Charles Elliot Schreave

Charakter

Charlie 6.jpg
frame4.png

Status: Korunní princ
Kasta: První

Provincie: Angeles

Věk: 22 let

Datum narození: 18.1.

Výška: 187 cm

Váha: 84 kg

Barva vlasů: Hnědá

Barva očí: Modrá

Oblíbená barva: Oranžová jako při západu slunce
Vzdělání: Soukromé v paláci

Face Claim: Noah Fearnley

Stav: Svobodný

Děti: Žádné
Rodina: Máma, táta, Cam, Callie, babičky, dědečkové a další vzdálenější příbuzní


Zájmy: Hudba, hra na kytaru a klavír, kresba, jídlo, vaření, sport, večírky, plavání, motorka, rodina, Redbull

Vlastnosti: Společenský, odtažitý, ochranářský, perfekcionista, nejistý, místy impulzivní a nezodpovědný, příležitostně debil

Charles vyhrál genetickou loterii. Získal to nejlepší z obou svých rodičů, ať už šlo o výšku, samotnou tvář, tmavé vlasy nebo dobrý metabolismus. Jeho oči navíc přeskočily generaci, díky čemuž jsou naprosto identické s těmi, které vídá na tváři své babičky Genevieve. Nikdy si na svůj vzhled nemohl stěžovat. Podle tváře ho určitě pozná každý, kdo ho vidí. Přece jen je to korunní princ a jeho obličej tak tkví v povědomí všech obyvatel Illey. Jemu navíc nikdy nevadilo, že ho lidi poznávají i na ulici.

Ačkoli se to nemusí zdát, na rodině mu velmi záleží. Když jsou všichni spolu, dokáže být veselý, zcela bezstarostný a neřešit svět kolem sebe. Jako by byli úplně normální rodina bez titulů, společenských konvencí nebo vlastních problémů. V jistých věcech je hodně podobný svému tátovi. Ať už jde o pohled na rodinu, na hudbu nebo při smyslu pro povinnost vůči království. Dřív býval dokonce i pořádný a rád míval ve věcech systém, dnes už by ten příšerný nepořádek nazval uměleckým chaosem, jen aby to nemusel uklízet. Je až s podivem, že navzdory své podobnosti s tátou toho spoustu zdědil po mámě. To, co začínalo u plavání, pozorování západů slunce nebo jízdy na motorce a končilo u blbé oblíbené barvy.  Občas litoval, že nezdědil taky její sebevědomí a tolik o sobě pochyboval, což se věčně snažil skrývat.

Existují také chvíle, kdy má chuť se zavřít a neexistovat, protože se tak doopravdy cítí. Kdykoli se rodina rozdělí, najednou tu jsou dva další členové rodiny, kteří pozornost rodičů potřebují víc než on. Callie, protože je ještě docela malá, Cameron skrze své zdraví. Těm dvěma to nikdy nevyčítal, a stejně jako rodiče je nade vše miluje. Moc často to nepřiznává, aby neztratil fasádu drsňáka, kterého nic nerozhodí. Pokud má však pocit, že ho milovaní lidi opouští, má strach a snaží se udělat cokoliv, aby upoutal jejich pozornost. Občas proto volí trochu impulzivní činy a chová se jako samolibý idiot. Ať už jde o hloupé chyby, které dělá naschvál, přestože nemusí, omluvy za něco, co zavinil ten, komu se omlouvá, zajímání se o věci, které ho nezajímají, nebo skandály na veřejnosti s různými ženami… a přesto by se občas chtěl zavřít doma, vzít do ruky kytaru a mít na párku, jako to umí jeho brácha. Komunikativnost ho však docela obešla a některé věci přiznávat nedokáže. Naopak. Nepříjemná slova mu utíkají ještě nepříjemnějším způsobem a on občas lituje, co to vlastně vypustil ze svých úst. S příchodem selekce začíná mít strach, jak to zvládne. Charles se lidem jako vidina budoucího krále příliš nezamlouvá. Jak si má zapamatovat tolik jmen? Bude jim říkat lady, slečinko nebo snad hej, ty? Má věřit na šťastný konec? Je to hloupost, kterou nikdy nechtěl podstoupit. Tak jak z toho ven?

