top of page

Hazel Theresa Martens-Owens

Status: Princezna

Země: Belgie
 

Věk: 24 let

Datum narození: 1.5.

Výška: 169 cm

Váha: 59 kg

Barva vlasů: Blond

Barva očí: Modrá


Vzdělání:  Soukromé

Oblíbená barva: Béžová a žlutá

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Rodiče Nick a Tess, dvojče Scotty, sourozenci
 

Face Claim:  Lindsay Brewer

Zájmy

Vlastnosti

"Who wants, finds a way. Those who don't want, look for a reason."

fe92c5927b4a0c38602a16fbb8339580.jpg

Charakter

Minulost

Už od samého začátku bylo všem jasné, že tahle malá princezna se narodila s duší ďábla. Právě její vzhled byl tím, co ji často zachraňovalo před problémy. Po mamince získala nejen krásnou postavu, kterou hojně využívala, ale také dlouhé blond vlasy a kouzelný úsměv. Po tátovi zase dostala krásné modré oči, v nichž se dokázal ztratit každý člověk na světě. Ještě se nestalo, že by v nich nesvítily rošťácké jiskřičky. Krásná slupka ale skrývá tak trochu nahnilé jádro. Už do malička peskovala každého živého tvora, své sourozence, rodiče i ostatní nevinné lidi. Nezáleželo jí, jestli se před ní nachází dvoumetrový chlap nebo roční mimino, pokud udělali něco špatně, okamžitě jim to sdělila. Díky téhle vlastnosti se dostávala velmi často do problémů, protože skoro nikdo, kromě jejích nejbližších, tuhle upřímnost neměl rád. Všichni jí radili, aby si své názory nechávala pro sebe, tvrdohlavost ovšem pokaždé zvítězila. Její babička ráda říkávala, že dostala z obou rodičů jen to nejhorší. Nikdy si z toho nic nedělala, líbilo se jí, jak si dokáže užívat života a neřešit názory ostatních. Dostala se díky tomu až k autům, nečekala nikdy, že by se jí zrovna tenhle sport zalíbil. Jakmile ale poprvé sedla za volant, zamilovala si to. Rychlá jízda v ní probouzela pocit svobody, řítila se po silnici a neřešila, co se stane v další vteřině. Snažila se jen nenapálit do nějaké stěny nebo stromu. Uvědomila si, že se uvnitř usadil klid, když seděla za volantem, nepřemýšlela nad ničím kromě řízení. Závodníci říkali, že při jízdě je nejdůležitější prostě jen myslet na auto a silnici, všechno okolo musí jít stranou. Koníčkem to ale nekončilo, nikdy neměla v plánu být jen dcera princezny, chtěla mít své vlastní jméno, svůj život. Závody s auty jí tohle všechno mohly dát. Kontrovala díky tomu své emoce, na dráze se nemohla pohltit vztekem, smutek nebo něčím jiným, její hlava musela být čistá. Tento sport ale nebyl jediný, kterému se mladá dívka věnovala. Už od mala v sobě měla spoustu energii, kterou nedokázala ničím zkrotit. Její táta si toho všiml, věděl, že pokud jí teď něčím nepomůže, mohlo by to skončit blbě. Rozhodl se ji proto zasvětit do tajů boxu a střelby, dvou sportů, které sám miloval. Stal se z toho jejich rituál, už od jejích čtrnácti se pravidelně scházeli v tělocvičně nebo někde v lese, kde spolu trénovali. Tajili to dlouho, ani jeden nechtěl, aby jim ten okamžik někdo narušil. Hazel ale nechtěla trávit čas jen s otcem a matku z toho vynechat. Dlouho hledala něco, co by jí spojilo s její maminkou. Nakonec okolo sedmnácti propadla hudbě, hlavně tanci a zpěvu. Jejich maminka jim už do malička zpívala všechny možné písně. Její hlas zněl tak krásně, jemně, tajně toužila znít jako ona. Nedokázala se ale smířit s tím, že by neuměla alespoň na jeden hudební nástroj. Vždycky chtěla být ve všem nejlepší, proto si osvojila hru na klavír, které se věnovala ve svém volném čase velmi intenzivně. Nikdo nečekal, že by zrovna hra na klavír mohla být její oblíbená činnost, přeci jen byla spíše divoká, energická, ale právě tohle ukázalo, že v každém je kousek něčeho skrytého. Hazel málokdy ukazovala co všechno v ní doopravdy je, veřejnost ji znala, jako krásnou dívku s trochu divočí povahou. Dalo by se říct, že jen opravdu malý okruh lidí znal její opravdové já. Divoká, nespoutaná, ale uvnitř i velmi laskavá a empatická. Pro svou rodinu by udělala cokoliv, pomáhala jim, když byla potřeba. I když je někdy záměrně štvala a provokovala, v hloubi duše je všechny do jednoho zbožňovala. Její ochranitelský pud, hlavně ohledně jejího bratra se málokdy ukazoval. Rozhodně se ale nebála ho chránit, i kdyby šla proti celé armádě. Snažila se ale nechat jeho, aby chránil ji, moc dobře věděla, že mužské ego je velmi křehké. Rozhodně by se ale nikdo neměl snažit urazit nebo snad ublížit její rodině, odvaha ani výbušnost Hazel nechyběla. Kdo nepoznal tu křehkost uvnitř, jen těžko by věřil, že je schopná milovat nebo snad někoho víc vnímat. Ale pravdou bylo, že uvnitř je daleko křehčí než by si kdokoliv myslel.

