top of page

Gabrielle Schreave

Status: Královna
Kasta: První

Provincie: Angeles
 

Věk: 51 let

Datum narození: 9.12.

Výška: 167 cm

Váha: 54 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Hnědá


Vzdělání: Soukromé

Oblíbená barva: oranžová, červená, krémová

Stav: Šťastně vdaná
Děti: dvojčata Andy a Matty, prcek Tommy

Rodina: Manžel Ben, tři děti Andy, Matty a Tommy a hromada další přízně

Face Claim:  Luisa Barosa Oliveira

Zájmy

Vlastnosti

"Family first.”

4e627b134f95689208e0b3c72cd615f0.jpg

Charakter

Minulost

Gabrielle, pro své blízké Gabby, se za ty roky, které strávila v paláci příliš nezměnila. Ve svém srdci je to pořád ta stejná, živelná žena, která před třiceti lety přijela do paláce, která rozdávala úsměvy na všechny strany a která se nebála vyjádřit svůj názor i přesto, že ho s ní ostatní nemuseli sdílet. Ani jiskra z jejích hnědých očí, dnes už ozdobených několika nepatrnými vráskami, nikdy nezmizela a stejně tak z ní dodnes nevyprchal ani její temperament, který se jí drží jako klíště a pravděpodobně taky vždycky bude. I její energická aura se kolem ní stále vznáší jako v dobách, kdy jí bylo dvacet, veselé popichování, ať už jejího manžela nebo synů pro ni taky není cizí a paličatá je stále úplně stejně, jako kdysi, ačkoliv ji manželství s Benem naučilo dělat kompromisy mnohem více, než byla zvyklá za svého svobodného života. Přímé rozkazy však dodnes nemá příliš v lásce a pokud má náhodou někdo tendenci jí poroučet, velmi rychle ho dokáže usadit. Nemá zkrátka ráda, když jí někdo vtlouká do hlavy, co by měla dělat a jak by to měla dělat, protože už je přece jen dospělá, má svou vlastní hlavu a sama si musí přijít na to, co chce nebo nechce. Někdy své vlastní ego společně se svou paličatostí ovšem spolknout musí, protože se pro život v paláci mimo spoustu dalších věcí musela naučit i jisté pokoře. Nemůže totiž na někdy až přehnaně otravné a nervy drásající diplomaty řvát a to i přesto, že někteří z nich by si svými přihlouplými kecy občas zasloužili rovnou i pár facek. Nesnáší povýšeneckost, intriky, lži a pomluvy a přestože se svá slova díky výuce, kterou si kdysi v paláci prošla, naučila zaobalovat do více diplomatičtějších vět, nemá ani dnes problémy s poněkud ostřejší volbou slov, pokud si je podle ní někdo zaslouží. A někdy jí pár výrazů nehodných princezny z úst vyklouzne i bez nějakého většího podnětu. Prostořekost a upřímnost je zkrátka něčím, co jí nikdy nebylo, není a zřejmě ani nebude cizí a valná většina jejího nejbližšího okolí, si už na to u ní za ty roky společně stráveného života zvykla. Není však pouze neřízenou střelou, která si říká a dělá co chce, ale má v sobě i spoustu jiných, o něco umírněnějších stránek. Ty na scénu přicházejí především v blízkosti jejích třech synů, kteří jsou pro ni společně s Benem tím nejcennějším, co v životě má a to i přesto, že za pár vrásek v její tváři a šedin v jejích vlasech, mohou dozajista oni. Je milující matka, rodina je pro ni na prvním místě a je si jistá, že na světě neexistuje nic, co by pro své tři kluky neudělala. Miluje, když se s nimi může smát jejich stupidním vtipům a to i ve chvílích, kdy by jim za ně měla spíš vyhubovat, miluje, když vidí, že jsou šťastní, miluje, jak jí každý z nich v něčem připomíná Bena a miluje i všechen čas, který s nimi může strávit, protože čím starší jsou, tím méně ho s nimi má. A tak, kdykoliv k tomu má příležitost, neváhá a tahá Andyho k videohrám, ve kterých mu ráda nakopává zadek, Mattyho na závodní okruh, kde mu ukazuje, jak se to za volantem správně dělá a Tommyho na náročné turistické stezky, na kterých se s ním ráda předhání o to, kdo bude dřív v cíli. Snaží se být pro své tři kluky nejen matkou, kterou musí respektovat a která se nebojí jim dát za jakýkoliv průser, který zrovna udělají, pořádný kartáč, ale také matkou, ve které uvidí svou kamarádku a někoho, na koho se mohou obrátit s jakýmikoliv starostmi a problémy, které je zrovna sužují. A stejnou oporou se snaží být i pro Bena, jejího dokonalého manžela, který je tu pro ni vždycky, když ho potřebuje a který ji i přesto, jak moc ho miluje, dokáže čas od času pořádně vytočit. Ruku v ruce s jejím temperamentem jde totiž i její horká hlava, která se sice s jejím narůstajícím věkem a mateřstvím trochu zklidnila, ale která ji nejspíš nikdy neopustí. Je to prostě něco, co k ní patří, co ji vystihuje a bez čeho už by si ji pravděpodobně nedokázal nikdo z jejích blízkých představit. Konec konců, pořád je to poloviční Portugalka, ke které její horká hlava, rázný temperament a prořízlá pusa prostě patří.

