Camilo.jpg
frame4.png

Camilo José Alvizuri

Status: Knihovník
Kasta: Třetí

Provincie: Angeles, původem z Tammins

Věk: 25 let

Datum narození: 21.6.

Výška: 183 cm

Váha: 69 kg

Barva vlasů: Čokoládová hnědá

Barva očí: Modrostříbrná

Oblíbená barva: Smaragdová
Vzdělání: Soukromá vysoká škola - Magisterský titul

Face Claim: Gavin Casalegno

Stav: Svobodný

Děti: Žádné


Rodina: Otec Zacarías, matka Gianina, mladší sestra Esperanza


Zájmy: Četba, plavání, běh, střelba, historie, psaní, fotografování, nahrávání audioknih

Vlastnosti: Uzavřený realista, zadumaný rozmazlenec, přizpůsobivý dobrodruh, tichý pozorovatel

Charakter

Camilo, kterému rodina i jeho nejbližší přátelé říkají prostě Cami, je celkem rozmazlený, ale zároveň vcelku i skromný člověk. Jako dítě dostal vše, co chtěl, takže je zvyklý si brát a jenom málo dávat. V dětství mu stačil pěkný úsměv, dlouhé řasy a nevinnost, která jde vyčíst z jeho očí. I když občas rozhodně nějakou lumpárnu vyvedl. Díky jeho tichosti mu prošlo hodně. Vyrostl ve velmi pohledného muže. Ačkoliv na první pohled může vzbuzovat pocit, že láme ženská srdce na potkání, není tomu tak. Cami nemá o něžné pohlaví nijak velký zájem. To ovšem neznamená, že se mu nelíbí ženy, ale spíše pouze to, že ještě nepotkal žádnou, která by ho dokázala uhranout a vzbudit v něm dlouhodobý zájem. Není to tak, že by si s nimi pohrával. Jedná s ženami naprosto na rovinu. "Pokud mě nezaujmeš natolik, abych byl raději ve tvé společnosti než ve společnosti knih, tak to rovnou můžeme zabalit." Díky tomu, že pracuje v palácové knihovně, má přístup snad ke všem knihám, které by chtěl. Nepotřebuje ženu, když může být kdekoliv na světě s kteroukoliv hrdinkou, kterou již někdo přenesl na papír. Pokud zrovna nerovná knihy nebo je nečte, tak je namlouvá. Miluje audio knihy, protože ty může poslouchat během plavání nebo běhání bez toho, aby nějak ohrozil nějakou knihu. Jakmile někdo vkročí do "jeho" knihovny, tak ho z povzdáli sleduje. Kdyby to náhodou vypadalo, tak i nabídne svou pomoc s výběrem, ale mnohem raději se schová někde v uličkách a jenom se tváří zadumaně, jakoby byl součástí nábytku. Nároky, které na něj kladli v dětství rodiče, ve škole učitelé a celý život on sám mu občas způsobují až migrény. Když se tak stane, tak zamíří do přírody běhat nebo do bazénu plavat. Sluchátka do uší, hudba nebo audiokniha a stres odejde i s migrénou. Chce být ve všem nejlepší. Nikdy si nebude dost dobrý, pokud si nepřipustí, že chybování je normální u každého člověka. Stres z toho, že nebude tím nejlepším synem, bratrem nebo knihovníkem je tak vysoký, že chodí provozovat tělesné aktivity každý den a díky tomu má docela vypracované tělo. Je na to celkem hrdý, že i přes svou práci v knihovně, nevypadá jako chodící brambora, ale spíše velmi pěkný kus hranolku. Má rád dobrodružství a ve dnech volna rád vyrazí někam za město do přírody jenom s minimem věcí, aby zažil nějaké to vzrušení, které zažívá i v knihách. Dobře se přizpůsobuje možným situacím. Ať už když ho přepadne nečekaná bouřka někde na cestách nebo mu někdo přerovná knihy a má vyšší postavení než on, takže je nevhodné, aby ho praštil. Vždycky si najde jiný způsob, jak to vyřešit nebo vrátit.

Minulost

Camilo José byl dlouho jediným dítětem Zacaríase a Gianiny Alvizuri. Hrozně moc chtěli více dětí, ale jeho matka dvakrát potratila ještě než se Camilo narodil. Jeho rodiče zaměřovali veškerou svou lásku jenom na něj. Již od malička byl neuvěřitelně rozmatláván. Díky tomu mohl mít cokoliv na světě. Mohl se jenom podívat více zaujatě nebo pouze poznamenat, že má něco, co by chtěl vyzkoušet a dostal to. Knihy, zvířata, oblečení. Cokoliv materiálního. Ovšem až na samostatnost. Samostatnost. To jediné jeho rodiče odmítali. Přitom to bylo to, co chtěl nejvíce. I výlet bez doprovodu na delší dobu než víkend byl problémem. Až do chvíle, než jeho matka otěhotněla. Po šestnácti letech snažení se konečně povedlo a za devět měsíců se mu narodila sestřička. Esperanza. Jeho vysvobození z pevné náruče rodičů. Sestřičku miluje, ale tohle je něco za to jí bude děkovat každý den až do konce života. Po jejím narození mu rodiče dovolili nastoupit na soukromou internátní školu, která kvůli pevné výuce vyžadovala pobyt na internátu. Díky dohledu, který škola držela na studenty, se rodiče uklidnili. Dohled byl dostatečný, aby oni měli pocit, že se mu nic nemůže stát a on měl dostatek volnosti, který mu tak moc chyběl, a který chtěl. Školu absolvoval jako ten nejlepší v ročníku. Byl učenlivý, takže s tím neměl moc starostí a dokonce ani snahy. Díky tomu byl bez problémů přijat na vysokou školu dle svého výběru. Opět tím získal další volnost, která celou dobu byla to jediné, co opravdu chce. Kolej mu znovu poskytla další možnosti, které mu v životě chyběl. Návštěvy klubů, zábava, alkohol. Typický vysokoškolský život. Vysokou školu dokončil a znovu skončil mezi těmi nejlepšími studenty. Po studiu cestoval po různých knihovnách celého světa, aby získal zkušenosti. Nakonec získal vytoužené místo v paláci, takže se vzdal cestování a přestěhoval se do Angeles. Již rok a půl pracuje v palácové knihovně a užívá si všech možností, které mu to nabízí.

„Poslední slova jsou pro hlupáky, kteří toho ještě neřekli dost.“