítě, což se tak nějak stalo v rozmezí několika minut, naučila se křičet lépe a hlasitěji než její bratři, aby se dostala k vytouženému cecku. Sourozenecká soutěživost jí, k nevoli rodičů, zůstala poměrně dlouho - nebo že by byla zkrátka věčně rozzlobené dítě? Kdo by jím nebyl, kdyby dostal takové jméno jako ona. Posedlost její matky, která se zrodila po sňatku s jejím otcem a v následujících letech rozrostla do tak obřích rozměrů, že se doma prakticky chodilo v dobových kostýmech z matčina nejoblíbenějšího filmu o Artušovské rodině, někoho těšila, a ty jiné vyloženě děsila. Jako dítě jí rozhodně nevadilo hrát si na rytíře kulatého stolu - vraždit Mordreda, protože ten si to určitě zasloužil, když byl maminčin mazánek, vařečkou, bylo velmi vzrušující… s tím, jak dospívala, se jí však celá tato situace víc a víc znechucovala, až si k ní vybudovala naprostý odpor. Na střední začala bojkotovat hodiny historie do takové míry, že se za ni musel jít přimluvit otec aby nepropadla, a dramatický klub byl sám o sobě oříšek, hlavně, když se chtěly realizovat nějaké ty anglické legendy. Matka byla přirozeně nadšená a hned ji do takovýchto aktivit, které v ní podporovaly představu, že její dcera vyroste do obrazu ideální artušovské hrdinky, zapisovala. Postupem času tedy k dramatickému kroužku přibyl francouzský šerm, jízda na koni, středověký šerm a ano, léčivé bylinky. To už nevydržela a v okamžiku chvilkové slabosti popadla ze skleníku svůj semestrální projekt ještě hezky v květináči, čerstvě zalitý, a šla jej matce omlátit o dveře do převlékárny, ve které měla uschovány všechny kostýmy. S hlínou na zemi a účtem za nahrazení dveří, otec učinil jediné rozumné rozhodnutí, které se v ten moment dalo učinit. Za prvé koupil matce nové šaty ve stylu Vivien, za druhé zavolal služebnou, aby nepořádek uklidila, a za třetí poslal svou druhorozenou dceru do internátní školy. Vítězoslavně opustila blázinec, který se stal z jejího domova, a zanechala v něm své sourozence bez vteřiny pomyšlení na to, že by je snad litovala. Když je bavilo každý druhý víkend vzývat rytíře Gawaina v herbáři usušeným čtyřlístkem pro štěstí jako nějakého permoníka, zkrátka si to zasloužili. Konečně volná, začala studovat věci, které ji skutečně bavily. Informační technologie, ekonomiku, politiku, a její nejoblíbenější téma - sociální studia. Ještě na střední se zapojila hned do několika sociálních projektů, od úklidu ulic od injekčních stříkaček a poskytování narkomanům bezpečného vybavení, přes vaření jídla pro bezdomovce, či po výpomoc v domech pro mladé matky z dětmi. Postupem času, když viděla, jak systém spíše nefunguje, než funguje, se z ní stala zarytá odpůrkyně kastovního systému, kterým je dodnes. Její přesvědčení, že člověk je víc než jen číslo, se kterým se narodí, nebo do kterého se vykoupí či provdá, se stalo pevně zakořeněným v jejím psyché. Doufá, že se ukončení tohoto systému dožije, nebo že se jej dožijí její děti. V jiných zemích kastovní systém není a lidé žijí, světová ekonomika se nezhroutila, planiny nezachvátily požáry a bohové nesmetly opovážlivce vzývající svobodu povodní, tak proč by to tak nemohlo fungovat i v Illey? Samozřejmě moc dobře ví, proč ne - elitám tento systém vyhovuje. Líbí se jim, protože tím mohou ovládat masy. V jejím aktuálním emocionálním rozpoložení, ve kterém logicky plánuje emigraci celé své rodiny na Orkneje, přirozeně učinila to nejvíce racionální rozhodnutí a vyplnila na úřadě přihlášku do Selekce. Jak jinak, než absolutně na mol. Jestli ji vyberou, tak asi fakt emigruje… a pokud ne, za pár týdnů je další protivládní demonstrace, na které si obnoví chuť do života.

bottom of page