Minulost

Malý princ se narodil jako plod svatební noci jen pár dní před dosažením devíti měsíců od svatby svých rodičů. Nejspíš už se nemohl dočkat, až začne obhlížet svět kolem. Lidé ho mohli vidět jako prvorozeného, na něj však doma čekal Cameron, se kterým měl skvělý vztah, sotva se narodil. Navzdory věkovému rozdílu se spolu učili i mluvit, což také podnítilo jejich vzájemnou nerozlučnost. Přestože je prvorozeným synem Erika a Bianky, vždy bral Camerona za svého staršího bratra a zcela opovrhoval slovy nevlastní nebo poloviční. Vyrůstali spolu a nijak jinak než rodinou ho nazvat nemohl. Když vyrůstal a začínal vnímat svět, všímal si, že se rodiče věnují Cameronovi více než jemu. To, že brácha potřebuje zvýšenou pozornost skrz své zdraví, věděl, ale nelíbilo se mu, že je to na jeho úkor. Snažil se dosahovat co nejlepších výsledků, aby si ho více všímali a mohli na něj být patřičně pyšní. Díky tomu si totiž zvládal získat i pochvalu, která pro něj moc znamenala. Už v útlém věku objevil kouzlo hudby. K pianu ho prvně přivedl táta a on sám v tom viděl možnost, jak uprchnout na chvíli od všech svých problémů a být jen sám se sebou, nebo tím beze slov komunikovat s bráchou. Kytaru si však oblíbil daleko více a poctivě se na ni učil hrát bez jakékoliv pomoci. To byla zkrátka srdcovka.

V devíti letech dostal kromě jiného ještě titul korunního prince, když jeho dědeček s babičkou odstoupili z trůnu a předali vládu tátovi a mámě. Zhruba v době, kdy se měl začít více angažovat v královských povinnostech a rodiče měli důvod si ho více všímat, přibyla do rodiny malá Caroline. Najednou jako by byl znovu odstrčený na druhou kolej. Bylo mu jasné, že máma bude mít plné ruce práce, ale u táty… tam měl pocit, že s ním je také jen v době, kdy ho má něčemu učit. Začal se tedy hodně zajímat. O politiku, ale taky o ty smrtonosné stroje zvané letadla nebo o motorky, protože věděl, že díky tomu bude tátovi blíž. Charles začal být opět pečlivý i ve hře na piano, jak to jenom šlo. Sám si ho nakonec oblíbil. To, že ho rodiče milují za každých okolností, neviděl.

Kolik pozornosti může vytěžit ze svého titulu, si začal uvědomovat přibližně v sedmnácti letech. I když královské povinnosti plnil z většiny opravdu zodpovědně, po večerech a nocích se poflakoval ve městě v barech a klubech. Nebyl nijak extra příznivcem alkoholu, ale věděl, že když bude pokaždé přicházet sám a odcházet s nějakou, nejlépe pokaždé jinou ženou, bude se o tom psát. To přesně potřeboval. Jasně, rodiče mu rádi vynadali, ale znamenalo to, že ho vidí. Novináři na druhou stranu moc rádi opakují, že Charles jako král není moc dobrý nápad a snad je král Erik zcela zdráv. Občas má pocit, že zapomínají, kdo je Erik pro Charlese. On taky nechce, aby táta zemřel. Přestože mu rodiče během života opakovali, že selekci mít nemusí, pokud nebude chtít, nakonec k tomu stejně došlo. On ji nechtěl, ale na výběr kvůli svému chování nedostal. Mohli to před lidmi vydávat jako důvod na uklidnění obyvatel, ale doma věděli svoje. Byl to pro něj v podstatě trest, aby se konečně vzpamatoval, přestal lítat po barech a dospěl.

