top of page

Annabelle Camila Monroe

Status: Divadelní tanečnice

/ klavíristka
Kasta: Pátá

Provincie: Midston
 

Věk: 22 let

Datum narození: 17.3.

Výška: 168 cm

Váha: 59 kg

Barva vlasů: Blond

Barva očí: Modrá​


Vzdělání: Základní

Oblíbená barva: Krémová, jemná růžová, bílá

Stav: Svobodná
Děti: Žádné

Rodina: Otec Liam 46 let, mladší bratr Jasper 12 let, mladší sestra Emily 12 let

Face Claim: Melisa Döngel

Zájmy

Vlastnosti

"You only lose when you lose the will to fight."

Annie.jpg

Charakter

Minulost

Annabelle se narodila jako jediné blonďaté dítě. Po otci zdědila svou povahu a krásný úsměv, všechno ostatní ale dostala od své matky. Krásné dlouhé blond vlasy, které se někdy mají tendence točit do loken. Modré oči plné veselých jiskřiček a drobnou postavu. Annabelle to občas viděla spíš jako prokletí než dar, protože už od útlého věku vyčnívala od svých sourozenců, kteří po otci zdědili tmavé vlasy, oči i pleť. Už odmalička byla známá svou jemností a klidem. Jen opravdu velmi málo věcí jí dokázal rozhodit nebo dokonce naštvat. Stávalo se to jen ve výjimečných situacích, naposledy když je jejich matka opustila. Od té doby už neprojevila veřejně žádnou negativní emoci jako smutek nebo vztek, všechno si střádala hluboko v sobě a doufala, že to tam taky zůstane po zbytek jejího života. Naučila se žít s úsměvem na tváři, i když to někdy bylo nad její síly. Po svém tátovi zdědila hlavně fantazírování. Často ji můžete spatřit se zavřenýma očima a úsměvem na rtech, v ten moment je pravděpodobně někde ve své vlastní dimenzi. Už do mala si představovala ráda svůj ideální život, když se jí nějaká situace nelíbila, prostě si ji pak večer představila podle svého. Dokázala by hodiny myslet na jiné věci, až to člověka někdy děsilo. Po tátovi ale zdědila i svou jemnost a ocelovou trpělivost, někdy až nad lidskou. Když by někdo měl učit jejího malého bratříčka číst a počítat, asi by brzy zešedivěl a možná i vzteky prasknul. Annabelle se ale dokázala ovládat vztek, který pocítila, prostě zadupala a snažila se najít jinou metodu, jak toho malého rošťáka tyhle základní věci naučit. Trvalo to sice dlouho, ale její svatá trpělivost přinesla sladké ovoce a její bratr tak teď dokáže spočítat i ten nejtěžší příklad. Všechny děti mají společnou svou schopnost naslouchat druhým, dokáží vycítit, jak se jejich společník cítí. Annabelle se často stávala vrbou pro své blízké a většinou jim dokázala i dobře poradit nebo pomoct. I když se to nemusí zdát, protože je už do přírody velmi tichá a plachá, má opravdu velké sebevědomí. Dokáže si stát za svým názorem, ale rozhodně nečekejte, že se bude snažit za každou cenu svůj názor prosadit, oproti jejím sourozencům dokáže ustoupit a myslet si své. Život bez mámy ji naučil mnohému, musela se naučit velmi rychle vařit, uklízet a brzy musela nastoupit do práce. Díky tomu se ale naučila výborné koláčky a dortíky, které každou sobotu pekla všem sousedům. Rozhodně nebyl nikdo, kdo by se nad tím ještě týden neolizoval. Další výhodou byla i její věrnost, protože po odchodu mámy přilnula ke své rodině i blízkým. Rozhodla se, že nikdy nedopustí, aby musela opustit svou rodinu a přátelé. Získat si její srdce ale není tak lehké, jak se může zdát. Nedůvěřuje většině lidem, dává si pozor, co komu ukazuje a říká. Získat si její důvěru je velmi těžké a obtížné, až skoro nemožné. Spoust lidí by i řeklo, že ani nepoznáte, kdy ten bod zlomu přišel, ovšem je tu jedno poznávací znamení. Annabelle se naučila všechny své emoce schovávat hluboko do sebe, aby snad někoho zbytečně nezklamala. To co doopravdy cítí, ale ukazuje jen lidem, kterým opravdu věří, tímhle jediným se dá poznat, jestli patříte mezi šťastlivce nebo ne. Ať už vás ale přijala za své či ne, určitě se nemusíte bát, že byste přišli o něco zásadního. Nemine vás ani její ochota, upřímnost nebo útěcha, kterou vám kdykoliv poskytne. Není to žádný divoch, který by neposeděl na místě, ba naopak. To ale neznamená, že by se s ní člověk nudil, pokud k sobě najde správného parťáka, dokáže klidně i skočit ze skály do vody. Annabelle své kladné vlastnosti piluje každý den, k jejímu klidu ale pomáhá i hudba, kterou žije. Ovládá perfektně hru na klavír a kytaru, často hraje svým sourozencům na dobrou noc. Po jejím otci zdědila i talent na tanec a hraní, ona se ale nevydala jeho cestou a místo hraní se stala tanečníkem v divadle. Při tanci se naučila všechnu svou frustraci nebo vztek vybíjet a i to je možná důvod, proč se pořád tak usmívá. Díky vystupování umí účinkovat před lidmi a nedělá jí to žádný problém, nestydí se a ani nemá velkou trému. Je velmi učenlivá a pracovitá, takže si brzy osvojila všechny potřebné prvky, aby se stala jednou z nejlepších. Annabelle se zdá jako plachý koloušek, ale rozhodně se nemusíte bát, že vás nepošle do míst, kde Slunce nesvítí, pokud si to zasloužíte. Po své, otci totiž zdědila i odvahu a svobodomyslnost, i když se snaží všem vyjít vstříc, určitě se nebojí někomu říct, co si o něm myslí. Tohle se v ní upevnilo hlavně po odchodu její matky, lidé jí často litovali nebo dokonce podceňovali, naučila se proto slušně ale jasně říct, co si myslí a stát si za svým. Proto se nenechte oklamat jejím kouzelným úsměvem, protože pokud si jí znepřátelíte, dokáže i pěkně kousat.