Je to už spousta let, co se jedna malá, tmavovlasá holčička narodila do druhé kasty jako první dítě manželům, jejichž jména byla známá nejen na území celé Illei, ale i ve světovém měřítku. Její máma, Connie, se živila jako úspěšná modelka a její táta byl známým pilotem ve formuli 1, který se před několika dekádami díky nové pracovní smlouvě s Illeiskou stájí z prosluněného Portugalska plného živelných lidí a krásné přírody přestěhoval do illeiského Vegas v provincii Fennley. Tam se její rodiče seznámili na jednom z tátových závodů a jen tři roky po jejich seznámení, během kterých proběhla i svatba, přišla na svět právě Gabby, kterou za další tři roky následoval její malý bráška, Leandre. Connie s Cristianem je bezmezně milovali od samého začátku a díky jejich lásce a finanční stabilitě, probíhalo její dětství bez sebemenších zádrhelů, snad až na okamžik, kdy při jezení svého narozeninového dortu zjistila, že má silnou alergii na oříšky, stejně jako její táta. A alergie na oříšky nebyla jedinou věcí, kterou s ním sdílela. Už jako malá holka se totiž naprosto zamilovala do aut a všeho s nimi spojeného. Nebavilo ji hrát si s panenkami, pořádat čajové dýchánky s ostatními holčičkami ze sousedství a nebavilo ji ani hraní si na spanilé princezny, jenž čekají na svého prince na bílém koni. Ne, ji bavily úplně jiné věci. Místo běhání za kamarádkami v růžových šatičkách, běhala v teplácích za svým tátem a prosila ho, aby jí dovolil jezdit v motokárách, protože chtěla být jako on. Chtěla se na závodních tratích prohánět nebezpečnou rychlostí, chtěla zažívat adrenalin a především chtěla závodit. A protože její rodiče viděli, jak moc po tom touží, dovolili jí to. Vzali ji na motokáry a od první chvíle, co si do jedné z nich sedla, věděla, že si našla svou vlastní vášeň. Okamžitě se do řízení zamilovala a čím starší byla, tím více toho o autech, formulích a závodění věděla. Po ukončení povinné školní docházky přešla na soukromou výuku a za pomoci svého táty si začala budovat svou závodnickou kariéru. Podařilo se jí dostat do Woman Series, následně do formule tři, kde potkala svou první, ale ne tu pravou lásku a nakonec se dostala i do formule 2, která byla posledním potřebným krůčkem k tomu, aby se později dostala do té nejvyšší závodnické kategorie. Její cesta za tímhle snem se ale zkomplikovala nepříjemnou rodinnou tragédií. Její rodiče se nešťastnou náhodou připletli do ozbrojené loupeže v klenotnictví a ani jeden z nich to nepřežil. Gabby tak přišla o dvě z nejdůležitějších osob ve svém životě, ztratila svůj životní vzor a procházení životem se pro ni najednou stalo o dost náročnějším. Tehdy se z toho ale musela hodně rychle vzpamatovat, protože ji za pár měsíců čekala nová závodní sezóna a také nechtěla, aby její mladší bráška viděl, jak moc ji celá situace vzala. Bylo to pro ni neuvěřitelně těžké životní období, ale překonala to. Dokonce se jí později podařilo vyhrát šampionát ve formuli 2 a zajistila si tak cestu do jejích vysněných formulí 1. Do té nejvyšší kategorie, ve které závodil její táta a která byla jejím největším životním snem, za kterým si celý život šla. Byla za to na sebe hrdá a i dnes stále je, stejně jako doufá, že jsou na ni hrdí i její rodiče, kteří na jejím úspěchu měli ty největší zásluhy. A i přesto, že formule byly jejím největším životním snem, si v nich odjezdila jen jednu celou sezónu. Díky problémům jejího mladšího bratra, se totiž přihlásila do Selekce, která jí změnila život. Do paláce nejela s tím, že právě ona bude tou, která si