To nadšení na něm muselo být od začátku vidět. Až do prvního setkání byl na lidi kolem sebe hodně nepříjemný, především pak na ty dvě ženy, které potkal omylem dřív, než měl. Doufal, že je třeba vyděsí a odjedou samy. Nezabralo to. Rozjela se éra randění a on se opravdu snažil brát to vážně. Problémem bylo, že randit neuměl. Naložit nějakou v baru, fajn, ale dvořit se ženě za účelem budovat vztah? To nezvládal. Občas to pokonil, občas mu ujely nervy, občas udělal nesmyslnou kravinu a občas někoho urazil. Jako tenkrát, když praštil svého bráchu. Nebo tenkrát, když při útoku rebelů myslel jenom na svůj strach. Jako tenkrát, když naprosto bez plánu požádal Emmie o ruku a ztratil tím důvěru svého budoucího švagra ještě dřív, než ji stačil získat. Emmie… to byla mimochodem jedna z těch dvou, na kterou nebyl extra milý, a která měla odjet. A přitom kdyby viděl, co měl celou dobu na očích, možná by mu to celé došlo dřív. Připravila ho na to, jak nepříjemné mohou selekčnice být. Viděl, jak obyčejně a přirozeně dokázala mluvit s jeho rodinou. Ten atentát, přišla za ním den poté na ošetřovnu, i když neměla jistotu, že ji k němu pustí. Mohl se jí držet za ruku, když nesměl navenek ukázat svůj strach. Viděl, jak jedná s lidmi, ona slyšela jeho nejtíživější tajemství. Doteď nechápe, že zůstala s ním v jednom objetí, i když jí řekl, že nemá žádné zkušenosti nebo že zabil sedm lidí. Neodešla a on ji už nikdy potom nenechal. I když nebyla nikdy jeho první pusou, on tu nejvýznamnější dostal právě od ní krátce po jejím sedmkrát ano. Ten večer jí navíc tento přelétavý děvkař věnoval svoje panictví a už předtím věděl, že by ho ani při neúspěchu jejich vztahu nikdo k žádné jiné ženě nedostal. Svatba už byla jenom dokonalým završením a zároveň dokonalejším začátkem jejich společného života.

Nemůže říct, že by to byla procházka. Jakmile jim skončila líbánková fáze a po půl roce manželství si zadělali na první dítě, už se těch těhotenství nezbavili. Jen co Benjamin trochu povyrostl, už jim radost dělala taky Beatrice. Dvě děti stačí, říkali. To jo, stačilo hlavně jedno opomenutí ochrany, aby ke dvěma dětem přibylo třetí. Malý Frederick, kterému jméno vymysleli pět minut po jeho narození, protože “vymyslíme to zítra” nepočítalo s tím, že zítra už bude prcek na světě. A přesto se objevilo čtvrté. Olivia, nejmladší princezna, která vznikla díky usmiřování. Řekněme, že Charles s Em pak změnili antikoncepci. Pro jistotu, aby žádné páté nepřišlo. A taky nepřišlo, čtyři děti však daly zabrat jako celá třída puberťáků. Jakmile se jedno uklidnilo, pozornost vyžadovalo další. Nemluvě o tom, když se Ben a Bea rafli, to bylo pak doma živo. Charlie v tom Emmie hrozně nerad nechával samotnou, a proto si brával Bena na jednání už jako malé dítě. Mělo to několik velkých výhod. Když někdo říkal nějakou hloupost, stačilo říct, že dítě potřebuje přebalit, a mohl odejít. Benji měl navíc zvláštní talent se rozbrečet pokaždé, když už to Charlie nechtěl poslouchat. Kluci byli v tomhle sehraní od samého počátku. Ve výchově rozhodně nebyl mírný jako jeho otec. Pokud byl průser, přišel trest. Nakonec bylo úplně jedno, kdo z nich něco provedl. Charles se vždy snažil určit přiměřený trest, který by jim pomohl si uvědomit, že udělali něco špatně a ponesou si následky. Co si od něj však vzal, byl způsob, jak jednal, když našel jejich nezletilé dítě opilé. Zkrátka si vzal flašku a šel se napít s ním, dokud se z toho dítě nepozvracelo a neslíbilo, že už to nikdy neudělá. Na něj to v šestnácti fungovalo a měl pocit, že na všechny jejich děti taky. Jenže pak přiběhla Livvy s tím, že se Bea asi předávkovala, a jemu došlo, že takhle jednoduché to být ani nemohlo. Popravdě řečeno, v životě neviděl Em tak vyděšenou jako tenkrát. A taky tolik křičet. Popravdě řečeno… myslel si, že jako otec zklamal. Věděl, že na tom jsou s Emmie v tu chvíli docela stejně. Do toho se zdálo, že je Ricky ke svému počítači přilepený a Livvy sekne s tenisem, který milovala. Korunu tomu nasadil Ben, když se po rozchodu rozhodl vyhlásit selekci. Teď zbývá otázka. Bude jeho selekce bezpečnější než ta Charlieho? A najde v ní ženu svého srdce? Charlie je připravený synovi se vším pomoct, ale ví, že tohle je především na něm.