Narodila se hned po svém dvojčeti. Hned od začátku dala najevo, že rozhodně nebude klidné a hodné miminko. Začala velmi brzy lézt i chodit, čímž se jí hned otevřely dveře ke zlobení. Hojně téhle možnosti využívala, jakmile mohla, něco rozbila, převrhla nebo upatlala. Její rodiče pravděpodobně nedokázali nikam odejít, aniž by se o svou dcerku nebály. Pokaždé když jí někde nechávali na hlídání, modlili se, aby si své zlobení nechala na doma. Zdálo se ovšem, že malá holčička dokázala svůj mozeček používat už takto mladá, protože jakmile bylo potřeba, dokázala se chovat klidně a kouzelně. Dřív by proto nikdo cizí neřekl, že se v ní ukrývá ďábel. Malá Hazel ale velmi rychle otočila, když se zabouchly dveře, zapojovala do svých lumpáren všechny své sourozence i sestřenice a bratrance. Budovala si svou malou armádu. Chvilku trvalo, než z toho mladí lotři vyrostli. Jakmile neměla kumpány, i jí přestalo bavit všechno ničit. Začala se tedy zaobírat jiným směrem, i když měla soukromé učení, našla si kamarády lehce. Už od malička byla komunikativní a nedělalo jí problém se s někým jen tak seznámit. Brzy se tedy dostala do party, která vyváděla všechno možné. Rozbíjení oken, kradení jablek z cizích zahrad nebo lezení na cizí pozemky, to rozhodně nebylo nic cizího. Hazel ale občas přeci jen posbírala ztracený rozum a utekla dřív, než je někdo našel. Doma se její problémy ale neutajily, rodičům dělalo starosti, co jejich dcera vyvádí někde venku. Její táta se znal, věděl, co všechno dělal v mládí on a rozhodně nechtěl, aby k tomu přilnula i jeho dcerka. Snažil se jí proto všemožně zabavit, ukázat i jiné činnosti, které mají stejný účinek a daleko lepší následky. Okolo jejích čtrnácti se tedy začala tajně učit boxovat a střílet z pistole. Na střelbu jí táta bral do lesa, ani jeden nechtěl, aby o to někdo věděl. Zalíbilo se jim to tajemství, měli pro sebe pár chvil, jen oni dva. Vybíjela si tam všechny své emoce, frustraci, která pramenila z jejího postavení. Měla pohádkový život, její rodiče se snažili jim dát to nejlepší, ale ani to nemohlo pomoct od té nesvobody. Když se někde objevila s chlapcem, hned se to všude objevilo, i když ani nebyla korunní princezna. Přála si být obyčejná holka, která si může chodit, s kým chce, aniž by se to objevilo na internetu. Právě kvůli tomuhle moc vztahů neměla, nechtěla nikoho vystavovat tomuhle šílenství a místo toho se věnovala sobě. Začala se věnovat hudbě, naučila se hrát na klavír všechny možné skladby. Tajně si k tomu i zpívala, ale málokdo jí slyšel, chtěla mít pocit, že alespoň něco je jen její. Brzy po hudbě přišla auta. Ze začátku se na závody chodila jen koukat, ale jeden z jejích kamarádů jí přesvědčil, aby si zkusila zajet okruh. Nikdo nečekal, že tomu hned propadne. Ta svoboda při jízdě, ten adrenalin, všechno tohle jí naplnilo. Netrvalo dlouho a sama začala závodit. Nikdy nechtěla být známá jen jako dcera princezny, sama chtěla něco dokázat. Závody jí pomohly k tomu, aby si ve své zemi udělala vlastní jméno a pověst. Vztahy odsunula stranou, až jí začali lidé nazývat ledovou královnu, s nikým totiž nic neměla dlouhou dobu. Své románky si pečlivě hlídala, aby o nich nikdo nevěděl. Jenže ani tenhle směr života jí naplno neuspokojil, pořád jí něco scházelo. Plnila si své sny, cestovala často a učila se nové věci, jenže ani to jí nedalo všechno, co chtěla. Bohužel ani ona sama netušila, co vlastně chce. Proto se nakonec rozhodla odjet se svým bratrem za Selekcí a doufala, že třeba tam právě najde to, co jí chybí.

bottom of page