Clotilde.jpg
frame4.png

Clotilde S. LaRue

Status: Diplomatka
Země: Chiliguay

Věk: 22 let

Datum narození: 24.5.

Výška: 170 cm

Váha: 57 kg

Barva vlasů: Černá

Barva očí: Modrošedá

Oblíbená barva: Světle zelená, béžová, růžová
Vzdělání: Střední škola, momentálně studuje diplomacii

Face Claim: Tara Miichelle

Stav: Svobodná

Děti: Žádné


Rodina: Otec Eugene, matka Simone


Zájmy: Housle, květiny, víno, diplomacie, knihy, jazyky

Vlastnosti: Okouzlující, šarmantní, tajemná, veselá, ležérní, upřímná, originální, vkusná, nesnáší dokonalost - je podle ní nudná

Charakter

Jaká je Clotilde? Jednoduše. Naprosto ujetá. V její povaze se mísí tajemný francouzský šarm, pařížské snobství a ležérnost. Dokáže s vámi diskutovat o knize, kterou nečetla, a zkritizovat film, který neviděla. Ráda říká, co si myslí, a buďte si jistí, že je to přesný opak toho, co si myslíte vy. Váží si unikátnosti, upřímnosti a jemnosti. Její vášní je chození proti proudu a největší tragédií nedostatek vkusu. Zajímá se o kulturu, politiku, světové dění i umění, ráda se neustále vzdělává a má přehled. V žilách jí proudí vášeň a dokáže si život vychutnávat jako kvalitní francouzský sýr. Ráda se baví a je velmi spontánní. Bude se večer nad sklenkou vína zajímat o váš život, jen aby druhý den ráno zapomněla, jak se jmenujete nebo kde bydlíte. Speciální lidi si ale uchovává ve svém srdci a přátelství s ní může obohatit jak vás, tak ji. Její životní láskou jsou její housle. Staré, po dědečkovi, z tmavého dřeva, vonící po prachu a kalafunou. Její rodiče ji k hraní přivedli a od té doby, co absolvovala na umělecké škole, hraje všude. Na ulici, v nočních klubech, kde se setkávají beznadějní umělci, v divadle i v opeře. Ladné tóny jejích houslí se ozývají z otevřených dveří jejího balkonu nebo okna. Smyčec tancující po strunách udává rytmus jejího života. Hudba může za její první lásku a první zlomené srdce. A to je Clotilde. Žena s tmavými vlnitými vlasy a aristokratickými rysy, která vždycky vypadá, jako kdyby byla už od chvíle, kdy se vzbudila, upravená, jako kdyby nad svým vzhledem nestrávila ani minutku, jako kdyby její tělo od přírody vydávalo vůni květinového parfému. Je to prostě lhářka skrz na skrz.

Minulost

Její otec je významný francouzský vévoda a dobrý přítel krále. Přesto, že byl Eugene Rousell již oženěný a s vévodkyní měl dvě děti, zamiloval se do mladé umělkyně Simone LaRue z Paříže. Simone hrála nádherně na příčnou flétnu a stačilo pár koncertů, aby mezi ní a o deset let starším Eugenem přeskočila jiskra. Z vášnivého, ale láskyplného románku vzešla malá holčička, která dostala jméno Clotilde a příjmení po mamince. Clotilde trávila dětství hlavně v podkrovním bytu v Paříži se svou matkou, ale jezdila často i do Avignonu za svým otcem. Nikdy jí nevadilo, že je levoboček a že její otec nemůže doma přiznat, kdo skutečně malá dívka je. Eugene do ní investoval tolik energie, kolik jen mohl, a vřelou otcovskou lásku. Zároveň už jako malá holčička věděla, že miluje její maminku, i když si ji nemůže vzít, protože má jinou, urozenou ženu. Když s nimi ale nemohl být, posílal jim květiny nebo drobné dárky. Po otci zdědila Clotilde zájem o politiku a dění a odjakživa ji bavilo, když jí vyprávěl o svém poslání u francouzského dvora. Po matce zase neskonalou vášeň pro umění, protože to Simone ji k houslím přivedla a společně si potom v jejich malém bytě hrály. Léta plynula a z malé dívky se pomalu stávala velmi krásná žena a známá pařížská houslistka. Když jí bylo jen osmnáct let, dostala obrovskou možnost hrát na jednom velmi důležitém setkání v paláci v Paříži, kdy přijelo mnoho zahraničních hostů. Do mladé dívky, která v rozevlátých bílých šatech zahrála při královské hostině Pachelbel’s Canon, se zakoukal mladý princ ze země Chiliguay. Ten večer ji následoval ven ze sálu, aby jí její hudbu pochválil. O rok později se s ním zamilovaná Clotilde stěhovala do jeho země. Byla to obrovská láska a každý o ní mluvil. Bude tato francouzská dáma novou princeznou Chiliguaye? Novou zemi si Clotilde zamilovala skoro stejně jako svého prince, skoro stejně jako princ si zamiloval ji. Ale láska je pomíjivá. A postupně jejich hořící srdce hasla a jejich pocity protekly mezi prsty. Odstěhovala se se zlomeným srdcem z paláce pryč, ale do Francie se znovu nevrátila. Uchýlila se do Buenos Aires. A žila dál, dál svým pařížským stylem života, i když byla skoro devět a půl tisíce kilometrů odtud. Po dvou rocích od dokončení střední školy nastoupila na místní prestižní univerzitu, kde začala studovat diplomacii, mezinárodní vztahy a mezinárodní politiku. Měla zájem pracovat na francouzské ambasádě, ale když se nejlepším studentům na univerzitě naskytla možnost jet na diplomatickou misi do Illey, změnila plány.

“Objala krk houslí, tak jemně, jako by objímala dívku.”