Všechno pomalu rozkvétalo, když se nemocnicí roznesl křik miminka. Malé modrooké miminko se rozkřiklo na všechny strany, otevřelo svá kukadla a okamžitě si získalo srdce všech přítomných. Táta i máma se na sebe jen dojatě koukali, protože i přes všechny překážky se jim povedlo stvořit něco tak kouzelného, jako byla jejich malá Bella. Holčička se narodila ale bohužel bez jména. Rodiče už od začátku těhotenství chtěli nějaké speciální jméno, které by si každý zapamatoval, moc se jim líbila Bella, ale zdálo se jim to až moc obyčejné. Všechno do sebe zapadlo, když se v místnosti objevili rodiče otce, babička Anna rozhodně byla nezapomenutelná osoba. V hlavě se jim hned objevilo jméno Annabelle. Druhé jméno přišlo hned vzápětí, ačkoliv neměli dobré vztahy s druhou stranou rodiny, jméno Camilla, po babičce, se jim zalíbilo. Obě jména ukazovala, jak je půlená. Od mámy si vzala svůj kouzelný vzhled a od táty zase povahu, svou jemnost a hlavně fantazii. Bohužel už od mala vyrůstala bez babičky a dědečka, máminých rodičů, ačkoliv se matka snažila, prarodiče její prosby nevyslyšeli. Babička Camilla a její muž se nikdy nesmířili, že si místo bohatého druhého vzala jen divadelního herce, který je ještě ke všemu pátý. Nerespektovali rozhodnutí své dcery a brzy se od ní úplně odvrátili, přestali je navštěvovat, přát jim k narozeninám a celkově zrušili jakoukoliv komunikaci. Annabelle proto pořádně nepoznala svou druhou rodinu, občas zahlédla nějakou tu fotku, ale naživo se s nimi nikdy nesetkala. Rodina z tátovy strany ji ale všechno dokonale vynahradila. Často je navštěvovali, slavili spolu veškeré výročí či narozeniny. Neměla proto ani pocit, že by tam snad někdo chyběl. Rodina Monroe byla známá svým talentem ve všech odvětvích umění, objevovali se v divadlech, cirkusech, zpívali a tančili. Není divu, že i jejich malou dcerušku něco z tohoto chytlo a zaujalo. Už jako malé dítě ji táta brával na svá vystoupení do divadla, kde sledovala všechno ze zákulisí a tiše ho podporovala. Obdivovala jeho schopnosti, uměl se vžít do své role a krásně všechno prožít. Skoro by tomu i uvěřila, kdyby sama neviděla na vlastní oči, že je to všechno jen jako. Tenhle zvyk jim zůstal i do její dospělosti, nikdy nepřestala svého tátu podporovat v zákulisí. Její srdce se vždycky rozbušilo, když se dostala do divadelního prostředí a sledovala všechny přípravy. Už jako malá holčička pochopila, že přesně tohle by chtěla jednou dělat. Ačkoliv si zkusila opravdu spoustu věcí, jako cirkus nebo sochařství či zpívání, nakonec se stejně zase vrátila k divadlu a u něj už taky zůstala. Nepřidala se ale jako její velká část rodiny k hraní, ale tančila. Milovala to souznění s hudbou a všechny ty emoce, které může ukázat pohybem. Její táta ji doma v obýváku učil všechny možné tance, vždycky si k tomu pustili hudbu a rozjeli svou skromnou party. Postupem času se tohle stala jejich tradice, hlavně když nebylo někomu z rodiny zrovna do smíchu, zapnula se hudba, dali pryč nábytek a šli si všichni zatančit. Jako správný Monroe ale nesmělo chybět hraní na hudební nástroj, každý z