Minulost

Malý princ se narodil jako plod svatební noci jen pár dní před dosažením devíti měsíců od svatby svých rodičů. Nejspíš už se nemohl dočkat, až začne obhlížet svět kolem. Lidé ho mohli vidět jako prvorozeného, na něj však doma čekal Cameron, se kterým měl skvělý vztah, sotva se narodil. Navzdory věkovému rozdílu se spolu učili i mluvit, což také podnítilo jejich vzájemnou nerozlučnost. Přestože je prvorozeným synem Erika a Bianci, vždy bral Camerona za svého staršího bratra a zcela opovrhoval slovy nevlastní nebo poloviční. Vyrůstali spolu a nijak jinak než rodinou ho nazvat nemohl. Ta pro něj byla na prvním místě.

Když vyrůstal a začínal vnímat svět, všímal si, že se rodiče věnují Cameronovi více než jemu. Nevyčítal mu to. Jeho vina to nebyla. Pořád to byl jeho nejlepší kamarád na světě. Zato u rodičů si nebyl jistý, jestli neupřednostňují Cama. Kdokoliv mu mohl říct, že jeho rodiče je milují oba stejně. Neviděl to. To, že brácha potřebuje zvýšenou pozornost skrz své zdraví, věděl, ale nelíbilo se mu, že je to na jeho úkor. Snažil se dosahovat co nejlepších výsledků, aby si ho více všímali a mohli na něj být patřičně pyšní. Díky tomu si totiž zvládal získat i pochvalu, která pro něj moc znamenala. Už v útlém věku objevil kouzlo hudby. K pianu ho prvně přivedl táta a on sám v tom viděl možnost, jak uprchnout na chvíli od všech svých problémů a být jen sám se sebou, nebo tím beze slov komunikovat s bráchou. Kytaru si však oblíbil daleko více a poctivě se na ni učil hrát bez jakékoliv pomoci.

V devíti letech dostal kromě jiného ještě titul korunního prince, když jeho dědeček s babičkou odstoupili z trůnu a předali vládu tátovi a mámě. Protože všichni věděli, že mu ten titul jednou připadne, žádná velká změna to pro něj nebyla. Na nějaká velká studia byl tak jako tak ještě moc mladý. Zůstával tedy u základů, které se učí spousta jiných dětí - geografie, jazyky, matematika. Zhruba v době, kdy se měl začít více angažovat v královských povinnostech a rodiče měli důvod si ho více všímat, přibyla do rodiny malá Caroline. Najednou jako by byl znovu odstrčený na druhou kolej. Nedivil se tomu, že tu malou všichni milují. I on si ji okamžitě zamiloval a od té doby dodnes by ji jen chránil a udělal pro ni první poslední. Bylo mu jasné, že máma bude mít plné ruce práce, ale u táty… tam měl pocit, že s ním je také jen v době, kdy ho má něčemu učit. 

Začal se tedy hodně zajímat. O politiku, ale taky o ty smrtonosné stroje zvané letadla nebo o motorky, protože věděl, že díky tomu bude tátovi blíž. Charles začal být opět pečlivý i ve hře na piano, jak to jenom šlo. Sám si ho nakonec oblíbil. To, že ho rodiče milují za každých okolností, neviděl.

Kolik pozornosti může vytěžit ze svého titulu, si začal uvědomovat přibližně v sedmnácti letech. I když královské povinnosti plnil z většiny opravdu zodpovědně, po večerech a nocích se poflakoval ve městě v barech a klubech. Nebyl nijak extra příznivcem alkoholu, ale věděl, že když bude pokaždé přicházet sám a odcházet s nějakou, nejlépe pokaždé jinou ženou, bude se o tom psát. To přesně potřeboval. Jasně, rodiče mu rádi vynadali, ale znamenalo to, že ho vidí. Novináři na druhou stranu moc rádi opakují, že Charles jako král není moc dobrý nápad a snad je král Erik zcela zdráv. Občas má pocit, že zapomínají, kdo je Erik pro Charlese. On taky nechce, aby táta zemřel. Přestože mu rodiče během života opakovali, že selekci mít nemusí, pokud nebude chtít, nakonec k tomu stejně došlo. On ji nechtěl, ale na výběr kvůli svému chování nedostal. Uklidnění obyvatel totiž nikdy nebylo prvotním důvodem pro uspořádání selekce.

"You don't see the fact that to me get the throne, my dad has to die."