top of page

Gavriil Michailovič Mišustin

Status: Car a imperátor

Země: Ruské impérium
 

Věk: 22 let

Datum narození: 5.1.

Výška: 180 cm

Váha: 74 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Modrá


Vzdělání:  Domácí

Oblíbená barva: Bílá

Stav: Svobodný
Děti: Žádné

Rodina: Michail Vladimirovič (otec), Alexandra (matka), Victoria (sestra)

Face Claim:  Daniel Hivner

Zájmy

Vlastnosti

"I fear no evil. The shadow is mine and so is the valley."

2e6edce331dc395a507f742538a75f7e.jpg

Charakter

Minulost

Jako u každého cara v historii matičky Rusi je i jeho pravá podstata zamlžena zkazkami propagandy, která z něj dělá takového muže, který k věrnosti jeho jménu bude lákat masy poddaných, ono stádo oveček, které jsou ztracené bez svého silného, neohroženého pastýře. A silným a neohroženým pastýřem Gavriil rozhodně je. Pokud náhodou vzplanou, vzpoury a povstání jsou potlačeny rychle a krvavě a odpůrci uvězněni a popraveni, neboť nedopustí jediný protest vůči jeho autoritě a právu na to vládnout. Mimo jeho tvrdou domácí i zahraniční politiku, kde býti nevěrným dvořanem hraničí s dobrovolně podepsaným ortelem smrti, je však car stejný jako mnozí mladíci jeho věku. Užívá si mládí a života plnými doušky, jakkoliv omezeně pro jeho nemoc. Od těch, kterými se obklopuje, vyžaduje absolutní loajalitu a lži i polopravdy krutě trestá. Jediná osoba, která je jeho hněvu vždy a za všech okolností ušetřena, je jeho zbožňovaná mladší sestra, ke které chová nehynoucí náklonnost, a jeho matka, kterou bezmezně miluje a obdivuje. Na veřejnosti a mezi osobami, kterým nevěří a které nezná, si zachovává chladný odstup, což jej může v očích společnosti vykreslit jako nepříjemného, arogantního a bezcitného muže. Arogantní a bezcitný čas od času rozhodně bývá. Rusi se nedá vládnout s měkkým srdcem a slzičkami ve tváři.

Ruská politika je jako špatně uvařený boršč. Kyselá, zvětralá, a nepřežijí v ní jiné, než jen ty nejlepší kusy. V den, kdy se narodil dědic carského trůnu se zdálo, že se ona nová utopie pokračování carské moci nad všemi vazaly, kterých bylo v impériu požehnaně, již nemůže zhroutit jako domeček z karet. Tak silná byla radost, tak opojné nadšení. Vodka tekla proudy delšími a mohutnějšími než sama řeka Lena a v ulicích se pouštěly ohňostroje. Zda z dobré vůle lidu, nebo z donucení režimem, inu, o těhle věcech se v dobré společnosti nemluví. Novorozený cesarevič měl před sebou jen tu nejzářivější budoucnost jako následník trůnu nově obnovené imperiální mocnosti, a netrvalo dlouho, aby dostal své jméno. Na Ruské impérium značně neobvyklé, jak Gavrillů na trůnu příliš nebylo, pokud vůbec nějaký, ale jeho rodičům se líbilo a hlavně se jim líbil symbol takového nového jména - čistý, ničím nepopsaný začátek jejich jistě slavné a silné dynastie. Téměř rok se vše zdálo jako zalité sluncem, než malý cesarevič začal pořádně chodit - a spolu s chozením přicházely první pády. Pro zdravé dítě naprosto neškodné, ale pro malé dítě, jehož klouby natékaly, modřiny se zvětšovaly a měnily na hematomy, a i drobné říznutí či odření se projevovalo potoky krve. Netrvalo dlouho, a u Gavrilla byla diagnostikována hemofilie, nemoc, která byla jedním z důvodů pádu posledních ruských carů. Svět, který byl do té doby zalit do odstínů růžové se zalil do temna, a ačkoliv bylo dítě stále v očích veřejnosti dědicem, carská rodina začala ihned pracovat na možném následníkovi trůnu, který by nemocné dítě nahradil. Carevně se však podařilo porodit jen a pouze jednu dceru. Ne, že by tohle byla informace, která se kdy k jeho malé, milované sestřičce, která dostala jméno Victoria, dostala. Pro ni byla vždy dítětem překvapení, a její bratr rozhodně nebyl nemocný. Její narození bylo zdrojem radosti a štěstí, nikoliv zklamání z narození dcery, která nemůže usednout na carský trůn. Přes to vše, přes počáteční nejistotu, Victoria byla všemi milovaná a Gavriil svou sestru miloval snad ještě více, než všichni kolem. Dětství dítěte, které může vykrvácet při zranění, nad kterým jiné dítě mávne rukou, a jehož stav se musí skrývat co nejpečlivěji před veřejností, bylo plný zavřených pokojů s výhledem na trávníky a zahrady, a všechny krásy venkovního světa, které byly dostupné pouze a jen ze skleněných stěn zlatého vězení. Carská rodina byla vždy o image, a image tak byla vším. Propaganda týkající se mladého cesareviče tak v podstatě nikdy neustala. Narozdíl od sestry, která si užívala svobody, o jakých se jemu ani nesnilo, byla každá hodina jeho dospívání naplánovaná do naprosté dokonalosti. Ať už se týkala jeho lekcí, času stráveného s rodinou, nebo za zavřenými dveřmi speciálního oddělení nemocnice, kterou navštěvoval pro svou léčbu. Jakmile se naučil dle jeho otce dost, účastnil se zasedání vlády, aby se naučil vše, co bude v jeho roli potřeba. V patnácti letech navštívil svůj první skleník spojený s návštěvou akvarijní soutěže a zcela propadl aquascapingu, který se tak stal jeho nejoblíbenějším koníčkem a jehož několik klubů různě po impériu zastřešuje. Ve svých sedmnácti letech utrpěl první vážnější zranění, které jej na půl roku upoutalo na lůžko v jeho pokojích - kdo by řekl, že bude obyčejný pád ze stojícího koně tak obtížně léčitelný - střídavě s nemocnicí. Čas, který strávil mimo společnost tak trávil tím, že se snažil navázat bližší sociální vazby se svým úzkým okolím, převážně tedy se svým komorníkem, kterému dodnes bezvýhradně důvěřuje. Ve dvaceti letech nastoupil na carský trůn a stal se imperátorem celé Rusi. Přestože to byl post, na který se připravoval velmi dlouho, mnohé vládní detaily jej i tak zaskočily. Poslední rok je však již jeho vláda tak stabilní, že si může dovolit vyrazit na delší diplomatický výlet do Illey, kde doufá, že najde perfektní, politicky výhodný sňatek pro svou sestru. Ne, že by to daná sestra věděla.

bottom of page