této rodiny uměl alespoň na jeden. V mladém věku si osvojila hraní na klavír a kytaru, i když tu používala spíš na rodinné akce nebo pro své osobní účely. Ačkoliv to spousta lidí neví, naučila se i výborně zpívat, stejně ale jako hraní na kytaru, ani tenhle svůj talent světu neukázala. Už ve svých deseti letech začala doprovázet divadelní představení svým hraním na klavír. Kvůli svému věku nedoprovázela všechno, dělala to tajně a bez peněz, to jí ale radost ani trochu nezkazilo, možná spíš naopak. Milovala ten pocit, který ji celou dobu na jevišti doprovázel, všechnu tu pozornost a hlavně samotnou hru na klavír. Devět měsíců po jejím prvním vystoupení se jejím rodičům narodili bratříček a sestřička. Miminka se narodila se správnou váhou i výškou, všichni se těšili, že se matka brzy dostane domů a budou všichni spolu. Jenže doktoři si nebyli jisti ohledně zdraví malého chlapečka, sestřičky se jim svěřily, že jakmile je někde velký hluk, miminka se hned vzbudí, ale on jako by to ani neslyšel. Po pár testech se opravdu potvrdila jeho hluchota, testy ukázaly, že není úplná a dalo by se to řešit. Tohle zjištění ale rodiče porazilo, i přes jejich radost a píli, stejně toho někdy měli dost. Chlapeček většinu času brečel a křičel, matka z toho alespoň o deset let zestárla. Peněz měli dostatek, nemohli si na nic stěžovat, ale po narození dvojčat dali většinu do léčebny pro jejich syna. Bohužel tohle nejtěžší období jeden z rodičů neunesl. Matka se snažila všechno zvládnout, ale po šesti měsících vyčerpaně všechno sbalila a uprostřed noci zmizela. Nechala jim všechny své šperky, které by mohly prodat a i trochu peněz, snažila se jim trochu pomoct. Její odchod způsobil pád na dno, protože otec najednou byl na všechno sám, musel chodit do práce, ale měl na krku ještě tři děti, o které se musel starat. Annabelle bylo pouhých deset, když se jejich matka rozhodla utéct od svých povinností. Kvůli svému věku byla dost omezena a nemohla začít hned pracovat. Snažila se alespoň zastoupit chybějící ženu v domácnosti. Ať to bylo, jak chtělo, její táta neuměl vařit a pračku zapínal možná jednou v životě. Osvojila si velmi rychle kulinářské schopnosti a během pár měsíců se kuchyně stala její svatyní, kde pravidelně trávila většinu času. Bohužel i přes pomoc rodiny a malé Belle, se otec pomalu ale jistě dostával na své dno. Kvůli malému chlapečkovi, který potřeboval hlídat víc než normální dítě, dával víc a víc peněz na všechna možná zařízení a různé léčby. Během chvilky se z veselého muže stal spíš zarostlý stařec. Snažil se vychovávat své děti, jak nejlépe mohl, ale ani tak nestačil na všechno. Annabelle do práce nastoupila hned, jak mohla. Díky svému talentu se v divadle uchytila už velmi mladá, ale kvůli malým zkušenostem a nulové slávě nedostávala ze začátku dostatečně peněz. Proto se rozhodla vzít si ještě brigádu, aby mohla tátovi pořádně pomoct. Vypomáhala u jedné známé jako ošetřovatelka u postižených dětí, často jim tam předváděla různá představení nebo prostě jen uklízela. Dostávala sice také menší plat, ale s tím z divadla už dokázala tátovi