získá Benjaminovo srdce a už vůbec si nemyslela, že si získá on to její. Jenže se to stalo. Od prvních slov, která si spolu při stanování v zahradách vyměnili, pro ni na Benovi bylo něco, co ji přitahovalo a s každým dalším setkáním, s každou další chvilkou, kterou pro sebe v soukromí měli, se začala zpočátku obyčejná přitažlivost měnit na něco jiného a mnohem hlubšího. Na lásku. Aniž by si to sama uvědomovala nebo si to připouštěla, se do Bena začala zamilovávat. Do jeho úsměvu, do jeho popichování, do jeho krásně modrých očí a dokonce i do všech jeho chyb, které se nikdy nesnažila měnit a prostě je jen přijala úplně stejně, jako přijal on ty její. Dlouho nevěděla, jestli to cítí stejně, jestli je ona ta, kterou miluje a ačkoliv z něj jeho lásku s blížícím se koncem Selekce cítila víc a víc, do poslední chvíle nevěděla, že je to ona. Zjistila to až v okamžiku, kdy ji u stromu zamilovaných požádal tím nejnádhernějším způsobem o ruku. Řekla mu ano. Jiná odpověď pro ni neexistovala, protože jejím novým a největším snem byl už delší dobu právě on. Celé jí to přišlo jako vystřižené z pohádky a dlouho tomu nechtěla uvěřit, ale nakonec si jen o týden později společně s Benem řekli svá ano a započali tím úplně novou etapu jejich životů. Hned po svatbě si společně udělali roadtrip po všech nádherných provinciích Illei a jen co procestovali to, co chtěli, vydali se do Evropy. Nejprve do Francie, kde společně na tenisovém turnaji French Open fandili Livvy a hned poté do Portugalska, kde strávili zbytek svých líbánek a kde na jejich konci koupili krásnou vilu, která se pro ně stala letním rodinným sídlem. S jejich krásně strávenými líbánkami jejich dobrodružství ale neskončilo a po jejich návratu zpátky do Illei, začali teprve poznávat pravý manželský život. Nebylo to pro ni lehké. Musela se vzdát věci, kterou hned po rodině milovala ze všeho nejvíce a chvíli ji trvalo, než si zvykla, že závody už do jejího života nepatří. Ben jí s tím ale pomohl. Byl pro ni tou největší oporou, jakou mohl být a nedlouho po svatbě, se stali majiteli jedné ze stájí ve formuli 2. Její milovaný sport, ke kterému měla v srdci tak moc blízko, v jejím životě tedy nakonec zůstal alespoň tímhle způsobem a protože jim chvíli trvalo, než se rozhoupali k založení vlastní rodiny, věnovala spoustu času a úsilí nejen jejich vlastní závodnické stáji, ale také zakládání nadace, jejímž hlavním úkolem bylo poskytnutí možnosti sportovní kariéry i pro děti z nižších kast. Oficiální otevření nadace ale nabralo na zpoždění a proběhlo až o několik let později, protože do toho přišlo její první těhotenství. A to rovnou s dvojčaty. Pro ni i pro Bena to bylo velké překvapení, ale protože chtěli už od samého začátku velkou rodinu, na své dva chlapečky se neskutečně těšili. A když o několik měsíců později přišli na svět, ten její svým narozením úplně změnili. Od první chvíle se pro ni stali naprostým vším, úplně stejně jako malý Tommy, který se do jejich rodiny po pro ni velmi náročném a zdlouhavém porodu, přidal o dva roky později. O další děti už se s Benem na doporučení lékařů nesnažili a ani nemuseli. Ti tři rošťáci je totiž dokázali zaměstnat jako celý tucet dětí a při jejich výchově a času strávenými s nimi se nikdy nenudili. Podnikali s nimi výlety do přírody, brali je na závody formulí, cestovali s nimi kamkoliv jen mohli a podporovali je ve všem, co měli rádi a v čem vynikali. A i přesto, že to s nimi občas nebylo lehké a někdy není ani teď, by na své tři kluky nemohla být pyšnější.

bottom of page