trochu pomoct. Trvalo jim dva roky, než se dokázali vyhrabat ze všech těch potíží a ona tak mohla opustit jednu ze svých prací. Protože ale práci s postiženými dětmi měla ráda, i kvůli svému bratrovi, rozhodla se jim tam dobrovolně pomáhat. Brzy se i zapojila do různých charit, které pomáhaly těmto dětem. Její finanční situace nebyla tak slavná, aby si mohla dovolit něco pravidelně platit. Sama tedy začala dětem vyrábět různé hračky, darovala jim staré oblečení nebo pod jménem charity pořádala akce, kde mohl kdokoliv přispět. I divadlo samo se někdy zapojilo a veškerý výdělek šel do charit. Situace se do normálu bohužel nevrátila, finančně patřili spíš mezi slabší, ale dokázali si obstarat oblečení, jídlo i udržet střechu nad hlavou. Annabelle díky svému zapojení do charity stala známou a brzy i pro svůj talent upevnila své jméno v podvědomí lidí, povedlo se jí proto dostávat daleko větší plat. Díky tomuhle všemu ji brzy začali obsazovat skoro do všech představení. Byla známou tanečnicí, tančila balet a v muzikálech, pokud byla potřeba. Často i doprovázela vystoupení na klavír, pokud to někdo chtěl. Její osobní život se proto smrknul na minimum, po odchodu své mámy si začala hlídat záda. Věřila jen opravdu málo lidem, nechtěla být zase zklamaná a trápit se. Vyřadila skoro veškerou zábavu, pokud ji někdo vyloženě nedonutil, nikam prostě nešla. Spíš byla někde na louce nebo v divadle, kde se cítila šťastná. Hrála si na kytaru, něco si i zazpívala. Pomáhala doma se vším potřebným, starala se o dvojčata a platila i některé účty. Snažila se tátovi co nejvíc ulevit, aby si nemusel nikde půjčovat. Rozhodně nechtěla, aby jim někdy někdo přišel rozmlátit barák s tím, že jim dluží velkou sumu. Možná právě tahle její odhodlanost donutila jejího tátu pořádně máknout, i přes velkou depresi se snažil pracovat a uživit jeho malou rodinku. Všichni ale viděli, že se změnil, a i když se to snažil skrýt, s jeho ženou odešla i jeho velká část. Možná nepropadl drogám, ani alkoholu a možná se nikde nezadlužil, ale určitě se nedalo říct, že by z téhle situace odešel silnější. I Annabelle si odnesla dost šrámů, sice je všechny skrývala, ale ani o ní by se nedalo říct, že by byla ta stejně veselá holka jako před tím. Jen dvojčata z toho vyšla relativně v pořádku, svou mámu nikdy nepoznala, a proto neměla ani proč smutnit. Ovšem vnímala, že je jejich rodina polorozpadlá a neúplná, jako by tam někde byla prázdná díra. Všichni tak nějak pochopili, že bez toho pátého člena to není ono. Penelope se ale snažila tenhle pocit schovávat, začala dělat sobotní pikniky se sousedy, kde napekla a uvařila. Snažila se dodržovat i taneční večeři, nebo aspoň ty filmové, která dvojčata bavila o trochu víc. Našla si i vášeň v turistice, kterou jednou za čas dělala, vždycky se na celý den ztratila a strávila čas jen sama se sebou. Jednoho dne přišla pozvánka do Selekce, brala to jako dar z nebe. Nechtělo se jí opouštět tátu, bála se, aby bez ní neupadl do deprese nebo něčeho horšího, ale uvědomovala si, že Selekce může být jediná záchrana pro její rodinu.

bottom of page